Sovětská a posléze i ruská propaganda ráda ukazovala moc největší země světa na vojenských přehlídkách. Jedním z nepřehlédnutelných účastníků takových parád je mnohakolový obr nesoucí na zádi raketu. Tyto stroje vznikaly v Minském automobilovém závodu (MAZ) na jihovýchodním okraji běloruské metropole. Mají poměrně dlouhou a pestrou historii.
O stavbě fabriky bylo rozhodnuto už v roce 1944, tedy ještě za války. Prvním vozem se stal MAZ 200, který produkovala od roku 1950 (o tři roky dříve se začal vyrábět ještě v Jaroslavli jako YaAZ-200). Centrálně řízené hospodářství záhy rozhodlo, že se Bělorusové budou soustředit na stavbu těžkých strojů a v Minsku se tak mohli začít připravovat na program kolových nosičů raket.
Prvním z nich se v roce 1958 stal MAZ-535. Šlo o nákladní vůz 8x8, jenž hnal tankový dieselový V12 známý pod označením Charkov. Kapalinou chlazené monstrum s objemem 38,8 litru bylo schopné vyvinout výkon 375 koní, což bylo na tehdejší dobu velmi vysoké číslo. Vůz sice jel maximální rychlostí 68 km/h, ale zato dokázal na korbě utáhnout sedm tun a na přívěsu dalších 15. Na vojenských přehlídkách se pak objevovala hlavně jeho varianta 535A, která byla vybavena odpalovacím systémem pro rakety středního doletu R-14 Čusovaja.
MAZ-535A se předvádí na vojenské přehlídce přímo na Rudém náměstí v Moskvě.Ačkoliv se model 535 vyráběl v Minsku jen tři roky, posloužil jako základ svému následovníkovi. Model MAZ-537 se tu stavěl od roku 1959 a s několika úpravami vydržel ve výrobě až do devadesátých let, i když jej později montovali v uralském městě Kurgan (závod KZKT). Příbuznost naznačuje použití stejného dieselového dvanáctiválce. Necelých devět metrů dlouhý tahač měl i obdobný pohon 8x8. Disponoval ale mnohem větší kapacitou, top verze bylo možné naložit až 65 tunami materiálu – v takovém případě byl k dispozici přívěs, jenž rozšířil délku vozidla na 30 metrů. MAZ-537 nesloužil jen armádě, kromě balistických střel tak tahal například i výbavu ropných plošin.
Nosič pro Studenou válku
Až počátkem šedesátých let se ale dostáváme k nejrozšířenější řadě těžkých raketových nosičů. Jde o vozy série MAZ-543, které jsou světově známé díky svému zapojení ve Studené válce. Objevovaly se mnoha konfliktech i proto, že posloužily jako odpalovací systém pro rakety Scud. První z nich, MAZ-543 se veřejnosti představil přímo na Rudém náměstí během vojenské přehlídky na podzim roku 1965. Pod jeho kapotou opět hřměl dvanáctiválec Charkov, tentokrát už ale ve variantě o výkonu 525 koní.
MAZ-543 posloužil i civilním účelům. Fungoval například jako obří hasicí vůz na letišti.Opět existovalo několik variant. Model 543M byl například na konci osmdesátých let upraven k tomu, aby mohl na korbě převážet raketový útočný systém BM-30 Smerč, jenž poté hrál důležitou roli v několika konfliktech včetně války v Sýrii. Jde o nebezpečný stroj, který nese 12 raket průměru 300 mm s doletem 90 kilometrů, které jsou primárně připraveny na likvidaci skupin vojáků. Model 543P naopak nosil raketový systém 9K76 Temp-S s krátkým doletem. Verze 547A zase nesla raketu středního doletu SS-20 Saber.
Ne všechny varianty ale byly připraveny ničit. MAZ-543A toho byl zářným příkladem. Tento vůz s nosností 22 tun sloužil nejen jako masivní jeřáb nebo experimentální záchranný stroj, ale i jako letištní hasící vozidlo. Sověti na něj byli tak pyšní, že jej předvedli na Výstavě úspěchů národního hospodářství v Moskvě.
Jakkoliv by se nám mohly zdát tyto stroje velké, nedosahují takových proporcí jako modely řady 79xx. MAZ-7917 vycházel technicky z modelu 547A, ale kvůli zvýšení kapacity dostal navíc několik kol. Nakonec se inženýři spokojili s pohonem 14x12. Stroj se objevil jak prototyp v roce 1982. S délkou 18,7 metru a nosností 32,5 tun se už může postarat o odvoz a odpal obávané mezikontinentální střely Topol-M.
MAZ-7917 pohání motor V-58-7 s dvanácti válci, objemem 38,9 litru a výkonem 720 koní. Jen pro zajímavost – spotřeba se odhaduje na 265 až 365 litrů paliva na 100 km. V nejhorším případě tak spotřebuje litr na ujetí pouhých 300 metrů. Stroj existuje ve čtyřech stovkách exemplářích. Raketu Topolo pak zvládne odpálit i jeho vylepšený následovník MZKT-79221, který má už pohon 16x16 a motor o výkonu 800 koní.
Kolos z poštovní známky
Jestli ale existuje stroj, kvůli kterému musela i Američanům spadnout brada, pak je to bezesporu kolosální MAZ-7907 s pohonem 24x24. Vznikl proto, že v první polovině osmdesátých let hledala sovětská armáda vůz, který by převážel třístupňové mezikontinentální střely RT-23 Maladěc. Rakety o startovací hmotnosti 104,5 tuny bylo totiž možné odpalovat nejen ze sila, ale i ze speciálně upraveného vlaku, který sestával ze tří vagonů v nichž bylo ukryto odpalovací zařízení i střela. Sověti ale chtěli ještě praktičtější řešení.
MAZ-7907 posloužil po rozpadu Sovětského svazu jako stavební stroj. Utáhl extrémně těžký náklad.Minsk tedy vyvinul 28,1 metru dlouhý vůz poháněný dvěma motory ze slavného tanku T-80. Jde o plynové turbíny, z nichž každá dosahuje výkonu 1250 koní. Ten posílají do turbíno-elektrické převodovky, jež ji promění na elektrickou energii. Tou následně pohání trakční elektromotory na každém z kol. Podobný systém se používal u lokomotiv. Každé kolo je navíc vybaveno hydropneumatickým odpružením.
Projekt byl ale poměrně nákladný a jeho konci pomohl i pád Sovětského svazu. Mezikontinentální střely zůstaly převážně v silech a MAZu zbylo několik prototypů. Jeden z nich se objevil v provozu po pádu režimu. Pomáhal se stavbou mostů nebo s převozem dílů velkých lodí. Bělorusko je na svůj výtvor patřičně hrdé a tak se gigantický MAZ-7907 dostal i na poštovní známky.