1. Jezděte v pravém pruhu a nepřekážejte
Otázce správné jízdy v pruzích jsme se věnovali už v samostatném článku, ale raději si to zopakujeme ještě jednou. Každodenní praxe ukazuje, že spoustě lidí to ještě nedochází. Jezděte vpravo. A to při každé příležitosti, v obci a hlavně mimo obec. Jestli se cítíte komfortněji tak, že na sedmdesátce jedete padesát, jak je libo, ale čiňte tak prosím v pravém pruhu.
Je přirozené, že pruhy více ke středu silnice slouží rychlejším vozidlům. Pro řidiče, kteří chtějí jet rychleji (ať k tomu mají jakýkoli důvod, stejně jako vy máte jakýkoli k pomalejší jízdě), je komfortnější a bezpečnější předjíždět právě v levých pruzích. Znovu také připomínáme, že nikomu nepřísluší nikoho v provozu vychovávat, takže místo hodnocení, proč někdo chce jet na Jižní spojce na osmdesátce stovkou, se laskavě ukliďte do pravého pruhu, je-li tam volno.
2. Využívejte celý připojovací pruh
Připojovací pruh slouží k tomu, aby se auta plynule řadila do průběžného pruhu. Z povahy věci je zřejmé, že v naprosté většině případů jedou auta v průběžném pruhu rychleji. Vzniklý rozdíl rychlostí je potřeba kompenzovat akcelerací. Nikoliv tím, že to hned na začátku připojovacího pruhu pošlete do pravého pruhu ve 40 km/h před rozjetý kamion.
Zrychlujte v připojovacím pruhu až na jeho konec a nebojte se v něm také předjíždět! Někdy to situace vyžaduje, proto je to v zákoně výslovně dovoleno. A to je další věc, podle které poznáte ***** za volantem. Představte si, že najíždíte na dálnici za jiným autem. Jeho řidič ihned najede do průběžného pruhu, aniž by se pořádně rozjel. Vy pokračujete připojovacím pruhem, zcela bezpečně (a v souladu se zákonem) pomalejší auto podjedete, abyste nabrali rychlost a mohli se bezpečně připojit bez omezování ostatních... a on na vás začne zběsile blikat, co si to jako dovolujete. Tohle se stává neuvěřitelně často.
3. Nebojte se šlápnout na plyn
Právě při připojování na dálnici se nebojte na to pořádně šlápnout. Podřaďte, ať se vám auto rozjede. Jen máloco vnáší do hustého provozu větší zmatek než jedno auto, které jede výrazně pomaleji než všichni ostatní.
To platí i na křižovatkách. Sledujte semafory a jakmile padne zelená, ať už máte připravenou rychlost a jedete. Nemusí vám zrovna pískat pneumatiky, ale zdravá svižná akcelerace z křižovatky ještě nikomu neublížila. Pomůžete tím zvýšit propustnost křižovatky, protože na jeden interval jí projede více řidičů. Pokud se tedy nenajde další takový louda, který jede ještě sto metrů za křižovatkou sotva třicítkou.
4. Blikejte, ale všeho s mírou
Znamení o změně směru jízdy je jediný účinný nástroj zdvořilé komunikace mezi řidiči. Pokud tedy nechcete pravidelně od ostatních dostávat ty méně slušné vzkazy (troubením a dálkovými světly), blikejte. Tím, že včas sdělíte svůj záměr, jasně dáte najevo své úmysly. Ostatní se tak lépe připraví na vaše počínaní a mohou tomu uzpůsobit svou jízdu a manévry.
Všimli jsme si, že nejméně se chce blikat těm řidičům, kteří se jednou rukou hrabou v mobilu a druhou mají položenou nahoře na věnci volantu. Těm se pak nechce volant pouštět a přehmatávat na páčku blinkrů. Seďte v autě pořádně, držte volant oběma rukama, a pak vám nebude zatěžko blinkr použít.
5. Rozsviťte si, ale bez mlhovek
Hlavně teď v zimě je dobré svítit. Nejen LEDkami, ale i normálními světly. Myslete na to, že spolu s denním svícením vpředu vám automaticky nesvítí zadní světla. Nespoléhejte se na to, že světla zapne automatika. Některé senzory jsou nastaveny na opravdu hodně velkou tmu. Zimní šero je neaktivuje.
