Odkud tečou – a tekly – miliony do motorsportu?

M169353
  • Do 60. let nikoho nenapadlo, že by barvu monopostů někdy překryla sponzorská loga

  • Barevnou tradici národní hrdosti zlomila touha a nutnost sehnat peníze

  • Závodní auta vozila reklamu na Abbu, Supermana, hvězdné války, ale i kondomy či viagru

  • Dnes rozpočty týmů F1 tvoří díky Berniemu Ecclestoneovi z velké části příjmy z TV přenosů

Automobilové nebo motocyklové závody jsou jedinou formou sportu, kde si můžete koupit místo v nejvyšší disciplíně za peníze. Hrají podstatnou roli v rozvoji kariéry mladých pilotů a rozhodují o vzniku nebo zániku závodních týmů. Odkud se ale milionové částky berou?

Mít závodní vůz bez sponzorských log je dnes nepředstavitelné, dlouhá desetiletí tomu ale tak nebylo a čtyřkolové speciály se pyšnily pouze národními barvami zemí, odkud pocházely. Za rozmachem automobilů na veřejných cestách stojí především aristokraté a úspěšní podnikatelé. Jakmile Henry Ford spustil v USA výrobní linku, řada automobilek jej následovala, zjednodušila výrobní provoz a propadla lákavému světu motorsportu. Z tratí postupně mizely speciálně upravené osobní vozy a nahrazovaly je závodní speciály. Jezdci si vozy pronajímali, kupovali nebo v těch lepších případech měli v kapse smlouvu s továrním týmem.

lotus_95t_6
Slavné černozlaté zbarvení tabákového výrobce John Player Special zdobilo Lotus v 70. a 80. letech

Motorsport byl prostou formou soutěže, v níž pořadatelé odměňovali za výsledky. Naopak výrobci pneumatik, olejů a dalších závodních doplňků na sebe upozorňovali jen reklamními poutači v boxech a podél dráhy, nikoliv nápisy na autech. Italové měli celistvě rudé vozy, modrá patřila Francouzům, zelená pocházela z Velké Británie, Belgičané se pyšnili výraznou žlutou a Němci se proslavili pověstnou stříbrnou barvou. Nikoho nenapadlo, že by barvu monopostů překrývala sponzorská loga. Tak to platilo dlouho před druhou světovou válkou a ještě dalších dvacet let po ní – a pak na veřejnost předstoupil Colin Chapman s dohodou za 95 000 liber a barevnou tradici národní hrdosti zlomila touha a nutnost sehnat peníze.

Na monopostech formule 1 se sice pozvolna objevovala malá loga petrolejářských firem nebo dodavatelů komponentů, ale krok, který v roce 1968 učinil Colin Chapman, nikdo nečekal. Tradiční zelenou barvu na svých monopostech Lotus totiž nahradil bíločervenou kombinací podle cigaret Gold Leaf tabákového výrobce Player’s.

Když máte peníze, automobilky vám vyrobí opravdu cokoliv. Zde je důkaz

Výrobci cigaret už v té době čelili změnám ve společnosti. V šedesátých letech si svět konečně uvědomil, že kouření škodí zdraví, a v roce 1965 byla ve Velké Británii zakázána televizní reklama na tabákové výrobky. Zástupci Player’s proto hledali jiné komunikační kanály, přes které by oslovili velké masy lidí. Jedním z nich byla formule 1 a špičkový britský tým Lotus v čele se zakladatelem Colinem Chapmanem.

170030_surtees
Věrné Ferrari. Italský tým se nikdy nevzdal národní rudé barvy a červenou si ponechává i v současnosti

Společnost Player’s požadovala, aby se stáj jmenovala Gold Leaf Team Lotus, což neúprosný vyjednavač Chapman rezolutně odmítal a navrhoval název Team Lotus sponsored by Gold Leaf. Napjaté vyjednávání dávalo zabrat oběma stranám, nicméně u Player’s byli ve výhodě a pod pohrůžkou odchodu ke konkurenci musel Chapman ustoupit. Den před oficiální prezentací se dohoda stvrdila patřičnými podpisy a legendární Lotus 49 se převlékl do nového kabátu z červené, bílé a zlaté barvy. Player’s vyplatil Chapmanovi 95 000 liber na sezonu a všichni byli spokojeni.

