V Africe nenajdete mnoho lokálních automobilek. A pokud už ano, jde povětšinou o firmy, které dováží kopie čínských aut a pak na ně lepí jen svá loga. Existují ale světlé výjimky. Jednou z nich je Uri. V Evropě neznámá automobilka, která před 24 lety vznikla v Africe. A funguje dodnes.
Nápad na jednoduché auto do terénu, které obstará veškeré práce okolo farmy, převedl z hlavy na papír zemědělec Ewert Smithis z Windhoeku, hlavního města Namibie. V roce 1995 postavil první prototyp pick-upu s pohonem všech kol, pořádnou světlou výškou a jednoduchým designem. Zásadní bylo, aby vůz přečkal nástrahy rozbitých silnic i pouště Kalahari. Smithis ho nazval Uri, což je v khoasánštině, typickém mlaskavém jazyku tamních domorodců, slovo pro skok.
Uri obstálo. Sloužilo na farmě roky, až si toho všimli kolegové-zemědělci, kteří Smithise přesvědčili, aby postavil další. Výsledkem bylo otevření malé manufaktury v namibijském městě Witvlei. Stalo se tak v roce 2001 a Uri se do historie druhé nejpustější země světa zapsalo jako první a dosud jediná ryze domácí automobilové značka.
Firma rozdělila výrobu na dvě větve. První stavěla co nejjednodušší stroje pro důlní využití. V Namibii a sousední Jihoafrické republice je totiž velké množství těžařských společností, které měly o bytelné auto do těžkých podmínek zájem. Uri dodnes jezdí v třeba v dolech De Beers, jedné z největších firem zaměřených na těžbu diamantů.
Druhé oddělení se věnovalo stavbě pro komerční využití a vozů pro státní služby. Auto se tak nabízelo nejen zemědělcům v různých nástavbách, ale i jako vozidlo pro návštěvníky národních parků, pro policii, hasiče a dokonce i armádu. Poptávka ale nebyla velká a firma zavřela brány jen tři roky poté, co začala. Propustila několik desítek zaměstnanců a velká zakázka pro namibijskou policii, která čítala na 36 vozů, přišla vniveč.
Nebyl to však konec. Uri se podařilo zachránit investicí a přesunutím do Jihoafrické republiky. Usídlila se v městečku Waltloo nedaleko hlavního města Pretorie. Blízkost ke komerčnímu centru Afriky v Johannesburgu měla pozitivní vliv a tak se vozy Uri prodávají dodnes. A stále u nich platí, že jde o vysoce zakázkovou výrobu, kterou si lze specifikovat podle konkrétního využití vozu.
Základem je model Uri Desert Runner. Rovných pět metrů dlouhý pick-up je široký 1680 mm a nabízí 2100 mm dlouhou ložnou plochu. Že jde o bytelný stroj je patrné z faktu, že ocelové panely na nákladové ploše mají tloušťku tří milimetrů, panely kabiny jsou pak o polovinu tenčí. Vůz přesto váží jen 1690 kg a je možné s ním převézt až 800 kilogramů nákladu.
Se světlou výškou 400 mm a nájezdovým úhlem 62 stupňů se může vypravit opravdu do nejtvrdších terénních podmínek. A to ho lze koupit i s pohonem pouze zadních kol. Mnohem zajímavější je ale logicky varianta 4x4. Ta je navíc vybavena pětistupňovou manuální převodovkou s redukcí. Samozřejmostí je tuhá zadní náprava a listová pera vzadu. Vpředu jsou vinuté pružiny. Auto se tedy při projížďce po kamení nekroutí.
Pod přední kapotou je uložen asi nejdostupnější diesel, na který v Africe můžete narazit. Je to čtyřválec Toyota o objemu 2,4 litru, který disponuje výkonem 55 kW a točivým momentem 156 Nm. Řadový motor je čtvercový – má tedy shodné vrtání i zdvih 92 mm. Méně obvyklou motorizací jsou pak dva čtyřválce s objemy 3,0 a 3,2 litru, které mají výkon 67 a 70 kW a točivý moment 192, resp. 181 Nm. Nejde o to, že by je firma nabízela třeba náročnějším uživatelům, spíš je nasazuje podle toho, jak dorazí dodávka motorů z Japonska.
Uri je velmi zajímavý počin. A i když i dnes musí bojovat hlavně s převahou pick-upů a off-roadů Toyoty, najde v drsné Africe své využití. I tak je stále malým zázrakem, pokud se vám ho na silnici v Namibii nebo JAR podaří vůbec potkat.