Silvestrovské zpívánky: Značky i těch nejslavnějších aut se objevovaly v československých písňových textech!

Z prostorových důvodů jsme nemohli samozřejmě uvést všechny. Asi bychom je ani nedali dohromady. Autor článku jich eviduje více než čtyřicet, a to jak původních českých a slovenských, tak i přejatých a opatřených českým textem. Tak se můžete uvelebit před rozhlasovým přijímačem (nejlépe stylovým v dřevěné „bedýnce“), zaposlouchat se – a ověřit si, jestli opravdu znáte všechny!

Červená aerovka

Údajně nejpopulárnější hit Rudolfa Pellara pochází z konce 50. let, kdy malé a mrštné aerovky v typicky jasném červeném odstínu byly nedílnou součástí našeho silničního koloritu. „Cink cink a ratata, to moje stará kára, aerovka červená, ulicí uhání, cink cink a ratata, ulicí uhání…“ Všimněte si, že autor textu vtělil do slov typické „zacinkání“ startéru a zvuk dvoudobého motoru. Jinak je skladba prodchnutá dobrou náladou, není nihilistická jako dnešní frázování rapperů a má daleko do dunění techna.

Šoférská

Někdy zvaná i „Škodověnka“, zpívá ji Josef Bek v hudební komedii „Florenc 13.30“ z roku 1957. Protagonista se potýká s rozměrným volantem zcela nové Škody 706 RTO, předchozího roku vystavené na strojírenském veletrhu v Brně. Vozidlo již půlstoletí neexistuje, ale film se stále reprízuje a okouzluje fanoušky nejen historických autobusů a automobilů, ale i velkou zájmovou základnu příznivců původních dopravních cest. 

Film se totiž odehrává na předválečné silnici z Prahy do Karlových Varů. Už v době natáčení byla v provozu nová trasa, z té původní, po níž „Škodověnka“ jela, se zachovalo jen několik zbytků. „Kdybych i dvacet perel za túru měl brát, odmítl bych, vždyť já mám svou škodověnku rád!“ Tak šťastnou cestu do Varů!

Zkratky

Ivan Mládek a jeho Banjo Band obohatili naši rubriku hned několika příspěvky. Asi automobilově nejvýznamnější je populární skladba „Zkratky“ z roku 1979. Zpívá se tu o šesti značkách aut: „SNB mé DkW si stoplo na TK“ – ano, „dékávy“ tehdy ještě jezdily v běžném provozu. Ve výčtu opravárenských služeb pak Mládek pokračuje: …“dělá kromě DkW BMW a NSU, KdF i MG“ – tak snad jen těch MG tu tehdy jezdilo méně než prstů na obou rukách. Ale to ostatní jste mohli s trochou štěstí potkat třeba denně. Pak ještě zmínka o tom, že PVC přiveze „šofér V3S“ – a Pragu V3S můžeme spatřit v provozu ještě dnes…

Jožin z bažin

U Ivana Mládka ještě chvíli zůstaneme. Jeho „Jožin z bažin“ je nezapomenutelnou hudební estrádou a součástí repertoáru rádií středního proudu až dodnes. „Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu“ – zpívá v ní, ale škodovku 100 Ivan Mládek ve skutečnosti nikdy neměl. Mládek se profiloval jako příznivec a majitel mnoha amerických značek, ovšem v roce 1977 těžko mohl zpívat třeba: „jedu takhle tábořit Impalou do Utahu“, že?

