Pokud se zajímáte o Lamborghini, zcela určitě dobře znáte jméno Valentina Balboniho. Testovací jezdec pracoval pro italskou automobilku 40 let.
Balboni k Lamborghini nastoupil v roce 1968 ve věku devatenácti let jako učeň–mechanik a již po pěti letech ho do pozice testovacího jezdce jmenoval přímo Feruccio Lamborghini. Společně s Bobem Wallacem utvořili nekompromisní dvojici testovacích jezdců, která při testování schopností aut s býkem ve znaku dokázala jít mnohdy za hranu.
Zejména Balboni, jenž se v polovině 70. let minulého století po odchodu Wallace do důchodu stal hlavním testovacím jezdcem, běžně jezdil v okolí továrny rychlostí až 290 km/h a s dopravními předpisy si hlavu příliš nelámal. Místní policie ho dobře znala, a tak nějak přivírala oči. Ne však pokaždé…
Matteo Orttenzi, šéf Lamborghini Asia Pacific (APAC CEO), v rozhovoru pro australskou edici magazínu Which Car popsal, jak někdy v roce 2001, kdy působil u značky jako finanční kontrolor, Balboni do areálu doslova přilétl a okamžitě zamířil do nejvzdálenějšího rohu továrny. To prý bylo neklamné znamení, že se Balboni dostal do křížku s dopravním policistou, jenž nejspíš fandil Ferrari.
Vzápětí se u brány továrny objevilo policejní auto a očividně nasupený policista se Balboniho okamžitě dožadoval. Orttenzi se ovšem zachoval jako skutečný šéf-kamarád, jen pokrčil rameny a strážcům dopravního pořádku sdělil, že Valentino dnes není v práci. Policista trval na svém, že Balboniho na vlastní oči viděl, jak rychlostí vysoko přes 200 km/h předjel celou kolonu, a on že byl v jejím čele, načež ihned zamířil do výrobního areálu. Orttenzi však hru dohrál do konce a Balboniho neprozradil, takže policisté odjeli s nepořízenou.
Valentino Balboni prý osobně projížděl zhruba čtyři pětiny všech vyrobených aut a v Lamborghini dodnes platí za skutečnou ikonu. Ostatně Lamborghini v roce 2009, rok po odchodu do důchodu, ocenilo jeho zásluhy a na jeho počest pojmenovalo limitovanou edici Gallarda s pohonem pouze zadních kol. Valentino totiž vždy preferoval zadokolky.
Představu o tom, jak to za starých časů v Sant'Agata Bolognese chodilo, si můžete udělat i z této dobové reportáže, kterou ostatně na ukrácení času v karanténě vřele doporučujeme: