Předjíždění na běžné silnici se dvěma pruhy je jeden z nejrizikovějších manévrů. Pokud v takové situaci dojde ke kolizi, jedná se o ty nejvážnější nehody s nejhoršími následky pro všechny zúčastněné. Teoretická hrozba přísného trestu za nebezpečné předjíždění přitom řidiče neodradí. Skutečně rizikové manévry se totiž špatně zjišťují a pokutují. Proto se policie i u tohoto přestupku zaměřuje spíše na jeho formální porušování a nejraději hlídá na rovných přehledných úsecích se zákazem předjíždění.
Jedna věc je ale riziko pokuty, druhá riziko ohrožení zdraví a života vás samotných i ostatních účastníků provozu. Na následujících řádcích přiblížíme nejčastější chyby, kterých se řidiči při pokusu o předjíždění dopouštějí, a ukážeme si, jak je nedělat.
1. Předjíždění na nepřehledných místech
K riskantnímu předjíždění na nepřehledných místech se řidiči nejčastěji uchylují tehdy, když už to za autem (nebo auty) před sebou nemohou vydržet. Někdy je frustrace snad i lidsky pochopitelná. Třeba když někdo jede extrémně pomalu nebo se z auta vpředu valí štiplavý puch nedokonalého spalování, že to ani vnitřní okruh ventilace nepobírá.
Doporučujeme: 5 druhů nejhorších a nejotravnějších řidičů. Jste jedním z nich?
Nicméně na silnicích je potřeba pracovat s realitou. Riskovat život kvůli páchnoucí avii je pitomost. Rozlišujme ale prosím místa, kde je zakázáno předjíždět, a místa, kde je to opravdu nebezpečné. Mnohdy je široká silnice se zákazem předjíždění mnohem bezpečnější místo na předjetí „ze zoufalství“ než úzká silnice s horizonty, kde žádný zákaz předjíždění není.
Mezi velmi riziková místa paří neznačené křižovatky, výjezdy z chatových osad nebo průmyslových zón, nečitelné horizonty, silnice v lese či stromořadí nebo utahující zatáčky. Kdo se chystá předjíždět, musí mít prostě naprosto nerušený výhled dopředu a musí si o situaci před předjížděným autem udělat prostorový obrázek v reálném čase. Je nutné počítat s tím, že za pět sekund budou auta na silnici poskládaná úplně jinak a v jiných místech. Jinak je nutné i za páchnoucí avií vydržet, dokud nebude místo. Doufat, že proti nic nevyjede, nebo že za zatáčkou či horizontem není nějaká jiná překážka, je naprosto neuvážené riskování.
2. Špatný odhad situace vpředu
Mnohdy vznikne problém jen kvůli tomu, že řidič předjíždějícího auta špatně odhadne situaci vpředu, případně o ní nemá zcela ucelený přehled. Nejčastěji se to stává při předjíždění větších vozidel, například autobusů nebo kamionů, přes které není pořádně vidět. Řidič se domnívá, že stihne kamion předjet a zařadit se před něj. Ale už neví, že ještě před tím kamionem ve skutečnosti jede u kraje schovaná felicie s přívěsným vozíkem.
Řidič bohužel svůj omyl zjistí v tom nejhorším možném momentě. Tedy když se dostane rozjetý do protisměru a proti němu jede jiné auto. Co teď? Moc možností není. Jedna šance je doufat, že ten v protisměru začne brzdit a že někdo v koloně předjížděných aut se slituje a udělá dost místa, kam by se řidič mohl schovat.
Doporučujeme: Pět hrubých řidičských chyb, které vás mohou na silnici stát život
V takové situaci, zejména pokud se řidič rozhodne předjíždět s opravdu minimální rezervou, je mnohdy nejlepším řešením „zahodit“ auto do příkopu mimo silnici a nenapáchat škody na nikom jiném. Ale ani tak to nemusí být pro všechny šťastné řešení. Zejména pokud není u krajnice volná louka, ale hluboký příkop, stromy, sloupy nebo jiné pevné překážky.
Mezi špatně odhadnuté situace patří i případy, kdy někdo začne předjíždět více aut najednou a trochu zapomene na to, že mnoho lidí se nepodívá do zrcátka a začnou předjíždět také (o tom v samostatném odstavci za chvíli). Rozjetý řidič tak často musí zpomalit a předjížděcí manévr již nemůže bezpečně dokončit s rezervou a rychlostí, kterou si vypočítal. Mnohdy nezbude nic jiného než se znovu zařadit do fronty.
3. Spolehání se, že všichni v protisměru jedou povolenou rychlostí
Ne všichni za všech okolností pojedou předepsanou rychlostí. Tím spíše, pokud se chystáte předjíždět na široké rovné silnici. Právě na takových jezdí mnoho řidičů o 10 až 20 km/h rychleji, než je dovoleno. Proč? Protože je to zkrátka pohodlné a pocitově bezpečné. Existují ale extrémy a před těmi vás ochrání jen zdravý úsudek.
Doporučujeme: Pokuta za překročení rychlosti – Co zaplatíte a kolik dostanete bodů
Odhadovat rychlost protijedoucích aut (a hlavně motocyklů) je těžké. A ještě horší je to v situaci, kdy protijedoucí auto nebo motocykl akceleruje. Zejména u motorkářů je potřeba počítat s tím, že snadno naberou na krátkém časovém úseku velmi vysokou rychlost.