Ňu ňu ňu ňu Jork

Ovšem tady to Mládek už rozbalil – není divu, doba se pohnula. Tedy: „pan Joe složil hlavu do kouta, má sen, že si koupil Plymoutha“ – když se do skladby zaposloucháte, tak zjistíte, že je text sice mírně sociální, ale stejnou touhu po Plymouthu zažíval třeba autor článku dlouhé roky, než si předsevzetí vlastnit vůz této značky splnil. Skladba patří mezi ty méně známé a dnes méně hrané, ale to není důvod, proč bychom na ni měli ve výčtu zapomenout…

Džínový velorex

Ivan Mládek forever! Jednou z nejslavnějších skladeb jeho Banjo Bandu je bezesporu „Džínový Velorex“: „ušetřím na nový velorex džínový, mají ho v Tuzexu v Praze“. Tuzex sice nikdy velorexy neprodával, ale z úst Ivana Mládka (a při pohledu na jeho urostlou postavu) zněl a zní tento popěvek opravdu komicky. Faktem ale je, že po dlouhých desítkách let světle hnědých tříkolových velorexů se konečně našel člověk, který dovedl písňový text do reality. Džínový velorex se objevil a snad jezdí dodnes…

Neviděls tu stát můj Rolls-Royce?

Helena Vondráčková ovšem automobilově zabodovala v roce 1979 skladbou „Neviděls tu stát můj Rolls-Royce“ s textem Zdeňka Borovce. To byla pecka! Ovšem dlužno dodat, že zpěvačka sice v této době jezdila vozem západní provenience, ale (tehdy ještě) aristokratická britská značka to nebyla. Píseň se zmínkou o RR v textu byl ojedinělým počinem, který se neopakoval. Autor ovšem neví o dnešních textech, protože je nesleduje…

Ve dvou se to lépe táhne

Dvojice Karel Černoch a Jiří Wimmer mají za sebou nejen hudební vystoupení, ale i řadu humorných scének v TV i v rozhlasu. Ani jeden z této dvojice už není mezi námi, takže můžeme jen litovat, že se neobjeví žádný podobný a dobře šlapající hit, v němž zazní: „…tak jsem na silnici stopnul cadillac“. Původní americká verze s názvem „Caribbean“ od Mitchella Toroka se skupinou Louisiana Hayride Band je mnohem rychlejší, zato přejatá verze s textem Eduarda Krečmara dokáže ukolébat jako měkce čalouněná sedadla opravdového cadillaku. Poslechněte si – a třeba zatoužíte stát se majitelem cadillaku…

Cadillac

Okouzlující Jan Vyčítal nazpíval českou verzi nesmrtelného hitu Johnnyho Cashe. Ten se občas dal slyšet v některých pořadech tehdejšího Československého rozhlasu, na český text jsme si museli počkat do samého konce sedmdesátých let. „Pomalu čas od čásku vzít další součástku, až bude komplet celý cadillac“ – to je originální recept na to, jak zdarma a jen s trochou strachu přijít ke korábu legendární značky. Jan vyčítal původní text nahradil svým, ale obdivuhodně se držel Cashovy předlohy s textem Wayna Kempa. A tak na konec už jen pokyn nesmlouvavého strážce silnic: „vylez ven z tý ozdoby a koukej říct rok výroby…“

Cadillac

Příjemný hlas Pavla Brümmera a lehce countryový doprovod skupiny Fešáci dává vyniknout textu o úžasném modrém americkém cruiseru, odstaveném kdesi v autobazaru: „stříbro a modrej lak, stojí tam cadillac“. Podle textu ho tam možná postavil někdo z Jevan nebo Černošic – a hlavní hrdina textu má štěstí, že našel někoho, kdo mu půjčí peníze na vysněný vůz. Píseň mohla samozřejmě vzniknout až po listopadu 1989, má lehce houpavý rytmus, evokující pohodu na dovolené či v jiném bezstarostném čase…

Blonďák s červenou bugatkou

„Kde je ten blonďák s červenou bugatkou“, ptá se ve známém hitu z roku 1973 Naďa Urbánková, a sama pak smutně dodává: „možná si spletl směr za poslední křižovatkou“. V textu Zdeňka Borovce už si pak jen smutně povzdychne, že se nic nevrátí. Původní skladba, interpretovaná mladým Jimmym Osmondem ovšem nemá s proslulou značkou Bugatti nic společného. Česká verze staví na křišťálovém hlasu Nadi Urbánkové, vokálech sboru Lubomíra Pánka a dirigentském umu Václava Hybše.

Obyčejná žena

Petr Spálený nazpíval tuhle skladbu, vhodnou jak k podvečerní pohodičce, tak k dlouhé jízdě autem, v roce 2002. Text i hudba jsou jeho vlastní. Zmínka o značce auta je tu víceméně v druhém plánu a vyznívá jako obdiv a pocit životní výhry nad získáním obyčejné ženy: „můžeš bejt šéf a můžeš jezdit v porschi.“ Legendární německá značka se navzdory své slávě do písňových textů světové produkce dostala jen velmi zřídka. U nás je tato zmínka výjimkou (ovšem zda to platí i v současnosti, autor článku neví). Skladba je často na repertoáru našich rádií s popovým nebo countryovým zaměřením.

Pivní jeep

Jan Vyčítal podruhé: jeden z nejznámějších členů legendární české skupiny Greenhorns si střihnul hit už v roce 1983, kdy každý jeep v hudbě nutně musel být podezřelý. „Blonďák z farmy ondatří, když chci, tak že mi opatří, celkem levně zachovalej jeep“ – naprosto jedinečné zacházení se slovy, nápadité frázování, „vyčítalovsky“ krkolomná slova – ale jako celek nenapodobitelné. Sám Jan Vyčítal prý byl ctitel klasických Jeepů a druhoválečných vozidel vůbec, takže takové hudební vyznání nepřekvapí…

Hříšná těla, křídla motýlí

V roce 2004 vydala mladá Aneta Langerová poněkud „noir“ laděnou skladbu „Hříšná těla, křídla motýlí“, v níž se jako by nedopatřením objevuje značka amerického terénního speciálu, vyráběného už od válečných dob: „A každej zvlášť do kapsy svý jeepem si pádí“. Sama značka nemá asi v textu žádný význam, šlo patrně jen o hříčku Oskara Petra, autora textu i hudby. Skladba je poměrně často hraná, ale onen „jeep“ není příliš zřetelný…

Žár léta

Skoro zapomenutá skladba z repertoáru slovenské rodačky Valérie Čižmárové, žijící později v Praze. Píseň se dnes téměř už nehraje, autor článku ji zařadil do tohoto výčtu jako vzpomínku na své mládí, kdy zněla nejméně jednou denně z každého rádia. Doporučujeme vyhledat si na YT, skladba je veselá, docela dobře se při ní řídí auto, ale musíte dávat dobrý pozor, abyste slyšeli: „slunce je zlatý jeep“. Poprvé se na deskách objevila v roce 1973, autorem textu je Jaroslav Šprongl. 

Jako lord

Miloš Kopecký není jen doktor Štrosmajer ze seriálové nemocnice, ale také vynikajícím způsobem zahraný vetešník a majitel obchodu z česko-německého koprodukčního seriálu „Pan Tau“ (1972). V této roli se s ním můžeme setkat za volantem nového Fordu Cortina Mk.III (kupodivu bez chromovaných poklic), kde s odcizenou buřinkou jede do své zámecké vily, a přitom si zpívá: „Já si jezdím jako lord, řídím auto značky Ford“ – ovšem dotaženo do detailu by majitel takové nemovitosti zřejmě nejezdil v běžné Cortině…

Rock’n’rollová modlitba

Když se před více než třiceti lety objevil muzikál „Šakalí léta“, byl to trhák. Sympatický Martin Dejdar měl za sebou první zásadní role a postavu Bejbyho zahrál tak, jako by sebe sama přenesl do konce padesátých let v okolí pražského výškového hotelu International. Pokud si divák dá dobrý pozor, uslyší, jak se ve zmíněné skladbě zpívá: „ulicí si to šine policeman, chevrolety tiše předou tu svou“. 

Pohříchu nám ovšem produkce nenabídla jediný pohled na tehdejší americkou produkci, třebaže byla v roce natáčení lehce dostupná. Zato může člověk, který se ze záliby nebo profesně zabývá automobilovou historií, spatřit neuvěřitelnou skrumáž nedobových nesmyslů. Zřejmě při natáčení fungovala ona proslulá „filmovací mafie“. O ní je známo, že většinou nepustila bez tučného úplatku k natáčení nikoho mimo tento klan…

Balada o mezinárodní ostudě mysliveckého sdružení v Brodě

Skladba právníka Iva Jahelky se objevila v roce 2009. Stejně jako všechny ostatní od tohoto autora údajně vychází ze skutečných případů. „V nablejskaným mercedesu měl pár nóbl pušek“ – západní Němci a další devizově zajímaví cizinci k nám už od padesátých let jezdili za úplatu v konvertibilní měně decimovat zvěř, jinými slovy stát nechával za valutu střílet a likvidovat téměř vše. Ovšem jak plyne z poslechu textu, onen Němec si zakončení nákladného honu představoval jinak. Možná by bylo zajímavé přečíst si spisy z případu. Ale fandové Iva Jahelky to asi nebudou mít zapotřebí, stačí si přece poslechnout dodnes hranou skladbu…

Kočka

Před rovnými třiceti léty se objevila píseň „Kočka“ v nezaměnitelné vokální a hudební podobě slovenské skupiny Elán. Hudbu i text složil Jožo Ráž, skladba byla součástí alba „Hodina angličtiny“. Pro nás je zajímavá pasáž, v níž slyšíme: „si přesvědčivá jako červené ferrari“. Ačkoliv legendární maranellská automobilová manufaktura dodávala své výrobky i v jiných zářivých odstínech, pro řadu jejích fanoušků je typická jasná červená. A o ní na karosérii drahého sporťáku zpívá (a mluví) právě Jožo Ráž. Nestárnoucí dílo, jedno z nejlepších ze slovenské muziky devadesátých let

Taliansky muzikál

V roce 1987 se tato skladba objevila na deskách i v rozhlasu. Jejími interprety bylo slovenské sourozenecké duo Júlie a Petera Hečkových. Píseň si okamžitě získala velkou popularitu, zněla z rozhlasu několikrát denně, až mnozí nadávali. Ale takový je osud toho NEJ v populární hudbě. A proč skladbu zařazujeme? 

Text od Júlie Hečkové zřejmě reaguje na „lovecké“ výpravy nadržených Italů, kteří tady mohli hrát honoraci a stačilo jim k tomu pár set tisíc lir. To by doma samozřejmě nemohli. O jedné takové výpravě jistého Giovanniho se zpívá: „biely Fiat Mirafiori tíško vkĺzol do polnoci“ – a Giovanni odpovídá ochraptělým hlasem, jako by přechodil záškrt. Zpívá jej a mluví samozřejmě Peter Hečko. I dnes hezká a poutavá připomínka tehdejších časů!

Motýlky létání baví

Podle autorova „průzkumu“ je tato skladba, interpretovaná Václavem Neckářem, sice známá, ale jen málokdo zaregistroval značku auta. Ale je tu: „pán stejně blýskavý jak jeho mercedes“ – o movitém starším muži, jenž mladému snílkovi odloudil „na vilu a vůz západní značky“ jeho tajnou osmnáctiletou lásku. Ale takový byl, je a bude život. Mnohé slečny mají pragmatické myšlení – a to nejen v písni ze samého konce roku 1989.

Prošli jsme spolu více než dvě desítky starších i novějších titulů populární hudby. Je jich samozřejmě daleko víc, ale pro ilustraci to stačí. Automobil jako fenomén se zřejmě i nadále bude objevovat v textu pod řádky not – pokud tedy zvítězí zdravý rozum, a automobil v podobě, v jaké jsme na něj zvyklí, zůstane v našem denním používání i nadále. To ovšem ovlivní člověk a nikoliv hudba…

Zdroj: archiv autora