Povědomý vzhled, nicneříkající jméno: Osm dvojčat známých modelů

  • Jedno auto můžete i dnes najít pod různými značkami

  • Sdílení techniky umožňuje automobilkám ušetřit

  • Vzpomenete si třeba na Imprezu od Saabu nebo na Outlander od Citroenu?

Půjčování techniky, motorů nebo rovnou celých aut je staré téměř jako celý automobilový průmysl. Vzít něčí výrobek, plácnout na něj své logo, případně provést pár změn – racionální přístup, který šetří čas i prostředky. Automobilových dvojčat existují přinejmenším stovky, my jsme však vybrali osm kousků, které jsou zajímavé, bizarní nebo mají dobrý příběh.

Innocenti Turbo De Tomaso

Klasické britské Mini mělo svého jihoevropského souputníka, na kterého si dnes málokdo vzpomene. Značka Innocenti od roku 1965 montovala svou vlastní verzi z dodaných dílů, v roce 1974 pak na autosalonu v Turíně představila moderně vyhlížející verzi s šik kabátkem od studia Bertone. V jednu chvíli údajně existovaly plány na výrobu této italské verze pod automobilkou British Leyland Motor Corporation, nicméně k těm nedošlo – firma zkrachovala a Innocenti bylo prodáno značce De Tomaso. Opět na autosalonu v Turíně, ovšem až v roce 1976, se představil vůz s novým označením. Rok 1982 pak znamenal příchod verze s tříválcovým motorem Daihatsu. Nejvýkonnější verzí byla Turbo De Tomaso, osazená turbodmychadlem IHI a s výkonem 72 koní. Vyráběna byla v letech 1983 až 1984, později dostala menší turbínu, nižší kompresní poměr a obecně prý šlo o příjemnější zážitek pro řidiče. Značku Innocenti koupil v roce 1990 Fiat, který z nabídky vyřadil tuto atraktivní přeplňovanou verzi společně s několika dalšími. Příběh „italského Mini“ se pak definitivně uzavřel v roce 1993.

Saab 9-2X

Aliance, spolupráce, podíly – automobilový svět byl vždy provázanější, než by se mohlo z postoje navzájem si konkurujících značek zdát. Psal se rok 2005 a švédský Saab byl v područí amerického koncernu General Motors. Zároveň měl dvacetiprocentní podíl v japonském Subaru. Vznikla tak značně přepracovaná verze tehdejší Imprezy druhé generace, určená pro severoamerický trh. Příď i záď modelu Saab9-2X nesou jasné znaky Saabu, stejně tak přední sedačky. Došlo k vylepšení zvukové izolace, přední i zadní ramena byla nově z hliníkové slitiny a došlo i k přenastavení podvozku s odlišnými tlumiči a tužšími silentbloky. Řízení bylo také rychlejší. Nicméně kvůli prodeji podílu Toyotě tento zajímavý hybrid dvou různých světů a přístupů skončil po pouhých dvou letech, vyrobeno bylo 10 364 kusů.

Aston Martin Cygnet

Jste výrobce ušlechtilých dvanáctiválcových sporťáků a potřebujete srazit průměrné emise své značky. Začnete tedy dělat úspornější a „zelenější“ auta? Kdepak. Britská značka začala v roce 2011 prodávat upravenou verzi maličké Toyoty iQ, která se lišila specifickou kapotáží i luxusně čalouněným interiérem. Plán však zhatily katastrofálně nízké prodeje, proto byl projekt po dvou letec ukončen. Dnes Cygnet představuje zajímavou bazarovou kuriozitu, nový se prodával zhruba za milion, dnes jej seženete od šesti set tisíc korun.

Merkur XR4Ti

V letech 1985 až 1989 se v Severní Americe prodával vůz s exotickým názvem, ale Evropanovi známými tvary. Šlo o Ford Sierra, poháněný přeplňovaným čtyřválcem 2.3 o výkonu 175 koní pro vozy s manuální převodovkou, s třístupňovým automatem měl Merkur jen 145 koní. Aby vyhověl americkým (zejména bezpečnostním) předpisům, vyžadoval zhruba 850 specifických dílů, které zvyšovaly hmotnost o necelých 130 kilogramů. Názory odborné veřejnosti se velmi lišily – někteří novináři považovali Merkur XR4Ti za dobré sportovní auto, jiní za katastrofální omyl. Vyrobeno bylo 42 464 kusů.

Fiat, nebo Lada? Honda, nebo Rover? aneb když má jedno auto několik identit

Datsun mi-Do

Pokud si chce ruský řidič dopřát iluzi japonské kvality, je mu k dispozici tento vcelku fešný hatchback, nesoucí název kdysi proslulého výrobce sportovních vozů. Ve skutečnosti si ale kupuje překapotovanou Ladu Kalina s motorem VAZ-11186. Stejně tak mu je k dispozici Datsun on-Do, což je zase prodloužená Lada Granta. Logika za tímto postupem – vzít ruské auto, udělat ho pseudojaponským a nabídnout ho ruským zákazníkům – nám trochu uniká.

Citroën C-Crosser

V době největší SUV mánie byla nabídka francouzské značky omezena na malé hatchbacky, středně velké sedany, MPVčka a luxusní C6. Proto sáhla (stejně jako Peugeot) k již existující technice odolného Mitsubishi Outlander. Vůz se představil na ženevském autosalonu v roce 2007, v našich končinách ho poháněl přeplňovaný naftový čtyřválec 2.2 s výkonem 156 koní. Model Peugeotu se jmenoval 4007. Dnes jde o vcelku zajímavou (až sedmimístnou) ojetinu, stojící na robustním japonském základu.

Chevrolet Forester

Američané se začátkem tohoto tisíciletí rozhodli nabízet čínským zákazníkům praktický vůz s pohonem všech kol. Ale kde ho vzít? Jak už název napovídá, odpovědí byla lehce upravená druhá generace Subaru Forester. Jenže plány koncernu General Motors narazily na realitu indického trhu. Ten nebyl připraven na vozy těchto tvarů, Forester byl navíc relativně drahý a neexistoval pro ně dostatek náhradních dílů ani specializovaných servisů. Model nakonec postihl stejný osud, jako vše zmíněný Saab 9-2X – po rozchodu GM s Fuji Heavy Industries výroba skončila.

Jetta VS7

Pokud z názvu tušíte účast německého Volkswagenu, nemýlíte se. Značka Jetta v minulých letech slavila velké úspěchy na čínském trhu, kde nabízela dostupná auta na upravené koncernové technice. Nyní chce zákazníkům prodávat luxusnější modely, k nimž se řadí velké SUV VS7. Pod jeho tvary jen stěží odhalíte technický základ Seatu Tarraco, prodávat se má za těžko uvěřitelných 300 000 Kč s bohatou základní výbavou – dotykovým infotainmentem, klimatizací, litými koly, panoramatickým střešním oknem i bezdrátovým nabíjením chytrých telefonů. V absolutně plné „palbě“ a s automatickou převodovkou vyjde na cca. 400 000 Kč.

Povědomý vzhled, nicneříkající jméno: Osm dvojčat známých modelů
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů

PŘIDAT KOMENTÁŘ: