• Silný rodokmen
• Fantastický vzhled
• Výkon a točivý moment, za které se nebudete před kamarády na japonských strojích stydět
• Dramaticky lepší odpružení než u dřívějších Softailů
• …a dramatické snížení vibrací napevno montovaného motoru

–

• Velmi utlumený zvukový projev
• Lepší, ale stále nedostatečná volnost náklonu
• Extrémně široké pneumatiky zbytečně zhoršují ovladatelnost

Když Harley-Davidson loni sloučil modelové řady Softail a Dyna do jedné, dal si záležet, aby se jednotlivé modely navzdory zcela nové technice vizuálně co nejvíce přibližovaly dosavadním jmenovcům. Až na dvě výjimky: Fat Bob (o tom někdy jindy) a Fat Boy. A z fousatých, potetovaných, pivem a vlajkami Konfederace dekorovaných zákoutí internetu se ihned začalo ozývat nesouhlasné hudrání, které je slyšet pokaždé, když si Harley dovolí představit něco jenom trochu nezvyklého. Zrovna Fat Boy má však narušování starých pořádků vepsané v rodokmenu.

Na optimistických 220 km/h se „tlusťoch“ opravdu nerozjede. Pozice za řídítky beztak rychlé jízdě příliš nenahrává

Tvar mohutného zakrytování diodového světlometu je inspirovaný poválečnou designovou školou „atomové éry“

Dnes už nám to tak nepřijde, protože dosavadní Fat Boy vlastně vypadá jako docela generický cruiser. Jenže v roce 1989, kdy se ukázal světu poprvé, to byl nevídaný design. Japonské firmy tehdy vyráběly prakticky jen variace na choppery. Cruiser z Milwaukee, to byl Heritage Softail nebo Electra Glide Sport: masivní blatníky, doplňková světla, chromované lišty a rámečky všude možně, nějaké ty třásně.

Přečtěte si také:

Videodojmy: Harley-Davidson Fat Boy 2018 (FLFB)

Willie G. Davidson a Louie Netz se však inspirovali stylem odstrojených Harleyů FL, na kterých tehdy hodně jezdili bikeři, kteří sami sebe řadili někam mezi outlaws na chopperech a obtloustlé lékaře s krizí středního věku na „dresserech“ – plně vyšňořených, novotou zářících Electrách Glide. Vznikl stroj, který kombinoval základní znaky cruiseru, jako „tlustá“ kola a hluboké blatníky, s minimalistickou estetikou. A byl to velký úspěch. Harley-Davidson Fat Boy nám dnes připadá generický právě proto, že celý segment crui­serů, jak ho známe, designově do značné míry staví na jeho odkazu.

Dlouhý a široký

Fat Boy modelového roku 2018 v mnoha ohledech přímo navazuje na ikonický styl předchozího modelu. Silueta očesaného cruiseru, plná kola, výfuky složené nad sebou jako hlavně brokovnice, a dokonce i emblém na nádrži, to všechno je Fat Boy, jak si ho i laická veřejnost pamatuje z Terminátora II. Přesto výsledek působí radikálně jinak. Mohutněji, hrozivěji, svalnatěji. Mohou za to v podstatě jen tři „detaily“. Nezvyklý tvar předního světlometu, o němž Harley tvrdí, že se inspiroval televizory z 50. let. Zkrácený zadní blatník. A především extrémní rozměr pneumatik. Na plných ráfcích Lakester o průměru 18 palců jsou navlečené obruče o šířce 160 mm vpředu a 240 mm vzadu. Právě kvůli zadnímu válci musel nový Fat Boy (stejně jako nový Breakout) dostat speciální, rozšířenou verzi rámu.

I když se třeba neřadíte mezi příznivce extrémně uřvaných motorek, na Softail modelového roku 2018 si určitě budete chtít pořídit alespoň decentní laďák

Ten je zcela nový. Má o polovinu méně součástí a o 22 procent méně svarů, přitom je ale lehčí a tužší. Trojúhelníková zadní vidlice se nadále snaží působit dojmem neodpruženého zadního kola. Zatímco ale dřívější Softaily měly pružicí jednotky uložené vodorovně mezi spodními trubkami rámu, takže při najetí zadního kola na vyvýšenou nerovnost se roztahovaly a při prověšení kola do prohlubně zase stlačovaly (a v praxi nikdy moc dobře nepružily ani netlumily), nová konstrukce využívá jednu pružicí a tlumicí jednotku. Je umístěna centrálně pod sedlem, takže přenáší síly přes horní trubku rámu ke krku řízení. Což je žádoucí z hlediska čitelnosti odezvy podvozku. Pro Harley ji vyrábí Showa, která dodává na nové Softaily i přední vidlice. Tlumení zajišťuje soustava planžet, která umožňuje plynulé zvyšování tlumicího účinku úměrně k rychlosti stlačení nebo roztažení. Nechybí dokonce seřizování předpětí zadní pružiny ručním kolečkem. U Harleye věc nevídaná.

Výkon předního kotouče je spíš symbolický. K důraznějšímu zpomalení je třeba pořádně šlapat na pedál zadní brzdy

Motor Milwaukee-Eight má čtyřventilové hlavy chlazené olejem. Získal na výkonu a kultivovanosti, trochu však ztratil na charakteru

A aby těch novinek nebylo málo, do nového rámu je kromě nového odpružení našroubovaný také nový motor. Jednotka Milwaukee-Eight se poprvé představila už předloni v modelech Touring, teď si ale poprvé našla cestu do Softailů. Dříve Harley používal v Softailech speciální verzi motoru Twin Cam, označovanou jako B. Měla vyvažovací hřídel, protože zatímco modely Dyna a Touring tlumily vibrace velkého dvouválce jeho uložením do pryžových lůžek, v Softailech byl do rámu přišroubovaný napevno. Milwaukee-Eight má však protiběžnou vyvažovací hřídel vždy. S tím souvisí zajímavý detail. Zatímco v modelech Touring s pryžovým uložením motoru potlačuje vyvažovací hřídel 75 procent vibrací, v nových Softailech s pevným uchycením je to 100 procent.

Vzduchem to už nestačí

Milwaukee-Eight, mimochodem teprve devátý big-twin v celé dlouhé historii značky, má stále úhel rozevření válců 45 stupňů a rozvod OHV. Vačková hřídel je ale už zase jen jedna, přestože ovládá dvojnásobný počet ventilů. Milwaukee-Eight totiž přešel na čtyřventilové hlavy, odtud číslo Eight (osm) v obchodním označení. To samo o sobě si vyžádalo další technické změny. Úzký můstek mezi výfukovými ventily je extrémně tepelně namáhán a vzduchem ho v podstatě nelze spolehlivě uchladit, docházelo by k deformaci ventilových sedel. Proto konstruktéři z Milwaukee zvolili přesné chlazení hlav olejem, jehož chladič nyní vyplňuje prakticky celý prostor mezi předními trubkami rámu. Jistě k nemalé radosti jezdců na japonských cruiserech, jejichž chladiče na stejném místě byly dlouhá léta terčem posměchu ortodoxních harleyářů coby symbol stylové i technické nečistoty. Inu, emisní normy jednou doženou každého.

Trojúhelníková zadní vidlice se nadále snaží působit dojmem neodpruženého zadního kola

Skříň funguje zcela bezproblémově, a to včetně hledání neutrálu po zastavení

Fat Boy je jeden z modelů, u nichž se může zákazník rozhodnout, zda chce motor s objemem 107 nebo 114 krychlových palců (1745 nebo 1868 cm3). I slabší provedení ale nabízí úctyhodných 87 koní a 145 Nm. Což je o neuvěřitelných 77, respektive 73 procent víc než v původním Fat Boyi, na kterém se Arnold proháněl odvodňovacími kanály v Los Angeles. To snad za ten potupný chladič vpředu stojí…

Přečtěte si také:

Test Harley-Davidson Road Glide Special s motorem Milwaukee-Eight: Co není vidět

Při jízdě je nově nalezená síla znát. Modernizované americké železo tahá s neskutečnou razancí, při prudším otočení plynovou rukojetí vám důrazně protáhne paže a na nižší převody snadno protočí i tu obscénně širokou zadní pneumatiku. A skutečně prakticky nevibruje. Někde v dolním konci páteře cítíte charakteristické pulzy velkého pětačtyřicetistupňového véčka, ale mechanicky je Milwaukee-Eight výrazně kultivovanější než Twin Cam. Možná až moc. Harley sice tvrdí, že díky mechanicky tiššímu motoru mohl ponechat hlasitější zvuk výfuku, ale Euro 4 nebere zajatce. I když se třeba neřadíte mezi příznivce extrémně uřvaných motorek, na Softail modelového roku 2018 si určitě budete chtít pořídit alespoň decentní laďák.

Silový sport

Spolu s motorem vylepšili inženýři i převodovku. Funguje zcela bezproblémově, a to včetně hledání neutrálu po zastavení. Nyní to jde opravdu snadno, což se bohužel nedá říct o zatáčení. Softaily s příčetně širokými pneumatikami, jako je Street Bob, Low Rider nebo Heritage, se vedou téměř intui­tivně. Fat Boy se naproti tomu převaluje neochotně jako velryba na mělčině, při každé změně náklonu s ním svádíte boj. Přiznejme ale, že to nepostrádá nádech zábavnosti a dodává to jízdě jakýsi chlapácký, silový rozměr. Tužší rám v kombinaci s lepším odpružením a tlumením dává jezdci více jistoty a vybízí k asertivnějšímu stylu jízdy než vlnící se a plavající Softaily let minulých. Paradoxně ale díky tomu častěji narážíte na vrozené limity nízkého šasi. Fat Boy má volnost náklonu 25,6° na obě strany, což znamená, že stupačky obrousíte za pár dnů i při obyčejném popojíždění městem.

Jízda po klikaté silnici s ostrými zatáčkami je vyloženě frustrující. Fat Boy má volnost náklonu 25,6° na obě strany. Lepší než dříve, ale stále málo.

Zvládat takové prostředí ale Fat Boy nemá v popisu práce. Stejně jako třeba cestování, natož se spolujezdcem, nebo cokoliv, co jen trochu zavání každodenní praktičností. Jeho posláním je vypadat dobře na městských bulvárech a přenést něco ze své svalnaté majestátnosti také na svého jezdce. Proč ne. Vždyť všelijaké ty café racery, scramblery a retrobiky, jimž dnešní doba tolik přeje, také vlastně neumějí nic moc jiného než vypadat. Bylo by nefér vyčítat to zrovna Harleyi, u kterého je větší či menší převaha formy nad funkčností součástí DNA. Takže ti hudrající tradicionalisté, o nichž jsme mluvili na začátku, mohou být vlastně spokojeni.

Přečtěte si také:

Reportáž: Nájezdníci z Milwaukee aneb na Harleyích švýcarskými průsmyky

V jednotlivostech přináší Fat Boy mnoho nového. Ale ve výsledku – v tom, co zůstane, když základní prožitek oprostíte od všeho konkrétního – je to pořád Harley. A tak to asi má být. Není náhoda, že modely, které se od fungujícího receptu odchýlí výrazněji, po pár letech potichu končí pro nezájem trhu. FXRT Sport Glide, Sportster Sport, Super Glide T-Sport nebo v nedávné době XR1200 či Street Rod, to všechno byly ve srovnání se svými tradičními ekvivalenty lepší motocykly. Ale zjevně to nebyly dobré Harleye.

Harley-Davidson FLFB Fat Boy: Verdikt

Stejně jako ostatní Softaily těží Fat Boy z nového motoru, rámu i odpružení. Navíc se ale odvážil změnit také podobu. S extrémně širokými plášti by se vizuálně hodil k Terminátorovi lépe než subtilnější původní model. A svalnatému kyborgovi by určitě ani nevadilo, že právě kvůli těm extrémním pryžím je zatáčení na novém Fat Boyi tak trochu boj.

Foto: Václav Novák

Cena testovaného motocyklu: 552 300 Kč