Používání mlhovek omezte na případy, kdy je opravdu mlha nebo jedete vyšší rychlostí v hustém dešti. To se vám za autem tvoří velký „mrak“, v takovém případě má zadní mlhovka smysl. Dokonce ji vyžaduje zákon. Také si seřiďte světla podle zatížení. Když jedete s naloženým kufrem a nemáte automatické nastavování sklonu světel, je zapotřebí nastavit ho ručně. Jinak na vás ostatní řidiči budou nervózně blikat, protože vysoko svítící potkávací světla vašeho auta je budou oslňovat podobně jako dálková.
6. Nekoukejte do mobilu
Chytré telefony s připojením na internet a bez klasické klávesnice se ukazují být pro mnohé řidiče jako příliš silné pokušení. Lidé prostě nejsou schopni telefon v autě nechat ležet. Koukají do něj i za volantem, když na to není zrovna vhodná chvíle. Na dlouhé červené u semaforu? Ve stojící koloně? U spuštěných závor? No prosím, poslužte si. Ale v prostředním pruhu na dálnici v hustém provozu?
Když pak jedete jako duchem nepřítomní, navíc o 30 km/h pomaleji než všichni ostatní, nedivte se, když někteří řidiči neodolají nutkání dát vám svoji nelibost najevo. Zejména teď, kdy je i ve dne venku málo světla, je zářící obrazovka v kabině auta dobře vidět už z velké dálky. Urgentní věci laskavě vyřešte telefonátem, samozřejmě přes hands-free. Sociální sítě i textové zprávy počkají, až z auta vystoupíte.
7. Parkujte pořádně
Znemožnit se v očích ostatních řidičů můžete nejen tím, jak jezdíte, ale i tím, jak zaparkujete. Teď nebudeme hodnotit případy, kdy někdo zastaví velké SUV se zatmavenými skly přes dvě parkovací místa pro invalidy, to je kapitola sama pro sebe. Na mysli máme běžné parkování „normálních“ lidí tak, že se pak vedle nich už nikdo nevejde. Uznáváme, nová auta jsou stále větší a větší a parkovací místa jsou dimenzovaná spíše na Škodu Citigo. I s velkým autem se ale dá zaparkovat lidsky. Víme to, protože je často testujeme.
Při podélném stání nechávejte od ostatních aut jen rozumný odstup. Nikdo nepotřebuje dvoumetrovou mezeru před i za autem. Tím se pak kapacita parkovacích ploch zmenšuje. Pokud jsou někde nakreslené čáry pro kolmé stání, využijte je a dejte auto mezi ně. Jedna rada: když se vecpete mezi dvě auta, která stojí špatně, budete za ňoumu pak vy, až ta dvě auta odjedou.
Bonus: Nevnucujte ostatním svou představu o tom, jak se mají na silnici chovat
Třeba máte svoji představu o tom, jaké chování je na silnici bezpečné a přiměřené. Ale ta se nemusí shodovat s představami ostatních. Opět, vůbec nemluvíme o zjevně bezohledné nebo extrémně rychlé jízdě. Spíš o případech, kdy vás někdo předjede, protože se mezi vesnicemi táhnete šedesátkou, a vy máte potřebu problikávat ho dálkovými světly nebo na něj gestikulovat.
Je nám jasné, že vám ostatní řidiči často lezou na nervy. Vadí vám pomalu se předjíždějící kamiony. Vadí vám někdo, kdo chce jet z nějakého důvodu rychleji (nebo také pomaleji) než vy. Vadí vám lidé, kteří předjíždějí tam, kde se to vám zdá nebezpečné. I ti, kdo nepředjíždějí, když vy sami byste se do manévru pustili. Vadí vám „pirát v černém béemvé“, protože má dražší a lepší auto. Nebo naopak „socka“, co si dovoluje zaclánět a čmoudit v pomalé staré škodovce.
Odolejte ale pokušení ventilovat frustraci vyvoláním konfrontace s domnělým viníkem. Mějte na paměti, že i zdánlivě nevinný konflikt může nepříjemně vyeskalovat.
Nesnažte se prosím pěkně nikoho na silnici vychovávat tím, že mu budete úmyslně bránit v předjíždění či rychlejší jízdě, vyblikávat ho, troubit na něj a podobně. Povinností každého řidiče je hledět si svého a chovat se tak, aby nikoho neomezil a neohrozil. Chování ostatních ať hodnotí policie, která disponuje potřebnými nástroji i kvalifikací (aspoň teoreticky). A především má na „vychovávání“ řidičů v provozu právní monopol.