• V březnu 1980 na ženevském stánku asi ještě nikdo netušil, kolik čeká Quattro slávy

  • Soutěžní verze měly objem motoru zmenšený na 2,13 l a výkonově začínaly na 304 k

  • Nejbrutálnější S1 E2 se s pětiválcem 2,11 litru dostala až k šesti stovkám koňských sil

  • Původní auta skupiny 4 a dále evoluce nové skupiny B urvaly dohromady 23 individuálních triumfů

Laici jsou přesvědčeni, že čtyři spojené kruhy Audi symbolizují pohon všech kol, ale není tomu tak. Originální Quattro nebylo ani zdaleka první čtyřkolkou v hávu osobního (tedy neterénního a nezávodního) auta na trhu. Motoristický sport jej ale pomohl zviditelnit.

S tou ideou přišel Jörg Bensinger v roce 1977 a byla úplně jednoduchá: Vzala se karoserie chystaného kupé 80 B2, designér Martin Smith rozšířil blatníky, coby motor posloužil pětiválec 2,14 l, který navíc dostal turbodmychadlo. V případě Quattra nešlo prakticky o nic jiného než o koncernovou skládačku, stálý pohon obou náprav totiž pocházel z vojenského teréňáku VW Iltis. Hlavními muži vývoje byli kromě jmenovaných také Ferdinand Piëch, Franz Tengler a Walter Treser.

Stálý systém pohonu všech kol Audi Quattro pocházel z Volkswagenu Iltis, který sloužil například v bundeswehru

V březnu 1980 na ženevském stánku asi ještě nikdo netušil, kolik čeká Quattro (italsky „čtyři“) slávy. Vyrazilo totiž dobývat vavříny ve světových soutěžích. Původní auta skupiny 4 a dále evoluce nové skupiny B (A1, A2, krátká Sport a ospoilerovaná divoká Sport S1) urvaly dohromady třiadvacet individuálních triumfů. Pilotovali je Hannu Mikkola, Michèle Moutonová, Stig Blomqvist a Walter Röhrl. Mikkola s Blomqvistem se stali mistry světa, Audi získalo i dva tituly ve značkách.

Retro: Mercedes-Benz 350 SE (1973) vs. BMW 745i (1983)

Soutěžní verze měly objem motoru zmenšený na 2,13 l, aby se vešly do příslušné třídy, a výkonově začínaly na 304 k. Krátké Sport Quattro (1984) dostalo rozvor zkrácený o 32 centimetrů a měřilo jen 4,24 m. Silničních verzí se zrodilo pouhých 224 kusů a jeden každý přišel na nekřesťanských 203 850 západoněmeckých marek. Výše zmíněná půvabná černovlasá dáma z Francie ovládla v roce 1985 s nabroušenou S1 americký vrch Pikes Peak, další celkový triumf přidal následně člen klanu Unserů Bobby. Nejbrutálnější S1 E2 se s pětiválcem 2,11 litru dostala až k šesti stovkám koňských sil. Po zákazu skupiny B kvůli tragickým haváriím se tyto bestie objevovaly v evropském rallyekrosu a Walter Röhrl byl nejrychlejší na coloradském kopci v sezoně 1987.

Na závodě do severoamerického kopce Pikes Peak dosáhlo Audi hattricku. Walter Röhrl pózuje u svého vítězného vozu z roku 1987
Quattro mělo původně analogové přístroje, ty však později vystřídaly digitální, nejprve zelené a později oranžové

Audi Sport v polovině 80. let vybudoval v Dešné u tehdejšího Gottwaldova (dnes Zlín) díky kontaktům se slušovickým JZD testovací polygon. Na něm tovární tým vedený Rolandem Gumpertem testoval i utajovaný prototyp s motorem uprostřed, všechna dosavadní Quattra jej měla uložený podélně vpředu. Nešlo však o RS 002 chystané skupiny S, nýbrž o mulu s upravenou karoserií S1. Umístění střediska do země za železnou oponou mělo své výhody, špioni se sem prakticky nedostali. Zkoušek se účastnil i slušovický Leo Pavlík, který s vozy Audi jezdil na domácích podnicích, družstvo vedené Františkem Čubou totiž mělo svou vlastní soutěžní stáj.

Retro: Seriálový K.I.T.T. byl převtělený Pontiac Firebird

U aut pro použití v silničním provozu se s léty měnily jen detaily: palubní deska a ovladače, analogové přístroje uvolnily místo LCD, byla upravena přední světla, volant, do výbavy se dostala kůže, novější vozy jezdily na širších kolech, šasi přišlo o zadní příčný zkrutný stabilizátor, aby se zamezilo přetáčivosti. Stálý pohon obou náprav navíc v roce 1987 získal středový diferenciál Torsen místo původního s manuální uzávěrkou. Testoval se i prototyp s řízením všech kol.

Civilní Audi Sport Quattro a jeho soutěžní sourozenci skupiny B, vpravo S1

Zámořské verze pro USA a Kanadu měly kvůli tamním předpisům menší výkony. U motoru upgradovaného na necelých 2,23 l zůstala pro starý kontinent původní dvousetkoňová hodnota. V roce 1989 se však dočkal čtyřventilové hlavy místo původní dvouventilové, rozvodu DOHC a 220 k. Jednotlivé motorické verze se označují kódy, nejstarší nese písmena WR, novější MB a čtyřventilové provedení je RR.

audi_quattro_19
Sériová produkce civilních verzí legendárního Audi Quattro byla zastavena v polovině května 1991
Audi konkurenci v rallye doslova zesměšnilo. Pak přišel Peugeot

Velmi zajímavý počin Waltera Tresera představoval kupé-kabriolet s pevnou střechou, která uměla celá zajet pod kryt. Krásy moc nepobral, nicméně jde o skutečnou raritu, protože firma bývalého zaměstnance automobilky takto přestavěla jen devětatřicet exemplářů. Sériová produkce civilních verzí legendárního Audi Quattro, interně označovaného jako Typ 85, byla zastavena až po jedenácti letech v polovině května 1991.

Text: František Chylský

Audi Quattro (silniční verze)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ Kapalinou chlazený řadový pětiválec
Zdvihový objem 2144 cm3
Největší výkon 200 k (147 kW) při 5500/min
Točivý moment 285 Nm při 3500/min
Převodovka pětistupňová manuální
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka/šířka/výška 4404 × 1723 × 1344 mm
Hmotnost 1290 kg
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Nejvyšší rychlost 220 km/h
Spotřeba 7,9 - 10,4 l/100 km

Retro: Audi Quattro je legenda, která v rallye zesměšnila konkurenci
Ohodnoťte tento článek!
4.5 (90%) 14 hlas/ů

4 KOMENTÁŘE

  1. jestli někdo někoho zesměšnil, tak to byla Lancia se zadním náhonem, která v r.1983 audi porazila

    • Mezi značkami. Vítězství měly stejně, 5:5. 037 vyhrávala hlavně na asfaltu, kde se handicap v podobě zadního pohonu smazal, o sněhu nemluvě.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: