Test Hyundai Santa Fe 1,6 T-GDI Hybrid: má recept na úspěch i bez naftového motoru?

Nové Santa Fe se odlišuje nejen odvážným designem, ale také tím, že nabízí výhradně hybridní pohon, který slibuje okamžité reakce na plynový pedál a skvělou spotřebu ve městě. A protože první dojmy bývají klíčové, právě těmi bych dnešní test začal – a tentokrát byly opravdu silné.

V potemnělé garáži přebírám nevzhledný zaoblený klíček designu podobného první generaci Santa Fe z roku 2001. Přicházím k obřímu vozu velmi hranatých tvarů. Bílá barva s černými doplňky tu hranatost ještě podtrhuje a opravdu autu sluší. Obcházím ho a žasnu nad detaily a nad tím, jak designově vyrovnaně Santa Fe působí, přestože jeho základní tvary odpovídají představám a kresbám tříletých dětí. 

Video: Hyundai Santa Fe, oficiální představení

Dostávám se k zadní části. Vůbec nevím, jestli se mi líbí. Spíš ne. Ale na soudy je brzo. Usedám dovnitř a padá mi brada. Nádherný volant, nádherný světlý interiér, krásně zapracované displeje. Ten první pocit z té kvality zpracování je skutečně působivý. Hodně dělá ten světlý interiér. Když jsem viděl fotku šedého provedení, tak tam to tolik prémiově nepůsobí.

Rozhlížím se po interiéru a musím uznat, že výrobce (zřejmě) naslouchá kupujícím. Stěžujete si, že nemáte dost fyzických tlačítek? Tady máte všechny na světě. Stěžujete si, že plasty a displeje jsou lesklé? Tady máte matné. Přijde vám, že vozy Hyundai jsou moc oblé? Tady máte hranaté auto. Chtěli jste to. V ceníku si lze zvolit úroveň elektrifikace, počet poháněných náprav a počet míst pro cestující. Pět, šest, nebo sedm. Hezké, že?

Usadím se do sedadel a tlačítkem probouzím pohonnou jednotku. Pod kapotou můžete mít buď klasický full-hybrid nebo plug-in hybrid. Obě varianty mají spalovací benzínový čtyřválcový turbomotor 1.6 T-GDI o výkonu 117 kW a s točivým momentem 265 Nm dostupném velmi širokém spektru otáček 1500 až 3500. Jednotky se tak liší hlavně schopností elektrického pohonu. 

Zatímco hybrid má 1,49kWh akumulátor a elektromotor o výkonu 48 kW, tak plug-in má baterii o velikosti 13,8 kWh a elektromotor o výkonu 72 kW. Celkový výkon je tak kombinací spalovacího motoru a elektromotoru. Bavíme se o 158 kW u hybridu, resp. 185 kW u plug-in. Působivý je i točivý moment 367 Nm v úžasném spektru otáček 1000 až 4100 otáček, resp. až 5100 u plug-inu. To například ta oplakávání naftička neumí.

Pod kapotou jen hybrid

Na test máme variantu HEV, tedy full-hybrid. Výrobce udává spotřebu 6,9 až 7,3 litrů benzinu na sto km. Pro tak velký vůz s hmotností 2 tuny, pohonem všech kol klasicky řešeným kardany a automatem zajímavá hodnota. Při převzetí auta byla na dlouhodobém počítadle hodnota 8,2 litru za poslední tři tisíce kilometrů novináři zkoušeného vozu. To je lepší, než jsem čekal. 

Rovnou prozradím, že ta samá spotřeba se objevila na konci našeho testu. Není problém jezdit mimo město za 6,5 litru, na dálnici chce Santa Fe 9 litrů na sto km. Tam už ta hybridní technologie tolik pomoci neumí a protlačit vzduchem takové auto stojí zkrátka hodně energie. Tolik předlouhý úvod, jdeme jezdit.

A tady ještě musím pokračovat v těch prvních dojmech. Musím vyparkovat z těsného místa podzemních garáží. Trochu nervózní z krásného auta, před sebou vidím obří kapotu, konec auta je někde daleko za mnou. Když vidím šířku středové konzole, tak tuším šířku kolem 2 metrů. Samozřejmě mi pomáhá kvalitní kamerový systém a parkovací senzory, ale popravdě si říkám, proč by se někdo dobrovolně vystavoval takovému stresu? Vždyť přes tu kapotu není vůbec vidět. Nakonec bez ztráty kytičky vyjedu z garáží a dostávám se na světlo boží.

Příjemný pohon, mraky místa

Zjišťuji, že auto krásně reaguje na plynový pedál a díky pomoci elektromotoru působí velmi agilně. A tu jeho velikost přestanu brzo vnímat. Koukám se na svět shora a tiše pluji městem. Benzínová jednotka se občas zapne a lehce vrčí do interiéru. Zajímavý je pocit na pedálu brzdy, který má takový elektricky odpor, není tam vůbec cítit přechod z rekuperace na klasické brzdy. 

Krásný tlustý volant se dobře drží a ovládací prvky na něm jsou intuitivní. Hezké. Zimní gumy obuté na menší 18 palcové ráfky dobře tlumí nerovnosti, ale občas se vysoká karoserie s obřím vnitřním prostorem trochu zatřese a něco se dovnitř přece jen ozve. Ale tohle je často problém hodnotit, protože ve velmi tichém interiéru, kde nevrčí motor ani žádný jiný zvuk, vnímá ucho každý zvuk jako rušivý.

Místa je všude dost, možná překvapí ta masivní středová konzole s velkou šířkou, která to místo trochu ubírá. Ale vzadu? Otevřete zadní dveře, kouknete dovnitř a řeknete si „bože, na co?” Na co potřebuji mít před koleny tolik místa? A na co tolik nad hlavou? Zadní lavice umožňuje posun o zhruba 30 cm a to umožní zvětšit kufr ze 711 litrů na 1075 litrů. A metr krychlový už by mohl stačit na nějaký ten výlet.

Jízdně je to asi přesně to, co kupující očekává. Komfortně naladěné odpružení a celkově velké odizolování od dění venku. Klid na palubě je skutečně příkladný i nad povolenými dálničními rychlostmi. Řízení je hezky naladěné, ale odtažité. A samozřejmě pocit z jízdy je takový, že sedíte nad autem. Protože sedíte nad běžným autem. 

Santa Fe je sice SUV, ale světlá výška je jen 177 mm, takže jeho terénní vlastnosti jsou omezené, pohon všech kol nečeká na prokluz a preventivně zabírá při rozjezdech. Spalovací motor vybavený turbem pomáhá řešit situace bez zbytečného vytáčení a obtěžování hlukem. 

Díky vysokému točivému momentu turbomotoru se i větší zrychlení odehrává v nízkých otáčkách. Logika pohonu funguje dobře, zajímavým detailem je funkce pádel pod volantem, které ve výchozím jízdním režimu mění úroveň rekuperace a v režimu sport umožní ruční řazení. Ale bavit vás to moc nebude, lepší je do toho nesahat.

Není to jen samá chvála

Nevýhody? Nejotravnější v autě jsou dva, dnes již povinné, asistenty. Jeden se ozve při překročení rychlosti, druhý, když dáte oči ze silnice. Ten první se ozývá velmi často, protože se často mýlí, nebo jedete o pár km/h rychleji a už mu to není po chuti. Ten druhý se také ozývá relativně často, stačí na chviličku sklopit zrak k panelu klimatizace.

Nejlepší jsou ty okamžiky, kdy auto něco napíše na displej, řidič si to přečte, aby byl okamžitě peskován, že se nedívá na silnici. Tam už chybí jen to, aby se auto zasmálo, jak vás dostalo. Nadšený jsem nebyl ani z neschopnosti klimatizace udržet v autě stabilní teplo. Když neběží motor, Santa Fe netopí. Takže sjezd Rozvadovskou spojkou do Butovic znamená, že člověk během 10 minut docela vymrzne, protože hybrid jede stále na elektrickou energii.

Mimo toho v autě této třídy určitě chybí LED matrix světlomety, případně prodloužitelný sedák jinak skvělých předních odvětrávaných sedadel. Po svých elektrických sourozencích zdědilo sice Santa Fa relaxační sedadlo s podnožkou, ale ve spalovacím autě mi ten účel trochu uniká. V nabídce nejsou ani adaptivní tlumiče. 

A pak samozřejmě slon v místnosti je absence naftového motoru. Mně osobně nechybí, jedinou jeho předností bude spotřeba, ale v ostatních vlastnostech jako pružnost, kultivovanost, reakce na plyn bude mít ten hybrid výrazně navrch. Jen prostě na dálnici tvar auta svojí daň vybere (nebo spíš vyžere).

Nakonec to všechno dobře dopadlo.

A co na závěr? Krásný design, spousta výbavy, komfortní svezení, nízká hlučnost, dobrá spotřeba mimo dálnice, strašně moc místa. Český sen? Asi ano. Jen tu pořád číhá ten český medvěd, který ve své nové generaci hodně dospěl a tohle bude hodně vyrovnaný boj. Cenově Santa Fe začíná lehce nad milionem korun, námi vybavená verze Style, se čtyřkolkou a příplatky byla kolem 1,4 milionu korun.

Zdroj: autorský text