Test Nissan Ariya 87 kWh 2WD: Daň za pozdní příchod

Nabídku elektrických SUV střední velikosti nedávno obohatil Nissan se zvláštním jménem Ariya. Pokud máte někde v hlavě uloženo, že jste o něm slyšeli už dávno, nemýlíte se. Ariya se veřejnosti poprvé představila už před čtyřmi lety, na náš trh se ale dostala až ve druhé polovině loňského roku.

Model se vyrábí se dvěma velikostmi baterie: 65 (63 využitelných) a 90 (87) kWh. Menší baterie vždy napájí elektromotor o výkonu 160 kW. S větší baterií vůz v jednomotorovém provedení nabízí výkon 178 kW, varianta e-4ORCE pak díky dvojici motorů dosahuje výkonu 225 kW, přenášeného na obě nápravy. Vzhledem k velikosti a poměrně luxusnímu vzhledu auta byste možná čekali, že jednomotorové provedení má poháněná zadní kola, ale kdepak. Pod nápaditou karoserií se totiž skrývá platforma CMF-EV aliance Renault-Nissan, o niž se Ariya dělí s elektrickým Méganem a Scénikem.

Zaujme

Vzhledově toto elektrické SUV-kupé bezesporu patří k nejzajímavějším modelům v už docela hustě obsazeném segmentu. Elegantní silueta a lehce futuristický vzhled se tu setkávají s dobře vyváženými proporcemi a výsledek působí majestátněji, než by odpovídalo délce pod 4,6 m. Na působivosti testovanému autu dodával i efektní design příplatkových 20” kol a barva s exoticky znějícím názvem „měděná Akatsuki“. 

Silné statické kouzlo nezeslábne ani po nasednutí. Dveře se zavírají s tlumeným žuchnutím, které je odnepaměti považováno za signál kvalitního zpracování, a kabina překvapuje neotřelou kombinací materiálů. Velký širokoúhlý „dvoudisplej“ je poplatný době, ale třeba ovládací prvky klimatizace integrované v dekorační liště jsou velmi originálním detailem. Ještě víc by se mi líbily, kdyby na dotyk reagovaly předvídatelně a spolehlivě. Víc efektní než efektivní je také motorické posouvání středové konzoly mezi sedadly a výklopného stolku pod panelem klimatizace. Ale proč ne, tyto detaily mají vtip a korespondují s futuristickou aurou Ariye. 

Což se bohužel nedá říci o grafickém rozhraní obou displejů. Je nekonzistentní a v detailech zastaralé. Na druhou stranu jsem nikdy neměl problém najít funkci nebo informaci, kterou jsem zrovna potřeboval. Pozice za volantem je bezproblémová, místa uvnitř dostatek, kritiku si nezaslouží ani zavazadlový prostor s místem na kabely pod podlahou. Alespoň v testovaném jednomotorovém provedení s kufrem o objemu 468 l. Verze e-4ORCE je na tom o 53 litrů hůř.

Tichá, ale spíše pod průměrem

Jako statický objekt se tedy Ariya jeví jako velmi lákavě. Z přísně funkčního hlediska je to už o něco méně jednoznačné. Na jednu stranu je i ve vysokých rychlostech velice dobře odhlučněná a motor zatahuje s velkým elánem až do omezovače nastaveného na 160 km/h, takže v roli dálničního cestovatele vůz obstojí velmi dobře. Nahrává tomu i velká baterie. Navzdory nijak oslnivé dálniční spotřebě hodně přes 20 kWh/100 km je reálný dojezd přes 400 km snadno dosažitelný, i když se neloudáte v pravém pruhu s kamiony. 

Na druhou stranu, jakmile už dorazíte k nabíječce, kvůli té velké baterii si u ní docela postojíte. Maximální nabíjecí výkon 130 kW Ariya udrží jen krátkou dobu, na 80 % se i za dobrých tepelných podmínek budete dostávat výkonem okolo 75 kW. Mnozí konkurenti na tom nejsou lépe, pravda, ale najdete i takové, kteří rychlonabíjení zvládnou výrazně rychleji. V chladném počasí může pomoci temperování baterie, které lze spustit i ručně.

Standardně montovaná palubní nabíječka má 7,4 kW, po vzoru mnoha německých aut si ovšem můžete připlatit za 22kW. A s ní už to „pomalé“ nabíjení docela fičí, velká baterie se kompletně nabije za pět hodin.

Řidičský zážitek se nedostavil

A jak je na tom elegantní Nissan z řidičského hlediska? Nezajímavě. Podivně naladěné odpružení vás při jízdě po městě docela natřásá, aniž by na oplátku dokázalo zprostředkovat pocit skálopevné jistoty při rychlých průjezdech zatáčkami. Chuť ke svižnému svezení nedodá ani „umělohmotná“ odezva řízení a humpolácky nakalibrovaný protiprokluz, který v kombinaci s předním pohonem dokáže při razantním rozjezdu auto téměř zastavit i na suchém asfaltu!!! 

Elektronice vůbec měli inženýři Nissanu věnovat větší péči. Zvlášť když na to měli od představení modelu tolik času. Adaptivní tempomat dobržďuje dost necitlivě a docela často se zapomene. Systém vedení v pruhu při pokusu o zapnutí většinou vyhazoval hlášku o poruše, ale při některých jízdách fungoval zcela normálně. A sedadlo řidiče s funkcí komfortního nastupování mi jednou po zapnutí auta odjelo nikoliv do předchozí, ale do jakési zcela bizarní polohy. Jindy přitom fungovalo očekávaným způsobem.

Cena je prostě příliš vysoká

Vzato kolem a kolem se zdá, že příliš velká prodleva mezi představením modelu a uvedením na trh je zrovna v případě elektroaut docela riskantní. Když produktoví plánovači Nissanu Ariyu „vymýšleli“, na trhu podobné auto nebylo. Dnes je ovšem nabídka hodně rozmanitá a když se podívám do ceníku, podobně jako v případě nedávno testované nové Kony obtížně hledám argumenty, proč by se zájemce o elektrické SUV měl rozhodnout zrovna pro Ariyu. Testovaná varianta s větší baterií a jedním motorem totiž vyjde na 1 449 990 Kč. (Mimochodem, výkonnější čtyřkolka je jen o zanedbatelných 50 tisíc dražší.) S 22kW nabíječkou, 20” koly, kůží Nappa a barvou jako na tomto konkrétním kusu se pak dostanete na 1 566 990 korun. 

Za takové peníze můžete mít miláčka trhu, Teslu Model Y, i ve špičkové verzi Performance s přípatkovým lakem a Enhanced Autopilotem. Popřípadě prémiové BMW X1 s trochou příplatkové výbavy, hezky nakonfigurovaný Hyundai Ioniq 5 s úžasně rychlým nabíjením a další zajímavá elektroauta se specifickými konkurenčními výhodami, které u Nissanu postrádám.

---

---

Zdroj: autorský text