Autobianchi Primula bylo tím, co byste v šedesátých let bez okolků označili za rodinné auto. Vůz, který se objevil v roce 1964, nabízel hned několik variant karoserie. Od stylového dvoudveřového kupé a třídveřového hatchbacku (v Itálii mu říkají Berlina), přes čtyřdveřový sedan a pětidveřový hatchback. Zní to zmateně, ale díky kombinaci kufru a dveří vzniklo celkem pět variant.
To ale zdaleka není to nejdůležitější, co vůz z pera designéra Danteho Giacosy přinesl. Muž, který navrhl slavný Fiat 500 a po válce tak rozpohyboval zdecimovanou Itálii, viděl potenciál ve voze, jenž nabídne pohon předních kol. Auto kvůli tomu dostalo motor uložený vpředu napříč.
Firma Autobianchi vznikla jako společný byznys Fiatu, Pirelli a značky Bianchi, jež předtím vyráběla jízdní kola. I díky tomu se model Primula stal vzorem pro následující Fiaty. Jeho koncepci pohonu předních kol s napříč umístěným motorem převzaly známé modely, jako byl Fiat 128.
Průřez kontrukcí modelu Primula ukazuje vpředu umístěný motorPrimulu poháněl benzinový čtyřválec s rozvodem OHV o objemu 1221 kubických centimetrů. Atmosférickou jednotku doplňoval karburátor Weber. Šlo o motor, který se do vozu dostal z rodinného Fiatu 1100 D a byl naladěn na 38 kW, tedy 52 koní. Objevily se ale i silnější verze, v kupé úpravě mělo auto výkon 48 kW, tedy 65 koní.
V roce 1968 dostal Primula v karosářském provedení Berlina jednotku z Fiatu 124 o výkon 45 kW (61 k) a kupé následovalo s objemnějším motorem (1438 cm3), který dosahoval na parádních 52 kW (71 koní). Auto mělo vždy manuální čtyřstupňovou převodovku, umístěnou na tu dobu nezvykle hned za motorem.
Fiat Primula se stal poměrně populárním modelem. Hned po svém uvedení na trh získal prestižní cenu Evropském auto roku 1965. Vyráběl se až do roku 1970. Za šest let sjelo z linek továrny v italském Desiu na 75 tisíc kusů. Dnes už je možná zapomenutým vozem, ale byl to právě on, na kterém si Fiat vyzkoušel svou budoucí úspěšnou koncepci.