• Proti předchozímu modelu je hbitější, ovladatelnější a použitelnější v běžném životě
• Precizně nastavená elektronika spolehlivě ochrání před škodami na zdraví či majetku
• Motor přestal v nízkých otáčkách protestovat a klepat se jako drahý pes

–

• Zkreslená zpětná vazba od přední brzdy způsobená modulátorem ABS
• Řadící páka vyžaduje hrubší zacházení

Každé oddělení musí mít svého šéfa, přes to ani boloňský dvouválec nejede. Do toho (už tak málo početného) motardového se snaží dosadit rekvalifikovanou devětsetpadesátku Ducati. Jak velké má šance stát se kápem mezi velkými funbiky, jsme zjišťovali na největším z Kanárských ostrovů.

Plnobarevné TFT si Hypermotard vypůjčil od Panigale. Skvěle se čte a velmi intuitivně ovládá

Verze SP disponuje podvozkem Öhlins s delšími zdvihy (+25 mm) a tvrdším nastavením

Doba, unijní regulátor, houstnoucí městský provoz ani stále se zdražující pojistky zrovna příliš nepřejí vývoji adrenalinem napumpovaných biků, které chtějí dělat všechno jiné, jenom ne unyle brumlat okolím s oběma koly na zemi, navíc v mezích legálních rychlostních limitů. Ovšem tady, uprostřed jarním sluncem zalitého ráje zatáček a zimního motocyklového vyžití na ostrově Gran Canaria, zdá se, bude všechno přinejmenším trochu jinak. To pravým zápěstím cukající nesnesitelné napětí, které tak dlouho při pohledu na vyrovnaný špalír osmi Hypermotardů 950 SP viselo ve vzduchu, naštěstí rozsekne produktový manažer boloňské továrny hned v úvodní větě své prezentace: „It’s a hooligan bike!“, zkrátka motorka pro chuligány…

Přečtěte si také:

Test Ducati Monster 797: Žádná dáma!

Víc vlastně k pochopení filozofie toho, co za návrhem a konstrukcí Hypermotardu stojí, ani nepotřebujete vědět. Ale nebyla by to italská továrna pod příkrým dohledem německého ratia, aby na ulici vypustila něco absolutně nesmyslného. Kdepak, Hypermotard víc než kdy dřív ctí i každodenní hodnoty. Ale o tom až o pár řádek dále, nejdříve si pojďme vyhodit z kopýtka na vyšperkované verzi SP na řádně zamotaném okruhu Maspalomas.

Dávka adrenalinu

Ducati se za pomoci teplého vzduchu ze Sahary podařilo na konci ledna v bezprostřední blízkosti pobřeží Atlantiku vytvořit působivou show. Zástup zbrusu nových Hypermotardů SP se blyští v ranním slunci a opodál se o skaliska tříští vlny. Rozhodně to však po vystoupení z autobusu neberu jako znamení – jediné, co se tady dneska bude tříštit, bude ona zpěněná slaná voda a časy na kolo. Stačí jenom přehodit nohu přes sedlo, které je stále proklatě vysoko (890 mm), a po pestrobarevné prezentaci velkého TFT displeje, inspirovaného Panigale V4, stisknout startér. Vzduch provoní spálený uhlovodík a rozechvějí ty správné vibrace desmodromického rozvodu. První seznámení s prémiovou verzí standardního modelu na Öhlinsech s vyššími zdvihy, větší volností náklonu, lehkých kovaných ráfcích Marchesini a v decentní, ale oslnivě krásné bílo-červené barevné kombinaci s přídavkem několika karbonových dílů může začít!

