Než se vrátíme do těsně poválečného období vzniku prvních zetorů, povězme si něco málo o okolnostech, které této produkci předcházely.
V předválečném Československu existovalo několik výrobců zemědělských traktorů: prvním byla plzeňská Škodovka, jejíž řadou HT u nás rozvoj produkce začal. Přidružil se prostějovský podnik Wikov (Wichterle & Kovařík), ale i proslulá značka Svoboda z Kosmonos. K tomu je nutné připočíst významné aktivity importérů především ze Severní Ameriky, v menší míře z Německa a Velké Británie. To vše vytvářelo podhoubí značkové, typové a výkonnostní rozmanitosti. Pak ovšem přišla válka, která naprosto zásadně zamíchala výrobou i trhem.
První byla strojírna, před válkou přišla Česká zbrojovka
Výroba traktorů značky Zetor je zásadně spojená s Českou zbrojovkou. Základy tohoto velmi známého podniku vznikly v Brně už v druhé polovině 19. století, továrnu pak v roce 1936 koupila právě Česká zbrojovka, která stála za konverzí na armádní dodávky.
Video: Zetor 25 v akci
Z hlediska rozvoje předválečné československé motorizace jistě stojí za zmínku, že od poloviny 20. let do roku 1936 se z Brna rozjížděly na československý trh malé hbité osobní a lehké nákladní automobily s dvoudobým motorem, populární „Zetky“. V závěru roku 1936 byla z popudu Ministerstva národní obrany ČSR výroba civilní dopravní techniky ve Zbrojovce ukončená, samozřejmě v návaznosti na vývoj evropské politické situace…
Válku přečkala továrna jako součást konglomerátu Waffen-Union, bezprostředně po osvobození došlo ke znárodnění továrny a provozů.
Poválečný program zahrnoval drobnou techniku i kompletaci zahraničních vozů
V prvních poválečných měsících neběžel zbrojní program, na jaký byla továrna původně vybavená (také vinou rozsáhlých poškození bombardováním), zaměstnanci byli převedení na náhradní výrobu. Zbrojovka se zabývala montáží pouze malých palných zbraní, psacích strojů vynikající kvality, drobného kuchyňského zařízení, kovových polotovarů, později i motocyklových a automobilových motorů.
Polopásový Zetor 25 AZ76 se stal obdivovaným exponátem brněnských veletrhů. Výrobce ale měl potíže s dodávkami jednotlivých prvků této specifické výbavy
Nedílnou součástí „zbrojováckých“ provozů se stala kompletace a úpravy vozidel, které se k nám dostávaly zásluhou akce UNRRA, tedy převážně americké a kanadské provenience. Můžeme jmenovat populární „Kanady“, tedy Fordy a Chevrolety CMP nebo kvalitní americké FWD s pohonem všech kol. Ty se k nám dovážely rozložené a Zbrojovka Brno je kompletovala.
Zbrojovka se připravuje na velkosériovou produkci traktorů
Novinkou se stala směrnice vlády pro vývoj traktorů nejméně dvou řad s výhledem na jejich výlučnou montáž v Brně. Hospodářská situace země se radikálně změnila a nebylo možné počítat s více producenty, jak je Československo znalo z předválečných dob. Budoucí velkovýroba traktorů v Brně se stala národohospodářskou prioritou s výhledem i na export.
Bezprostředně od osvobození se začaly rozbíhat práce na dvou typových řadách: menší ve výkonovém rozmezí 10 až 15 koní, větší se špičkou 20 koní, později zvýšenou na 25 až 30 koní. Přednost dostal větší model, jehož funkční prototyp se měl představit ještě do konce roku 1945. Budoucí výrobce sice studoval americké traktory Farmall (k nám tehdy ještě dovážené) a John Deere, ale jelikož šlo o stroje zcela jiné konstrukce, můžeme dnes říci, že první brněnský výrobek je opravdu „čistokrevným“ československým traktorem.
