• Tradice ječících vytočených „šestikil“ ještě nevymřela
• Upravená jízdní pozice nyní usnadňuje aktivní přístup k řízení
• Tovární nastavení podvozku je vyvážené

-

• 95 koní si musíte zasloužit a motor nechat neustále atakovat omezovač
• Sváry na řídítkách narušují úhlednost kokpitu

• 
• 
• 

Dalších 32 fotografií

Na jedné straně neotřelý neoretro styl a univerzální nakedové vlohy, na straně druhé agresivní vzhled a sportovní náboj. A pro obě společná čtyřválcová šestsetpadesátka. Jak to jenom může dopadnout?

Duše legendárního Hornetu s CB650R znovu ožívá!

Není třeba zbytečně napínat hned od začátku – může to dopadnout vlastně docela dobře. Ostatně Honda nám to dokazuje už nějaký ten pátek, kdy vedle sebe koexistují naked i silniční sporťák postavené na stejném základu. Jenže nevládl by to u největšího výrobce motocyklů na světě duch zakladatele Soičira Hondy, aby se usínalo na vavřínech prodejních úspěchů a přestalo se vylepšovat, ladit, cizelovat, zdokonalovat a rozdávat tím zase o něco víc radosti… Zvlášť když sám tvrdil, že úspěch je z 99 % selhání… Přitom by se mohlo zdát, že předchozí generaci této dvojice nebylo třeba zase tak moc měnit a vylepšovat, aby dál platila za měřítko toho, že i za rozumný peníz můžete dostat středoobjemový bike s ryze dospěle naladěným podvozkem a v poslední době čím dál více ojedinělým točivým čtyřválcem.

Přečtěte si také:

Test Honda CB 1100 EX: „Cruiser“ pro nás ostatní

Jenže továrny se chtě nechtě musí bránit (alespoň v západním světě) neblahému trendu odklonu omladiny od motorkaření (zlomí se to, věříme tomu!) a různými zbraněmi lákat mladší piloty, aby odtrhli zrak od smartphonů a přilepili jej na cestu před sebou a do výšin letící ručku (či nějakou jinou digivěc) otáčkoměru. Honda to s řadou CB/CBR, nově se závodnickým přídomkem R, zkouší zejména přes vymakaný a oko lákající styling. Když už se dělal kompletně nový design, neunikla AutoCADu inženýrovu ani technika. Na celé modelové péči je obzvláště sympatické, že vyslyšela nářky veřejnosti. A tak se sahalo na konstrukci rámu, motoru i podvozku. Ale vezměme to pěkně popořádku na příkladu obou variant šestsetpadesátky.

Bez kapoty

Honda o sobě s oblibou tvrdí, že je to jedna velká rodina. Po posledních dvou letech jí nemáme nejmenší důvod nevěřit. Rodinnou politiku totiž zdařile implementovala i do svého výrobního programu. A naked CB650R je toho zářným příkladem. Řada CB nyní pokrývá objemové spektrum od stopětadvacítky po litr (sveze se tak skutečně celá rodina). Už na první pohled u všech strojů řady víte, kam je zařadit. Design Neo Sports Café z pera římského studia se prostě vydařil a podle všeho zatím budí jen pozitivní emoce.

LCD s inverzními barvami je poznávacím znamením všech nových Hond. Čím více na něj svítí slunce, tím lépe se čte

Quickshifter za 4990 Kč funguje směrem nahoru výborně. V balíčku CB650R Sport za 214 900 Kč jej dostanete rovnou

V případě nového CB650R vychytanému designu sekunduje i jemně, ale přece doladěná technika. Inženýři si pohráli s motorem: přidali 5 % výkonu, nechali klikovku roztáčet se o 1000 otáček víc, zvýšili kompresní poměr, změnili časování, hlavu osadili iridiovými svíčkami a decentně vyhladili křivku točivého momentu. A hlavně zapracovali na sání, které nyní mnohem více využívá náporového efektu. Výsledkem je zhruba 95 koní při krásných 12 000 otáčkách. Musíte si je ale zasloužit a motor nechat neustále atakovat omezovač.

Osloví vás bytelnou technikou a oku lahodícím stylingem

Což je vlastně při pohledu na nabídku ostatních výrobců, orientovanou v této objemové třídě zejména na silné střední pásmo otáček, vyloženě osvěžující. Je dobře, že tradice ječících vytočených „šestikil“ ještě nevymřela! Výkon je sice pořád těsně pod hodnotou, kterou nabídl starý dobrý karburací sycený Hornet, ale už se blížíme! „Cébečku“ zase hrají do karet jiné záležitosti. Například skvělý příplatkový quickshifter (pouze nahoru), přepracovaná převodovka, zbrusu nový a ještě lépe nastavený podvozek či navzdory zpropadeným gumovým hadicím špičkově pracující a dávkovatelné brzdy.

Svody zarovnané po vzoru CB400 Four a šestistovkový točivý charakter tak, jak se u čtyřválce patří

CB i CBR se vyrábí v thajské továrně Hondy. Na špičkové kvalitě zpracování nepoznáte, že není z Japonska

Podvozek je vůbec zajímavou kapitolou CB650. Konvenční vidlice Showa DBV výběhového modelu totiž pracovala naprosto ideálně, jenomže trh, respektive zmlsaný evropský zákazník si žádal USD vidlici, tak ji dostal. Nová 41mm Showa SFF naštěstí nijak z nastavené laťky neslevila a biku dál propůjčuje výtečný feedback a nastavení vhodné na sportovnější silniční jízdu. Svůj podíl na tom má i zrevidované šasi (celkem se ušetřilo 6 kg hmotnosti) a o kapku agresivnější jízdní pozice orientovaná více nad přední kolo. Poslat naked do oblouku nečiní nejmenší nároky na píli pilota. Tovární nastavení, a to platí i pro zadní monoshock, je velmi vyvážené a povedené – není nutné do něj rýpat hned po vyjetí ze showroomu. Heuréka! To na rozdíl od CBR platí i pro tovární obutí Metzeler RoadTec 01.

S kapotou

Je čas skočit do sedla „baby Firebladu“ a sbalit se za kapoty, které svým designem dělají čest pokolení ohnivé čepele. Ne, vážně, tohle se Hondě skutečně povedlo. Tak krásná sportovní šestka určená zejména na silnici tady dlouho nebyla. Kapoty navíc velmi dobře plní svou funkci a i v chladném jarním počasí, které nás v okolí španělského Mojácaru zastihlo, vás ubrání před náporem studeného vzduchu. A té parády, co nadělají, kamkoliv přijedete!

Jedinou pihou na kráse úhledného a ergonomicky vzorného kokpitu jsou svary na řídítkách

Designová příslušnost k litrovému superbiku Fireblade je zřejmá. CBR650R je nejhezčí šestistovka na trhu!

CBR650R sdílí technické změny s nakedem, navrch ovšem přidává sportovněji orientovanou jízdní pozici, která proti předchůdci s F v „příjmení“ ještě přitvrdila. Pořád to není nic, co by vám zablokovalo krční páteř a způsobilo křeč v předloktí. Naopak, pozice těla nyní usnadňuje aktivní přístup k řízení a posílání „Bladova“ mladšího a menšího bráchy do zatáček.

Upravená jízdní pozice nyní usnadňuje aktivní přístup k řízení

Budete si to prostě užívat – házet s motorkou z vinglu do vinglu a přitom být neustále chlácholeni pocitem jistoty a samozřejmosti za stále přítomné transparentní zpětné vazby. Stopku radosti vystaví a prodření riflí hned ve třetí zatáčce testovací trasy ovšem brání příšerné tovární puky v podobě Dunlopů Sportmax D214. Na převezení z prodejny do garáže jsou možná fajn, na téměř dokonalé španělské okresce ale působí jako diverzant jinak výtečného dojmu z podvozku. Docela škoda.

Motor je zcela identický s CB, nové náporové sání dokáže ve špičce výkon posunout o 5 % nahoru

Výfuková koncovka je natočená o 35 stupňů vzhůru, aby k pilotovým uším snáze doputoval jekot čtyřválce

Vyjma radikálnější jízdní pozice a vzhledu (pochopitelně) přispívá ke sportovnějšímu zážitku z jízdy již zmiňované upravené sání. To je v případě CBR schopné přivést do airboxu třikrát větší množství vzduchu a o 5 % „přifouknout“ křivku výkonu v nejvyšších otáčkách ve srovnání s CB. Zážitek ze čtyřválce vytočeného do bezvědomí u obou strojů zesiluje také výfuk. Ten tovární má sice hlásek jako konipásek, ale díky natočení koncovky o pětatřicet stupňů vzhůru šeptá do vašich uší šestnáctiventilovou tóninu přímočařeji.

Přečtěte si také:

Test Yamahy MT-07 2018: Jako facka!

Pokud jsem v úvodu vyjádřil drobnou pochybnost, proč se vlastně pouštět do ladění už tak hodně dotažených modelů, v závěru musím dát vývojovému týmu (mimochodem super parta japonských sympaťáků) za pravdu. Jejich práce měla smysl. CB i CBR650R jsou zase o kousek lépe ovladatelné motorky, které své piloty těší vlastnostmi pro Hondu příznačnými (až na ty otravné vibrace okolo 6000 otáček). A díky vypínatelné kontrole trakce a lepším brzdám jsou bezpečnější… A navíc jsou obě o poznání krásnější! Zvlášť na CBR je krásně vidět, jak mu styling à la Fireblade vyloženě sedl.

Honda CB650R a CBR650R: Verdikt

Dvojice nových, respektive vylepšených šestsetpadesátek dále rozvíjí původní vydařenou koncepci. Vedle líbivého moderního designu sází na bytelnou techniku a staré dobré hodnoty silničních šestistovek od Hondy: na zpracování nenajdete skoro jedinou chybu, pro výkon si musíte „dojít“ až do nejvyšších pater otáčkového spektra a za vyvážené jízdní pozice vás rozmazlí v dané cenové kategorii špičkový podvozek. Není třeba složité elektroniky ani závratného výkonu, abyste zažili ryzí motorkové jinba ittai – souznění jezdce se strojem. Díky CB ožil duch legendárního Hornetu, díky CBR může Fireblade zase říkat, že má menšího bráchu. Dvojitý zásah!

• 
• 
• 

Dalších 32 fotografií