Nebezpečné situace vznikají také v momentě, kdy se k sobě blíží dvě fronty aut a v každé se rozhodne někdo předjíždět. Řidiči se totiž zpravidla při snaze o odhad rychlosti protijedoucích aut fixují na první auto v koloně, nejčastěji kamion nebo autobus, protože u toho se nedá očekávat, že pojede více než 90 nebo náhled prudce zrychlí. Nedojde jim ale, že až to předjíždějící auto dojede na úroveň toho prvního, může jet klidně třeba 150 km/h nebo i víc. Najednou se pak ten „bezpečný prostor“ začne prudce zmenšovat.
4. Nesledování provozu za sebou
Velice vážné nehody vznikají i kvůli tomu, že řidič, který se chystá předjíždět, zcela opomene sledovat situaci za sebou. To, že zapnul blinkr a dal tak znamení o snaze začít předjíždět, ho nijak nezbavuje povinnosti sledovat situaci i za sebou. Tady se nehraje na to, že „já začal blikat dřív, tak mám přece ve frontě na předjíždění přednost“.
Řidič se prostě musí podívat i za sebe, aby se ujistil, že může bezpečně předjíždět. Pokud jiné auto již začalo předjíždět, řidič nesmí v takové situaci předjížděcí manévr vůbec zahájit. Je zvláštní, že tuhle důležitou věc mnoho řidičů nezná. Chovají se pak jak uražené primadony, když dostanou od toho vzadu, kterého ohrozili a omezili při předjíždění, „trubku“. Vjet někomu do předjížděcího manévru je jeden z nejhorších nešvarů na silnicích a děsí nás, jak často se ho, a zcela vědomně a úmyslně, řidiči dopouštějí.
5. Přecenění schopností vozu
Každý by měl znát svoje auto a jeho schopnosti. Asi tušíme, že plně naložené auto se bude chovat úplně jinak než prázdné a že v protivětru nebo ve stoupání se rychlost nabírá pomaleji. Totéž ale platí i o brzdách. Zejména řidiči silných aut se často dostanou do situace, kdy se v protisměru při předjíždění velice rychle rozjedou, ale při následném brzdění a snaze o zařazení se zpět nezvládnou rozjeté auto ubrzdit.
Doporučujeme 10 zemí s nejnebezpečnějšími silnicemi na světě. V Evropě je nehledejte
Snadno se do problémů dostane řidič silného auta na nerovném povrchu nebo během deště či sněžení. Hlavně silné zadkolky vyžadují velice obezřetnou práci s plynovým pedálem. Stačí najet na mokrou dělící čáru, a kola se dostanou do smyku. V zimě je pak riskantní předjíždět přes dělící pruh, ve kterém bývá nahrnutý sníh a nečistoty. To může snadno dostat smyk i silná čtyřkolka.
Pro řidiče slabších aut pak máme jeden trik. Akcelerujte ze zálohy. Mnohem účinnější je totiž se pro předjíždění rozjet a nabrat rychlost. I v malé mezeře se slabší auto rozjede slušně a jakmile se protisměr uvolní, můžete vybočit a již rozjetí zahájit manévr, takže máte k dobru rychlost, na kterou by jinak slabší auto akcelerovalo dlouhé sekundy. Opět ale platí, že musí mít řidič naprosto ucelený přehled o situaci před sebou a za sebou, jestli může takový manévr bezpečně uskutečnit.
6. Spoléhání se, že vám ostatní udělají místo
Tohle není obyčejná řidičská chyba, ale prosté hulvátství, drzost a vůbec opovrženíhodné jednání. Vynucování si místa a přednosti podle pravidla „já jsem velkej“ nebo ještě hůř „přece se nechceš vybourat, tak mi uhni!“ je nejhorší úmyslně páchaný naschvál na silnici.
Doporučujeme: Sedm „zločinů“ proti bezpečnosti a plynulosti provozu, které nikdo netrestá
Těžko říci, jak proti tomuhle nešvaru bojovat nebo jak se ho odnaučit. To nesouvisí ani tak s řízením auta jako takovým, jako s osobností. A pochybujeme, že proti tomu něco zmůže sebepřísnější silniční zákon a intenzivnější policejní represe. Veřejné lynčování a potápění v koši do Vltavy možná, ale zákonem lidi slušnosti nenaučíte.
Občas někteří řidiči vědí o rychlejších za sebou a dávají jim znamení, že je pouštějí. Případně přejedou více ke krajnici. To je jistě ušlechtilé. Ale vždycky buďte ostražití a raději předjíždějte až v momentě, kdy opravdu máte dostatek prostoru. Pořád se ten předjížděný může rozmyslet, nebo dokonce zničehonic změnit směr. Třeba když reflexivně reaguje na nenadálou situaci, třeba výmol či nečekanou překážku.
7. Bránění předjíždění a omezování
Abychom ale nedštili síru jen na ty, kteří neumějí předjíždět. Chyby, naschvály a nepříjemnosti dělají i ti, kteří jsou předjížděni. A kupodivu se jich dočkáme často od těch, kteří jedou po široké rovné silnici prostředkem bez zjevného důvodu 15 km/h pod rychlostním limitem.
Jakmile někdo začne takového jedince předjíždět, dočká se troubení, problikávání dálkovými světly a v horším případě i nenadálé akcelerace a bránění předjíždění. Jako by se dotyčný najednou probral a musel hned ostatním dát najevo, že nebylo správné ho předjíždět. To se ale zas dostáváme k té lidské slušnosti. Klidně si jeďte pomalu, ale pak prosím nebraňte ostatním v předjíždění. Jinak riskujete, že ten člověk, který to už za vámi nemůže vydržet, vás pak v krizové situaci při předjíždění vezme s sebou.