• Reakci na otočení plynu nechybí přesnost ani razance
• Podvozek není ani příliš tvrdý, ani nezdravě měkký
• Jízdní pozice je dostatečně aktivní

–

• Sériově montované pneumatiky mají tvrdou směs a plochý profil
• Čeština v menu TFT displeje není zrovna dokonalá

• 
• 
• 

Dalších 31 fotografií

Píšeme o tom skoro pokaždé, když se nám do rukou dostane „motocykl Indián“. Nejen kapitálový vstup koncernu Polaris byl pro legendární značku hodněgalonovým barelem živé vody. V případě FTR to platí dvojnásob – Indian si dal velmi záležet, aby nejdříve uspěl se speciálem v oblíbeném flattracku (a to hodně dominantně), a až poté začal veřejnost připravovat na sériovou motorku, která si ze závodů „furt bokem“ vypůjčila nejednu technickou finesu. Vedle toho se vývojářům dost možná mimoděk podařilo vyšlechtit kombinaci, která nemá na trhu obdoby.

Míšenka Apanači

Nejen vizuálně, ale i technicky, a především projevem je FTR 1200 S někde úplně jinde než zbytek konkurence v podobném objemovém segmentu. Zapomeňte na všechny scramblery, street trackery a podobně. FTR je jiné, myslí to vážně a vůbec na nic si nehraje – žádná póza, jen ryzí schopnosti a charizma. Inženýrům Indianu se podařilo stvořit zvláštní směs závodního flatu, scrambleru, nakedu i roadsteru a vsadit ji do sexy sporého kabátku, u kterého zaplesá nejedno srdce pravého petrolheada.

Světla vyvedená kompletně v LED diodách nejen dobře vypadají, ale ještě lépe svítí

TFT displej má originální grafiku, dobře se ovládá i čte, a dokonce umí česky!

Přesto spíš než na koukání (ale je to fakt hezká a perfektně zpracovaná motorka a černá perleť barvy Race Replica dělá na světle divy) je FTR od toho, abyste mu denně poctivě větrali pera. A když píšu denně, myslím to vážně, protože i to je další ze sady míšeneckých schopností, kterými náčelník Pořádvpantu disponuje. Třeba takový pohyb v ucpané Praze nebo odhazování štěrku mezi starými železničními pražci na nádraží v Krči jsou vyložená radost. Kromě podvozku (o něm až za chviličku) za to může i celková velmi zvláštní geometrie (výsledek mísení kategorií) i jezdecká pozice. Ta je jednak uvolněná a pohodlná, ale také dostatečně aktivní, abyste byli vždy připraveni k akci. Třeba širokánská řídítka ProTaper s motokrosovými hefty jsou za odměnu! Dalším z původců vytříbeného chování je i těžiště, které se mohlo díky nádrži pod sedlem zavěsit proklatě nízko.

Rudý gentleman 

Není žádným zastáncem chudých, protože bavíme-li se o podvozku, nemá nejmenší smysl ušetřit zhruba třicet tisícovek a nepořídit testovanou verzi S. Ta totiž mimo jiné (TFT displej, elektronika) disponuje plně nastavitelným podvozkem vpředu a vzadu (vypadá jako Öhlins, ale není to Öhlins, je to ZF), který požitek z malování černých čar a zvedání předního kola do vzduchu ještě umocňuje. FTR není žádný zbrklík, 230 kilo s plnou nádrží také nezapře, ale chová se tak příjemně vyváženě, že vás to až překvapí. Podvozek není ani příliš tvrdý, ani nezdravě měkký, pobere nejeden rigol, ale když na něj zatlačíte, nervózně se nerozhoupe. Zkrátka podařený kompromis se 150mm zdvihy.

Stavba Indianu oplývá poctivým fortelem a vkusně naohýbaným železem

Ani zadní blatníček s držákem RZ se díky masivnímu kovovému úchytu neklepe jak drahý pes

Dobrou práci odvádí také brzdy Brembo, nicméně čekal bych trošku razantnější zákus. Co se naopak podepisuje na chování Indiana poněkud negativně, jsou pneumatiky. Továrna a Dunlop si sice dali tu práci, aby upekli pryž FTR na míru, jenže jde přesně o ten případ, kdy se záměr minul účinkem. Gumy sice vypadají skvěle, jako byste je zrovna zuli ze závodního FTR 750, jenže když ne hned, máte chuť je postavit k popelnici už po zajetí motoru.

Přečtěte si také:

Srovnávací test Harley-Davidson Street Glide Special vs. Indian Chieftain Limited: Dny hřmění

Na vině je jak směs, tak především profil, který na hliněné dráze možná účel splní, na českou okresku bych ale prosil něco funkčnějšího a oválnějšího. Nicméně gumy ať vezmou věčná loviště, ty vyřešíte pár kliky na e-shopu, raději si pojďme povídat o motoru, protože právě srdce rudého gentlemana je velmi zásadním příspěvkem k jeho charakteru.

(Zatím) poslední výstřel

Než dostanu šanci vyzkoušet zbrusu nový kapalinou chlazený twin PowerPlus modelu Challenger, zůstává dvouválcová dvanáctsettrojka eftéerka posledním indiánským twinem, kterým jsem si vrknul. A jedno musím uznat – motorařina je v Iowě hodně dobře zvládnutá disciplína. Jádro sice konstrukčně vychází z modelu Scout, ale to je asi tak všechno, co má s jeho ležérně čoprovitým projevem společného. Motor eftéerka připomíná dobře zastřílenou velkorážní medvědobijku. Každé otočení plynu je jako výstřel, kterému nechybí přesnost ani razance, a navíc se krásně poslouchá. Přerod z cruiser­ového jádra na pohon v podstatě sportovního biku vyšel na jedničku – chuť, s jakou letí do otáček a třeba ještě ve 150 km/h je ochoten vypálit kupředu, je hodně unikátní. Okolo dvoustovky vás utne omezovač, ale to už stejně šíleně fouká a vám se stýská po jízdě s vyoseným zadním kolem v násobně pomalejších rychlostech.

Utratit o 30 000 Kč víc za verzi S dává smysl mimo jiné hlavně kvůli plně nastavitelnému podvozku

Vypadá to jako Öhlins, ale Öhlins to není. Odpružení nese značku ZF

Našince potěší i 4,3palcový TFT displej, který umí vykouzlit několik zajímavých variant zobrazení údajů i pár roztomilých češtinářských nonsensů. Elektronika (kontrola trakce a ABS) pracuje obstojně, stejně ji ale budete chtít pořád vypínat (jde to jednoduše). Zkrátka – pokud nechcete být jen Sedící býk, ale denně jezdící biker, navíc s úsměvem od ucha k uchu, stavte se v dealerství Indianu – FTR tam teď mají za velmi zajímavou akční cenu!

Indian FTR 1200 S: Verdikt

Při pátrání po tom, proč je FTR tak povedená a oblíbená motorka, mi došlo několik věcí – jednak těží z vnímání značky na českém trhu, jednak je to poctivý bike vyrobený ze železa, který si vůbec na nic nehraje. Nabízí skvěle vyváženou porci stylu, výkonu, fun faktoru i společenského kréda. Ale hlavně je s ním vyloženě radost právě společnost tak trochu pobuřovat. Howgh!

Foto: David M. Bodlák

• 
• 
• 

Dalších 31 fotografií