Od té doby začaly monoposty připomínat pestře kvetoucí louku. Volná místa na kapotě postupně zaplňovala loga výrobků, které neměly s automobilovým průmyslem nic společného. Prodej ploch se stal lukrativním obchodem a týmy prakticky nezajímalo, jaký produkt propagují. John Surtees, mistr světa F1 z roku 1964, uzavřel dohodu s výrobcem pánské ochrany a jeho vozy v sezoně 1976 nosily loga firmy Durex. Konzervativní britskou televizi BBC to rozrušilo natolik, že odmítla vysílat závody F1 s odůvodněním, že je především rodinnou stanicí. Dalšího kontroverzního sponzora v očích puritánů přidal o rok později tým Hesketh – pánský časopis Penthouse. Cestu na kapotu závodních vozů si našla i viagra v NASCAR nebo japonská klinika Tokyo Ueno, specializující se na plastickou chirurgii pánských genitálií a sponzorující vítězný McLaren F1 GTR ve 24h Le Mans roku 1995. Na monopostech se ovšem vozila i loga slavných kapel, jako Abba, Aerosmith, nebo filmových trháků Hvězdné války, Superman, Dannyho parťáci atd.

lotus_79_5
Colin Chapman proměnil své monoposty Lotus ve velkorysé reklamní plochy a v jeho obchodní strategii se brzy zhlédly další týmy

Od příchodu Gold Leafu do několika let národní barvy vymizely. Ačkoliv se čas od času objevil dostatečně hrdý majitel týmu, který vozům navrátil kolorit své země, většinou své přesvědčení pod tíhou nutnosti získat co největší finanční obnos změnil. Jediné Ferrari se nikdy nevzdalo typického zbarvení. Rudá barva se stala symbolem italského výrobce a stejně jako všechny monoposty se oděla do červeného hávu i většina sportovních vozů do běžného provozu.

Nejdřív zaplať

Peníze od sponzorů jsou podstatnou složkou dobře fungujícího závodního týmu. Ještě v devadesátých letech se na prosperitě týmů podíleli tabákoví výrobci, podporující mladé talenty. Osobní sponzor v podobě tabákového koncernu byl zlatým jackpotem, jenž kultivoval jinak trnitou cestu do F1. Jenže se zákazem tabákových reklam se situace značně zkomplikovala. Podpora juniorů se zásadně omezila a zodpovědnost padla především na sportovní oddělení automobilek nebo hrstku nadnárodních společností, jako například Red Bull.

tab2
Uvedené sumy nezahrnují náklady za motory

Dávno odzvonilo časům, kdy stačilo prokázat talent. Vystoupat na samotný vrchol pyramidy motorsportu vyžaduje kapsu plnou peněz nebo silného partnera. Sebastian Vettel se stal součástí juniorského programu Red Bullu už v jedenácti letech, Lewise Hamiltona podporoval McLaren od třinácti let a Fernando Alonso svými výsledky strhával pozornost lačných španělských sponzorů, toužících po Španělovi v F1. Světlou výjimkou mezi současnými mistry světa v F1 je pouze Kimi Räikkonen, po němž sáhl Peter Sauber a posadil ho do svého monopostu. Vůbec mu nevadilo, že Räikkonen do té doby absolvoval pouhých 23 závodů v juniorských formulích, zkrátka věřil v jeho talent.

M169353
Výběr zbarvení je důležitý, a čím výraznější zevnějšek, tím snazší identifikace

Tato čtveřice šampionů, včetně několika dalších pilotů, se může radovat z příjemné výplaty a jsou takzvanými placenými jezdci. Na opačném konci však máme takzvané platící piloty, kteří přinášejí do týmů peníze a díky nim závodí. Například kanadský investor Lawrence Stroll dostal svého syna do F1 a před několika týdny zachránil krachující tým Force India. Je tedy jasné, kam se devatenáctiletý Lance Stroll po dvouletém působení u Williamsu přesune. Dále tu máme Marcuse Ericssona, jenž se v F1 pohybuje pátým rokem a vyjma letošního roku zpravidla kontroluje chvost startovního pole. Do Sauberu však přináší dostatečně vysoký finanční obnos, aby si ho švýcarský tým vydržoval už čtvrtou sezonu.

e-Turbo míří Z Formule 1 do sériových aut. Čtyřválcům by mohlo dát přes 400 koní

Být platícím jezdcem však není hanlivé označení. I trojnásobný šampion Niki Lauda se musel zadlužit u banky, aby mohl jezdit v F1. Navíc ve vytrvalostních závodech jsou platící jezdci důležitým stavebním prvkem celého šampionátu. Pořídí vůz, na něj nalepí loga své firmy a angažují dva profesionální piloty. Dokonce i Rubens Barrichello byl po odchodu z F1 do IndyCar „platícím“ pilotem, resp. jezdcem bez gáže. Jeho tým pokryl všechny náklady a Barrichello na oplátku závodil bez nároku na plat.