První prototypy a vznik značky ZETOR
Všichni známe značku Zetor. Ale proč zrovna tenhle – poněkud tvrdě a nekompromisně znějící – název traktoru? Je to jednoduché: symbolem zbrojovky se stalo písmeno Z, ve čtené podobě tedy ZET. A k tomu se přidala poslední dvě písmena slova traktOR – a ZETOR byl na světě. Jak prosté, milý Watsone…
V polovině listopadu 1945 vyjel na tovární dvůr teprve nedávno uklizený od trosek první exemplář jednoduchého dvouválcového stroje, prozatím bez technických fines, na něž byli později spotřebitelé zvyklí.
Vnější podoba traktoru se shodovala s tou dnešní: jednoduchá kapota se svislým středových segmentem a vodorovným žebrováním, která se načas stala hlavním rozpoznávacím markantem brněnských traktorů (až do příchodu první unifikované řady).
Když vláda v roce 1948 rozhodla o zestátnění veškerého zahraničního obchodu ČSR a vytvoření státních exportních/importních útvarů, mezi jejich komodity se dostaly i traktory Zetor
Malé technické ohlédnutí za Zetorem 25
Srdcem Zetoru 25 se stal dvouválcový vznětový přímovstřikový agregát o objemu 2 080 cm3 a výkonu 25 koní (odtud typové označení 25). Přední náprava spočívala na centrálním čepu, zadní náprava s diferenciálem měla možnost uzávěrky. Výhodou byla vývodová hřídel a možnost pohonu dalších mechanismů, protože traktor býval v poválečné době jediným univerzálním strojem a jako takový nejen oral, vláčel či vyorával, ale musel pohánět i další (například sklizňové) mechanismy – a třeba i nahradit populární stacionární motory či lokomobily.
Od počátku roku 1946 do konce března postavila Zbrojovka trojici předsériových modelů, na nichž ověřovala některé později sériově dodávaná příslušenství, například elektrické startéry, „ruční“ plyn, modifikovanou elektroinstalaci či vzduchové brzdy k přívěsným vozidlům.
Premiéra s medailí a pak už náročný plán!
Československá premiéra se odehrála za širokého zájmu naší veřejnosti a delegovaných zástupců zahraničních prodejních společností na Pražských vzorkových veletrzích, konaných na podzim 1946. Tady traktor dostal zlatou medaili a jeho tvůrci (p. Přikryl, Miksch, Musil a kolektiv konstruktérů) obdrželi čestná uznání.
To už byl Zetor 25 schválený do sériové montáže a pojatý do plánů výroby. Ty ovšem mnohdy nekorespondovaly s reálnými možnostmi našeho strojírenství a zpracovatelského průmyslu, zřetelně a postupně nabírajícího směr doleva.
Zetor 25 A měl širší pneumatiky a některé další úpravy. Na snímku se pyšní svým místem v expozici brněnských veletrhů. Barevný odstín těžko určit, ale možná standardní tmavě zelený, případně tmavší červeň…
Co brzdilo výrobu zetorů a také něco o barvách…
Plán od roku 1946 počítal s řádově stokusovými sériemi, od konce této dekády už s tisícikusovými, třebaže se výrobce bránil a odvolával. Měl potíže (jako ostatně všichni producenti kolové dopravní techniky v ČSR) s dodávkami pneumatik a dalších pryžových výrobků, vstřikovacích čerpadel či součástí elektroinstalace. Na rozdíl od dnes prezentovaných nereálných barevných odstínů se Zetor 25 továrně dodával v tmavě zelené, modré či červené barvě s šedým nátěrem motorů a podvozkových částí. Pouze do veletržních expozic výrobce poslal několik jinak zbarvených exemplářů, stejně tak i na zvláštní přání zahraničního dovozce. Československou „klasikou“ se ale stala celozelená varianta, samozřejmě lakovaná dobovou technologií, nikoliv vodou ředitelnými akrylátovými laky, jak to bohužel vidíme dnes…
Výroba se ale přes všechny obtíže rozběhla, na konci dekády Zbrojovka Brno chrlila tisícikusová kvanta jedinečných strojů, které byly od náběhu výroby exportované do celého světa. Zetory až postupně dostávaly vylepšení, na něž nebyl čas či možnosti během vývoje, jmenujme třeba kabinu, jejíž prototypovou konstrukcí se zabýval podnik Karosa Vysoké Mýto, původně karosárna Josefa Sodomky.
