O řidičský průkaz můžeme přijít postupným střádáním bodů, spácháním závažného dopravního přestupku nebo když máme smůlu a během dvanácti měsíců nás opakovaně chytnou za středně závažný prohřešek. Na co dát pozor, abychom o „papíry“ nepřišli zbytečně, jsme probrali s motoristickým právníkem Michalem Dlabolou.
Jaký je rozdíl mezi zákazem řízení a „vybodováním“?
Pokud jde o první případ, za každý delikt dostáváme nějaký trest. Když to bude delikt malý, dostaneme pokutu, když něco většího, vyfasujeme pokutu a zákaz řízení. To je jedna linie. Druhá linie jsou body. V ní za každé závažnější porušení pravidel silničního provozu dostaneme nějaký počet bodů. A to bez ohledu na to, že nám třeba už byl vysloven zákaz řízení. V takovém případě totiž dostáváme zákaz řízení a ještě se nám připíšou body. A když se nám jich podaří nasbírat dvanáct, dostaneme z úřadu výzvu, abychom jim přinesli řidičák.
Na jak dlouho o něj přijdeme?
Pokud jde o vybodování, tam je lhůta natvrdo stanovena, tedy jeden rok. V praxi je to ještě o něco déle, protože si o vrácení řidičáku musíme nejprve zažádat, a to nemůžeme udělat dříve než právě za dvanáct měsíců. Pro tresty spadající pod zákaz řízení je výměra trestu od jednoho do 24 měsíců podle závažnosti přestupku. Tady však platí, že si po polovině trestu můžeme zažádat o prominutí zbytku, což u vybodování nelze.
Můžete uvést příklady, kdy řidiči hrozí vyslovení zákazu řízení?
Když například pojede mimo obec o 50 km/h nad limit nebo v obci o 40 km/h, přijde o řidičák rovnou. Když pojede mimo obec o 30 km/h rychleji a v obci o 20, ale chytí ho při tom dvakrát během dvanácti měsíců.
Pomalé sbírání bodů za bagatelní přestupky vypadá ale ještě o něco zákeřněji...
Deset kilometrů nad limit je za dva body, a když vás přistihnou jednou za rok, za šest let jste bez řidičáku.
Dá se proti tomu něco dělat?
Potíž je v tom, že stav bodů nelze jednoduše zjistit, člověk se musí vydat na úřad, což nikdo běžně nedělá. A pak najednou přijde výzva k odevzdání průkazu, což může leckoho zaskočit. Já každému radím, aby si body pečlivě hlídal. Když třeba vím, že nějaké na kontě mám a jedenáct měsíců jezdím bez přestupku, ale dvanáctý mě chytí, pak rozhodně nedoporučuji přestupek řešit na místě, ale poslat jej do správního řízení.
V čem je rozdíl?
Pro udělení bodů totiž není rozhodující okamžik spáchání přestupku, ale datum, kdy je o něm rozhodnuto. Takže když přestupek neuznám na místě, ale pošlu jej do správního řízení, mám téměř jistotu, že se začne řešit až po uplynutí oněch dvanácti měsíců, kdy jezdím bez přestupků. A to pro mě znamená automatický odpočet čtyř bodů. Ve výsledku to budu mít sice dražší, protože správní řízení vyjde dráž než pokuta na místě, ale budu mít čtyři body navíc.
Přijdu o body i v případě, že mě změří automatický radar?
Tyto systémy zatím nejsou tak vyspělé, aby uměly na základě fotky ztotožnit řidiče, nedělá to za ně ani žádný úředník. Takže výzvu k zaplacení pokuty dostane majitel auta, který, když zaplatí, trestné body nedostane. Jiná věc ovšem je, když pokutu nezaplatí a udá řidiče. V tom případě jde věc do správního řízení a tam už se body konkrétnímu viníkovi přidělují.
Znamená to tedy, že je lepší zaplatit, i když jsem přesvědčen, že jsem nic nespáchal?
Ten systém je tak bohužel nastaven, ovšem když jsem přesvědčen o své nevině, tak bych do správního řízení šel. To, že nějaký stroj někomu přišije přestupek, ještě neznamená, že má pravdu. Mohu uvést spoustu případů, kdy dal nakonec úřad za pravdu řidiči.