Zlatý důl komerčních práv

Špičkový tým v IndyCar má sezonní rozpočet odhadem v přepočtu 430 milionů korun. V MS vytrvalostních závodů se rozpočet týmů Audi a Porsche s hybridními prototypy LMP1 odhadoval na více než dvě miliardy ročně. A jak je na tom F1?

Notoričtí sázkaři sice prahnou po eurojackpotu, ale jeho průměrná výše by pokryla rozpočet týmu Ferrari zhruba na dva měsíce. Italská stáj utrácela v roce 2017 víc než vítězný Mercedes a podle každoročního souhrnu britského časopisu Autosport ji sezona vyšla na 350 milionů liber, což je v přepočtu téměř deset miliard korun. Mercedes prý vynaložil o miliardu a půl méně prostředků, což není ani částka, s níž hospodařil loni nejhorší tým Sauber – ten utratil v přepočtu lehce přes miliardu korun.

Zmrzlinové Maserati

Box_1958_Maserati_Eldorado_21_5b377c399a218

V letech 1957 a 1958 se na oválu v Monze pořádal Závod dvou světů. Hvězdy americké a evropské scény se proti sobě utkaly zásluhou společné aktivity italského a amerického autoklubu a bez patronátu Mezinárodní automobilové federace neplatila povinnost startovat v národních barvách. Komerčního potenciálu si všiml výrobce zmrzliny Gino Zanetti a pro rok 1958 nechal připravit bílé Maserati s velkorysými nápisy zmrzlina Eldorado. Maserati se stalo historicky prvním sponzorovaným vozem v Evropě a Stirling Moss s ním dojel nejlépe na čtvrtém místě. Oba ročníky ovládli Američané Jimmy Bryan a Jim Rathmann.

Odkud týmy tak vysoké částky získávají? Tradiční sponzoring, jak jej známe z jiných sérií nebo dřívějších let F1, už příliš nefunguje. V současnosti už i malé týmy požadují milionové částky za malé plochy, a tím pádem počet log na monopostech pozvolna klesá. Největší měrou přispívá do týmové kasy podíl z komerčních práv F1. Za rok 2017 si týmy přerozdělily téměř dvacet miliard korun. Peníze jsou vypláceny průběžně v období deseti měsíců a největší obnos, jak už se stalo zvykem, pobírá Ferrari, jehož podíl z příjmů F1 loni činil téměř čtyři miliardy. Naproti tomu nováček z roku 2016, tým Haas, obdržel 425 milionů korun. Svými výsledky se ale kvalifikoval na vyšší úroveň v přerozdělování peněz a letos mu na konto putuje dvakrát vyšší částka. Zbytek peněz v celkových rozpočtech týmů pak pokrývají automobilky, akcionáři, partneři a sponzoři.

1968-Lotus
Lelenou barvu Lotusu nahradila v roce 1968 červená, bílá a zlatá značky Gold Leaf

Za štědré provize z komerčních práv týmoví šéfové vděčí Berniemu Ecclestoneovi, který využíval finančního potenciálu televizních přenosů od počátku osmdesátých let. Jenže nyní je budoucnost mlhavá. Sponzoři mizí z aut a sledovanost stagnuje. Ačkoliv F1 navštěvuje nové destinace a získává si další fanoušky, úbytek těch stávajících podtrhuje přechod TV přenosů na placené stanice, které kupují vysílací práva za vyšší částky než nekomerční televize.

Tohle Porsche je rychlejší než formule 1. Jak to? Stačí nedodržovat pravidla

Přestože prodej práv přináší vyšší zisky pro F1, a tím pádem pro týmy, klesající sledovanost ovlivňuje rozhodování sponzorů. Americká společnost Liberty Media, vlastnící práva na F1 od roku 2016, stěhuje šampionát k radosti nové mladé generace fanoušků na internet a sociální média. Na hlavu nového majitele se ale občas snese vlna kritiky od šéfů týmů a za dva roky bude zajímavé sledovat novou psychologickou bitvu o komerční práva. V roce 2020 totiž končí Concordská dohoda mezi týmy, managementem F1 a FIA. Než se na další období uzavře nová dohoda, bude se válčit o každý dolar.

Text: Aleš Sirný Foto: Archiv


Odkud tečou – a tekly – miliony do motorsportu?
Ohodnoťte tento článek!
3.67 (73.33%) 3 hlas/ů

1 komentář

PŘIDAT KOMENTÁŘ: