Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře, pak patrně už víte, že nám nově dělá v redakci společnost Seat Ibiza 1.0 TGI. Tedy vůz schopný jízdy jak na benzin, tak na zemní plyn. Jednou z jeho zajímavých vlastností je fakt, že na první pohled vypadá jako naprosto obyčejná Ibiza, ale ve skutečnosti to je vůz, který dokáže uspokojit také potřeby těch, kteří kromě jiných stránek očekávají od svého auta nějaký ten ekologický přínos. Právě tohle je důvod, proč se i vozy spalující CNG mohou účastnit závodů zařazených do takzvané České Trophy v Eco Rally. Využili jsme nabídkou tenhle závod vyzkoušet a vyrazili začátkem července na Rally Bohemia. V rámci tohoto podniku se totiž jely jak klasické soutěže, tak závody historických aut a nakonec i naše ekologická rally.
V rámci Rally Bohemia úplně poprvé
Česká Trophy letos obsahuje čtyři podniky, přičemž na Rally Bohemia jela ekologická auta vůbec poprvé. I pro mne to byla absolutní premiéra. Kromě několika spíše zábavně zaměřených veteránských soutěží jsem nic podobného nikdy nejel a popravdě řečeno jsem se chvílemi nestačil divit.
Celá tahle akce přinesla několik zajímavých paradoxů. Jedním z nich je fakt, že vůbec nejde o ekologii, respektive se tu ekologicky jezdit nemusí. Když se řekne Eco Rally, patrně se vám automaticky vybaví závod o co nejnižší spotřebu, ale na to se tu nehraje, což nakonec naznačila hned úvodní exhibiční disciplína, která následovala po technických přejímkách a rozpravě.
Doporučujeme: Seat 800, 850 a 1200 Sport Bocanegra — Část historie automobilky Seat na vlastní kůži
„Soutěžilo“ se ve sprintu na 200 m a ekologická auta jela proti historickým strojům. Upřímně, když přijedete s Ibizou 1.0 TGI a kolem vás postává sem tam nějaké to Porsche nebo stará BMW, připadáte si tak trochu méněcenní. Ale co. Podle výsledků nakonec zvítězila Fabia R5 (ta jela jako bonus), následovaná podle očekávání několika modely Tesla. Pro diváky zřejmě atraktivní věc, ale speciálně v kontextu elektromobilů to není vůbec nic zajímavého. „Hodit cihlu“ na pedál plynu dokáže každý. My jsme samozřejmě skončili hluboko v poli poražených, neboť kombinace poněkud laxního motoru a dlouhých převodů nedělá z Ibizy zrovna ideální stroj pro podobné sprinty. Vlastně jsem byl rád, že mi motor na startu nezhasl, jak se mi to několikrát stalo, když jsem si prudký rozjezd zkoušel nanečisto.
Po této exhibici následoval přesun do hotelu Sychrov, tentokrát už podle roadbooku. Kdo chtěl, měl ještě trochu času na seznámení se s příjezdem na start první měřené etapy nebo jednoduše vyladění taktiky. My jsme se rozhodli, že taktiku vyladíme večer u piva, takže jsme to vzali rovnou na hotel, kde jsme ještě od zkušenějších zjišťovali, co nás přesně čeká. Jak jsem pochopil z vyjádření ostatních, účast ekologických aut přímo na uzavřených soutěžních tratích rozhodně není obvyklá, byla to specialita letošní bohemky. Byl jsem trochu v pokušení vykašlat se na pravidla a prostě si užít uzavřené okresky...
Jak se to tedy jede?
V rámci Eco Rally se soutěží v jízdě pravidelnosti. Cílem je projet stanovenou trať podle zadaného rychlostního průměru. Na základě tohoto průměru pořadatel ví, v jaký konkrétní čas musíte být na kontrolních bodech. Za předčasný i pozdní příjezd se udělují trestné body. Vítězí ten, kdo má trestných bodů nejméně. Háček je v tom, že kontrolních bodů je po trati víc, ale vy nevíte, kde přesně jsou. Navíc rychlostní průměr pro daný měřený úsek je pokaždé jiný. Dozvíte se ho minutu před startem. Takže je potřeba vymyslet, jak docílit co nejpřesnějšího měření ujeté vzdálenosti a rychlosti.
Přístroje automobilu opravdu nestačí. V rámci technické přejímky dostanete do auta hned tři GPS lokátory, takže je jasné, že při jízdě podle údajů z palubního počítače budete vždy nepřesně. Mým záměrem bylo využití redakčního Racelogicu, jenže když jsem viděl, co za přístroje vezla třeba Tesla italské posádky, začal jsem tušit, že tak jednoduché to nebude. A nebylo.
Doporučujeme: Test Seat Ibiza 1.0 TSI — Velký prostor v malém balení
Během prvních tří měřených zkoušek, kdy dvě měřily zhruba pět kilometrů a jedna 22 km, dostala naše posádka příděl nějakých dvou tisíc trestných bodů. Bylo jasné, že z tohoto závodu pódiové umístění nebude. Jízda podle Racelogicu způsobila, že jsme byli příliš rychlí. Na každém měřeném bodě byl rozdíl větší a větší. Logicky se to nejvíce projevilo v nejdelší etapě.
Ukázalo se, že naše zařízení, se kterým běžně měříme akceleraci aut někde na letištích, špatně přijímá GPS signál mezi domy a v lesích, tudíž ukazuje menší rychlost, než byla ta reálná, což nás nutilo jet rychleji a rychleji. Ale byla to i zábava, protože speciálně uzavřená dvacetikilometrová zkouška Radostín nabídla mnoho příležitostí k řádnému otestování podvozku naší Ibizy. Tím spíš, když byl dán rychlostní průměr 49 km/h. Na rovinkách je to málo, ale zkuste to udržet v místech, kde ostrá zatáčka střídá ostrou zatáčku. Tam zkrátka i ekologové musí chtě nechtě přitlačit na pilu.