It’s a hooligan bike! Víc K pochopení Hypermotardu ani nepotřebujete vědět

Na zakroucené trati víc než kde jinde vynikne velmi, řekněme, aktivní geometrie 198kilogramového Hypermotardu SP. Prozaicky vysvětleno: k efektivnímu i efektnímu průjezdu zákrutou je pros­tě třeba přiletět k brzdnému bodu jako poděs, zamáčknout brzdy na krev (zatáčkové ABS Bosch nedovolí, abyste ji nakonec spatřili), praštit s motorkou do šíleného náklonu (neuvěřitelné, co obuté Supercorsy SP skoro za studena snesou) a hned na apexu naložit plný plyn (klid, špičková a neotravná trakce to pohlídá) a ve svíci (nepřehodíte to, kontrola wheelie za to ručí) „tradá“ k dalšímu oblouku. Rychlé, s Hypermotardem samozřejmé a především – neuvěřitelně zábavné, adrenalinem nasáklé trávení volného času s minimálním rizikem problému s majetkovou či zdravotní pojistkou! Jezdit na Hypermotardu SP je jako zatloukat hřebíky na jednu přesně mířenou ránu kladivem. Opojný pocit.

Do kotoučů s průměrem 320 mm se zakusují radiální Bremba se supersofistikovaným ABS od Bosche

Twin Testastretta prošel efektivním laděním a zhubnul. Možná není nejhezčí, ale jezdí výborně

Plynulost a rozvážnost Italce sice příliš nesvědčí, ale rozhodně to neznamená, že by ji neuměla ustát. Ba naopak, díky péči věnované jejímu dvouválcovému srdci Testastretta (nové písty, vyšší komprese, jiný profil vaček, nová sací hrdla, mapa a 1,5kilová odtučňovací kúra, nová elektronika ride-by-wire a mapa) se nejen vyhoupl výkon o čtyři koně nahoru a už od 3000 otáček je k dispozici 80 % točivého momentu, ale twin přestal v nízkých otáčkách tolik protestovat a klepat se jako drahý pes. Za tohle zaslouží motoráři z Borgo Panigale velkou pochvalu – aby byl dvouválec s vrtáním 94 mm bez varia­bilního časování tak kultivovaný, a přitom kdykoliv připravený k výbuchu síly – to se jen tak nevidí. Bene, signori, bene.

Hypermotard pořád vyžaduje specifické zacházení, ale je mnohem poddajnější

Skvělé je také lehounké ovládání spojky, na její dávkování si ale chvilku musíte zvykat. U verze SP ji navíc vyjma rozjezdů a machrování při jízdě po zadním nebudete ani moc potřebovat. Zdatně ji supluje standardně montované obousměrné rychlořazení. U něj jenom musíte počítat s tím, že je celé ergonomicko-mechanické ústrojí okolo levé (samozřejmě i pravé) stupačky uzpůsobeno na motokrosové baganče, tudíž je v silniční bačkůrce třeba na řadičce občas zatancovat větší čardáš.

Přečtěte si také:

Srovnávací test BMW S 1000 XR, Ducati Multistrada 1260 S a Triumph Tiger Sport: Souboj crossoverů

Šasi sice vyjma liposukce oceli na několika místech rámu (bike je o čtyři kila lehčí než předchůdce) neprošlo nijak radikálním přepracováním – geometrie zůstala shodná s 939 – avšak motocykl teď jako celek působí vyváženěji a neprojevuje se u něj poněkud příznačný rozkol v chování kol. Pořád sice vyžaduje celkem specifické zacházení, ale je mnohem poddajnější a máte konečně pocit, že přesně víte, co se děje s předním i zadním kolem zároveň. Také stabilita v přímce si polepšila (SP má o 5 mm delší rozvor než standard), na testovačkách ale hodně pomohl doplňkový tlumič řízení. Ještě jedno příplatkové příslušenství představuje zásadní pamlsek pro zrak, ale zejména sluch – jednohlavňová koncovka Termignoni, která i s nabitou tlumivkou předvádí koncert hodný ostrého závoďáku.

Přední kolo není v kontaktu s asfaltem často. Případnou nervozitu řízení vyřeší příplatkový tlumič řízení

Ovládání arzenálu elektronických systémů vyřešíte dvěma tlačítky – jednoduché, účinné, přehledné a super!

Celkový precizní dojem z nastavení i souhry komponentů, motoru a skutečně (bez řečí) dokonalé elektroniky malinko nabourává jenom brzdová soustava. Ne že by nebyla dostatečně účinná, to ani omylem, jenom je hodně znát přítomnost modulátoru ABS a jakoby zkreslená zpětná vazba toho, co se děje mezi vaším ukazováčkem a dvojitým čtyřpístkovým arzenálem od Bremba. Prostě a jednoduše daň za přítomnost strážného anděla, který vás jen tak nenechá třísknout se 415 tisícovkami o zem. Na silnici na tyhle rozmlsané závodnické tužby určitě rychle zapomenu…

Dávka rozumu

Rychle se vysoukat z kombinézy, vklouznout do riflí a jede se do hor na nikdy nekončící zatáčkovou nirvánu. Standardní verze názorně předvádí, jak lze i bez sta tisíc korun, páru zlatých trubek a několika bílých „flastříků“ postavit solidní a zábavný bike. Možná že „obyčejná“ 950 postrádá něco ze sex-appealu i chuligánství SP, ale právě proto tu vlastně je. Rozumná alternativa, která je skvělou volbou na rychlé nedělní vyjížďky do oblíbené sady zatáček. Rozhodně si ovšem připlaťte za quickshifter, těch pár tisícovek za následnou legraci a pohodu, kterou s ním zažijete, stojí.

Najít na Kanárských ostrovech kus rovné silnice není lehké

Standardní 950 působí usedleji nejen kvůli jednobarevnému lakování, ale zejména kvůli odlišným a přirozeně jinak (pohodlněji) nastaveným podvozkovým komponentům (Marzocchi vpředu, Sachs vzadu). Ty disponují menším zdvihem, a tudíž pošlou sedlo o dva centimetry níže k zemi – a to postavy pod 175 cm skutečně ocení. Vyváženě nastavenému podvozku skvěle přihrává i zvolené obutí Pirelli Rosso III. Stačí, když se vrátíte zpět na stranu 12, abyste zjistili, že ne vždy se to takto povede. Motoricky pro standardní 950 platí to samé, co pro SP. Zajímavé ovšem bylo pozorovat, jak moc pocitově zafungovala otevřená koncovka Termignoni…

Svérázný designový prvek v podobě kapličky zadní svítilny slouží jako jasné poznávací znamení

Řadící páka snese i hrubé zacházení. Lépe řečeno jej přímo vyžaduje

Zásadní poznatek z (bohužel) krátkého pobytu v sedle nového Hypermotardu ovšem je, že strojům připraveným rovnou z továrny dělat „bordel“, jezdit po zadním, smykovat, pálit gumu a na výjezdu za sebou nechávat kaučukový podpis (zejména to platí pro verzi SP) zatím díky partě nadšených inženýrů z Boloně neodzvonilo. Chlapi, díky! Díky vám můžu mít pocit, že je svět (alespoň ten motorkový) zatím ještě v pořádku.

Ducati Hypermotard 950 a 950 SP: Verdikt

S novým Hypermotardem přepisuje Ducati skripta modelové péče. Původní chuligánský koncept se spoustou drobných chybek, neotesanosti a lehké schizofrenie je nyní hbitější, ovladatelnější, lehčí, hezčí, chytřejší a také o poznání použitelnější v běžném životě. Standardní verze nabídne civilní nastavení podvozku a dobrý poměr výkonu za vynaložené prostředky, „espéčko“ pak každého milovníka adrenalinu i sofistikovaných algoritmů, mechanické krásy a italského designu vyloženě nadchne. Stotisícový příplatek nikoliv. Obě je navíc i na naprosté hraně strašně těžké zahodit. Zkrátka a dobře – velké motard nakedy mají nového šéfa!

Foto: Milagro

• 
• 
• 

Dalších 29 fotografií