Retro: Vyhynulé evropské sedany se zadním pohonem, které už skoro nepotkáme

Koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol byla dlouhá léta základem úspěchu, pokud chtěl někdo postavit prostorný sedan se slušnou dynamikou a ovladatelností. Postupem času se ale prosadila koncepce „vše vpředu“. Z několika důvodů. Významně pokročila technologie výroby a vývoje pneumatik, takže vozy už ani s vyšším výkonem neměly problém s trakcí. A šlo také o bezpečnost, vnitřní prostor a výrobní náklady. Zadokolka byla prostě na výrobu dražší než předokolka a omezovala vnitřní prostor.

Poslední evropskou lidovou zadokolkou byl Opel Omega, který ve výrobě vydržel do roku 2003. Přímého nástupce se nedočkal

Volvo rovněž koncepci „FR“ (z anglického „Front-Rear“) opustilo v 90. letech, přesto k němu neodmyslitelně patřila dlouhá desetiletí

Masový přechod na koncepci s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol se odehrál v 80. letech 20. století. Na počátku 90. let již přežívalo jen pár lidových aut s klasickou koncepcí. Značky jako BMW a Mercedes-Benz se tradiční koncepce drží dodnes, ale je to dáno i povahou jejich aut, kdy se přeci jen na dynamiku klade velký důraz. Navíc jak Mercedes, tak BMW už v nabídce mají i modely s pohonem předních kol.

Doporučujeme: 16 aut s pohonem zadních kol, která stojí méně než milion

Bavoráky a mercedesy ale dnes řešit nebudeme, protože ty přežívají (díky bohu) nadále. Podíváme se na produkty automobilek Opel, Ford, Volvo a Alfa Romeo, které se klasické koncepce snažily držet i v době, kdy se vývoj už ubíral jiným směrem. Stručně si tedy připomeneme Opely Omega a Senator, Ford Scorpio, Alfu Romeo 90 a Volvo 200, 700 a 900, poslední produkty svého druhu.

Alfa Romeo 90 — sestavená ze zbytků

Ano, my víme, že se Alfa Romeo ke klasické koncepci s modelem Giulia vrátila, ale na dlouhou dobu byl právě sedan Alfa Romeo 90 poslední klasickou Alfou na trhu. Design devadesátky navrhlo studio Bertone. Představila se v roce 1984 na autosalonu v Turíně v nabídce se zařadila mezi menší Giuliettu a větší luxusní Alfu 6. Ve výrobě však Alfa Romeo vydržela  jen do roku 1987. Na trh totiž pospíchala nová generace Alfy 164 s motorem vpředu a pohonem předních kol, takže Alfa Romeo 90 bylo vlastně takové dočasné řešení z nouze.

Alfa Romeo 90 využívala koncepci transaxle s převodovkou vzadu. Byla dočasným řešením, které mělo vyplnit prostor před novým modelem 164

Alfa Romeo 90 se vyráběla jen necelé čtyři roky a nevzniklo ani 60 000 kusů. Dnes je to na silnici naprostá vzácnost

Alfa Romeo 90 byla mixem modelů Alfetta (se stejnou zadní nápravou a koncepcí transaxle s převodovkou vzadu) a Alfa 6 (se stejnými motory). Během necelých čtyř let výroby vzniklo pouze 56 428 kusů, takže se jedná o poměrně vzácné auto, které dnes patří mezi unikáty.

Doporučujeme: Alfa Romeo 156 je s námi už 20 let. Počet aut v provozu povážlivě klesá

Pod kapotou byly jak karburátorové čtyřválcové osmnáctistovky o výkonu 120 koní, tak šestiválcové dvoulitry a rovněž vrcholné šestiválce 2,5 l se vstřikováním a výkonem 156 koní. Už v té době měly některé motory proměnné časování ventilů. Nechyběl ani čtyřválcový turbodiesel 2,4 l o výkonu 105 a později 110 koní.