Tovární fotografie brněnského výrobce, ale podobně si „pětadvacítky“ vykračovaly mezi řádky polí v Československu i desítkách zemí celého světa
Rychlý průlet dostupnými modifikacemi
Zastavme se u průběžně dodávaných modifikací základního typu: zajímavým provedením byl určitě Zetor 25 s ocelovými zadními koly, tedy orebnými. Je to verze dnes už téměř neznámá, pro silniční přepravu musel provozovatel opatřit zadní kola ocelovou obručí, aby nedocházelo k poškození kol a povrchu silnic. V zahraničí se tento typ kol objevoval mnohem častěji.
Po šesti letech výroby představila Zbrojovka novou kultivační verzi Zetoru 25, zvanou 25 K. Vzhledově se jednalo prakticky o shodný stroj, ale s některými technickými odlišnostmi „pod šatem“ a mírně zvětšenou světlou výškou. Upravená převodovka umožňovala lepší využití trakční síly, hydraulický systém dovoloval připojení neseného nářadí. Traktor se pohyboval na užších zadních pneumatikách a proměnlivém rozchodu, takže jej využili i pěstitelé řádkových plodin.
Zetor 25 A se dodával od poloviny 50. let a představoval především tažné vozidlo, dále také nosič nářadí. Byl standardním vybavením zemědělských družstev a traktorových stanic nejméně do poloviny šedesátých let, ale objevoval se mnohem déle, některé exempláře slouží v soukromých rukou dodnes.
Zetory 25 mohly mít i pásy!
Dnes už téměř zapomenutou verzí se stal Zetor 25 AZ76, používající polopásovou konstrukci. Zadní kolo bylo doplněné napínacím kolem, obě spojoval pružný pás z pryžových prvků. Tento typ mohl nahradit těžké a jednoúčelové čistě pásové mechanismy, byl zcela univerzální, montáž příslušenství netrvala družstevní dílně dlouho. Traktor dovoloval využití i během nepříznivého počasí, kdy ostatní – pouze kolové – modely musely stát.
Zetor 25 prošel dlouhou kariérou. Vyráběl se celých patnáct let bez viditelných změn. Jeho produkce skončila až v létě 1961 po vyrobení bezmála 158 600 exemplářů! Na tehdejší podmínky Československa i Evropy úctyhodný počet!
Takhle!! To je přesně ten stav, v jakém bychom nejraději viděli všechny dochované Zetory 25: bez akrylátového laku a vizuálně „slizkého“ finiše, žádná „leštěnka“, ale funkční stroj, který ve všední den pracuje a v neděli odveze majitele na setkání historiků. Blahopřejeme!
Zetor 25 dnešním pohledem a také filmové okénko
Třebaže profesionální časy Zetoru 25 už dávno minuly a jeho výkony byly vytlačené pozdějšími řadami 35 a 50 (podíváme se na ně v některém z dalších retroohlédnutí), sympatické „pětadvacítky“ v žádném případě nezmizely. Máme-li štěstí, můžeme v některé menší obci či vesnici zaslechnout staccato jejich dvou válců či lehce štěkavý tón při odvozu těžkého nákladu do kopce. A samozřejmě se objevily i na filmovém plátnu či televizní obrazovce. Z dlouhé řady snímků jmenujme například Filipovu komedii „Utrpení mladého Boháčka“ z roku 1969. V hlavních rolích účinkují Pavel Landovský (traktorista) a Stella Zázvorková (jeho máma). Tady „pětadvacítku“ najdete naprosto neomylně…
Nad Zetorem 25 tedy slunce nezapadá a nikdy nezapadne. Za to ručí tisíce ctitelů této proslulé řady, stovky majitelů slavného stroje u nás i v zahraničí, ale i mnohá rychle se rozvíjející i etablovaná muzea zemědělské techniky.
Zetor 25 stál na počátku slavné historie masové výroby traktorů z Brna. Je tedy namístě pokládat jej za skutečnou legendu…
Autor článku děkuje dr. Janu Tulisovi za možnost použití jeho archivních fotografií a Marku Stejskalovi za vysvětlení některých technických specifik stroje
Zdroj: archiv autora, Zetor