GPS nefunguje, čas pro tabulku, stopky a papír
Pohled do výsledků prvních tří měřených zkoušek nám moc radosti nenadělal. Bylo potřeba vymyslet alternativní řešení. Protože jsme si nevzali držák na mobil, nějaká aplikace se příliš využít nedala. Naším řešením bylo rozdělení měřených tras na kilometrové úseky a tabulka pro výpočet časů, kterých musíme dle zadaného rychlostního průměru na kilometrech dosáhnout, což jsme kontrolovali na stopkách. Jistě, není to nejsofistikovanější řešení, ale hned čtvrtá etapa, jejíž výsledkem bylo třetí místo, ukázala, že je to lepší než původně nachystaná technika.
Druhý krátký měřený úsek jsme projeli tak nějak a následoval podruhé Radostín. Tam pořadatelé zvedli průměr na 49,5 km/h, což věru není málo. Chápu, že diváci kolem trati zvyklí na průjezdy aut typu Fabie R5 považovali tempo ekologických strojů za gigantickou nudu, ovšem třeba u nás v kabině bylo celkem veselo. Jeden řídí, druhý sleduje roadbook. Do toho bylo potřeba hlídat ujetou vzdálenost i vypočítané časy jednotlivých kilometrů a stopky. A abychom si ještě trochu polepšili, zpaměti jsme dopočítávali, v jaký čas budeme třeba o 200 m dál. Nikdy nevíte, kde ty kontrolní body jsou, že ano. Už dlouho jsme se takhle nezapotil. Výsledkem byla naprosto neekologická jízda. Chvílemi jsme jeli v pohodě nějakých 52 km/h, pak přišly dvě zatáčky a už jsme byli pozdě. Řešením bylo zrychlit na 90 km/h, tedy pořádně vytočit dvojku, ostře projet pár dalších zatáček. Najednou jsme byli moc napřed, takže zase zpomalit. A takhle dokola. Spotřeba plynu 6,8 kg/100 km byla ještě docela příznivá.
Nuda to opravdu není
Aby té zábavy s neustálým dopočítáváním časů nebylo málo, v sobotu odpoledne a také v neděli jsme jezdili po uzavřených tratích jako poslední a to znamenalo, že se na silnici objevila hlína, prach a vůbec všemožné nečistoty. Takže k tomu všemu bylo potřeba začít dávat pozor, abych při dohánění času nevjel do zatáčky na prach a neskončil ve svodidlech. Protože rozbít auto při ekologické rally s předepsaným průměrem méně než 50 km/h je něco, co opravdu nechcete. Ale i to se stalo, konkrétně španělské posádce s elektrickým BMW i3.
Do nedělních etap jsme toho na naší taktice už mnoho nezměnili a smířili se s tím, že pojedeme plus mínus průměrně. Tou dobou druhá Ibiza 1.0 TGI řízená kolegy z časopisu Flotila byla na průběžném prvním místě s pro mně nepochopitelně nízkým přídělem trestných bodů. Nám nezbylo, než jim držet palce.
Doporučujeme: Elektrický srovnávací test — Hyundai Ioniq Electric vs. BMW i3 94 Ah vs. Nissan Leaf 30 kWh
V neděli byla nejzajímavější úplně závěrečná měřená etapa vedoucí z části Mladou Boleslaví. Byla velmi technická a místy tak úzká, že si dost dobře nedovedu představit, jak zde mohly závodit soutěžní speciály. Naším výsledkem bylo celkové sedmé místo s přídělem 4754 trestných bodů. Na šestou příčku jsme po devíti odjetých zkouškách ztratili jediný bod.
Výhody CNG v praxi
Ekologická rally byla o mnoho těžší, než jsem původně čekal, ale zároveň velice zábavná. A také to byla zajímavá možnost vidět různé ekologické automobily v praxi vedle sebe a nutno podotknout, že CNG zvítězilo i v tomto porovnání. I když někteří radikálnější zastánci považují malou Ibizu s malým motorem a nízkou produkcí emisí za „čmoud“, faktem je, že absence nutnosti neustálého řešení dobíjení a zjišťování, zda se přes noc auto opravdu nabilo, nebo zda někde vypadly pojistky a nenabylo se nic, byla vskutku příjemná. Stejně jako to, že v Mladé Boleslavi na dálnici doplníte CNG za deset minut a pokračujete dál.
Výmluvná byla i logistika zahraničních posádek. Přece jen dojet s BMW i3 ze Španělska, to by chvíli trvalo, stejně jako přijet s Renaultem Zoe z Francie. Řešení? Asi ho tušíte. Auto se spalovacím motorem a vlek. Pokud má tato rally sloužit k propagaci čisté mobility, pak je speciálně tato skutečnost opravdu krásným ekologickým paradoxem dobře odrážejícím realitu. K propagaci čisté mobility musel být kromě elektromobilu vyroben normální automobil a vlek (ano, vím, že závodní speciály se vozí na závody také na vleku, ale tohle je soutěž normálních osobních aut, ne závodních speciálů).
Každopádně Eco Energy Rally Bohemia byla zajímavou zkušeností i příležitostí, jak otestovat Ibizu v trochu speciálním režimu. I když je to v zásadě pomalé auto, podvozek má nečekaně zábavný. Tenhle plynový Seat se mi začíná líbit čím dál víc.