Ford Scorpio — dva velké omyly

Ford to léta zkoušel s americkou koncepcí velkého rodinného a cenově dostupného sedanu i v Evropě. Velké úspěchy si ale připsat nemohl. Mnohem větší prodejní trhák bylo o třídu menší Mondeo. Ford Scorpio se představil v roce 1985 jako nástupce Granady a stejně jako předchůdce nabízel velmi bohatou výbavu. Nechyběly vyhřívané sedačky a třeba ABS se dostalo do standardní výbavy celé modelové řady jako vůbec u prvního sériově vyráběného auta na světě.

Scorpio bylo velice prostorné auto s dobrými jízdními vlastnostmi a bohatou výbavou. Nejprve se prodávalo jen jako liftback

Právě absence sedanu od počátku výroby znamenala odchod některých zákazníků ke konkurenci. Sedan přišel až po čtyřech letech

Pro Scorpio použil Ford platformu DE-1, což byla vlastně prodloužená podlahová plošina menší Sierry. Jak asi víte, Sierru nahradilo v roce 1993 Mondeo s pohonem předních kol. První generace modelu Scorpio vydržela ve výrobě do roku 1994. Ačkoli bylo Scorpio oceňováno pro svou výbavu a jízdní vlastnosti (prodávala se i čtyřkolka), Ford udělal zásadní chybu, že vůz nenabízel od počátku jako tradiční sedan.

Doporučujeme: 26 západních ojetin, které zaplavily náš trh těsně po revoluci

Teprve až v roce 1989 na naléhání zákazníků a dealerů Fordu dorazilo provedení sedan a v roce 1992 následovalo rovněž obří kombi, které si nijak nezadalo s Mercedesem třídy E či BMW řady 5 Touring. Kombík Fordu byl dokonce trochu větší a prostornější.

Druhá generace Fordu Scorpio přišla na trh v roce 1994 a jednalo se o další zásadní omyl. Ford neodhadl vkus evropských zákazníků a vnutil jim americký retro design, který se ukázal být velkým šlápnutím vedle. Jakkoli jezdilo Scorpio slušně a představovalo atraktivní cenovou alternativu k BMW a Mercedesu, lidem se prostě nelíbilo.

Druhá generace Fordu Scorpio jezdila dobře, ale zákazníkům se nelíbila. Ford udělal další zásadní chybu a přišel o mnoho potenciálních kupců

Příliš zaoblené americké tvary se v Evropě nelíbily tehdy a velmi zvláštní přijdou lidem i dnes. Jistě, někomu ta originalita mohla imponovat

Slabé prodeje pak přiměly Ford opustit myšlenku na přímého nástupce. Navíc se měnil vkus zákazníků v Evropě a když Ford v té době vlastnil značky Jaguar a Volvo, velký luxusní sedan vlastně nepotřeboval. V roce 1998 tak Ford Scorpio skončil bez nástupce a tím vyhynula poslední lidová zadokolka od Fordu v Evropě. Dnes se k nám dováží Mustang, ale v segmentu klasických rodinných a manažerských sedanů či kombi Ford už svého zástupce dvacet let nemá.

Opel Senator B — poslední pokus o lidový Mercedes

Opel Senator měl v nabídce německé značky své místo, minulá a docela úspěšná generace nahradila populární model Diplomat. Druhá generace luxusního modelu Senator přišla v roce 1987, ale vyráběla se jen do roku 1993 bez přímého nástupce. Její místo zaujala druhá generace Omegy. Senator B vlastně používal jen prodlouženou V-platformu modelu Omega.

Opel se nebál prezentovat dynamické schopnosti svých velkých sedanů a rád je porovnával například s BMW. Výbavou zas konkuroval Mercedesům

Tak tohle je pořádné retro! Palubní fax a telefon se zatočenou šňůrou. I to jste mohli mít v Opelu Senator na přelomu 80. a 90. let

Opel Senator měl velmi bohatou výbavu. Nechyběly věci jako vyhřívané kožené sedačky vpředu i vzadu, automatická klimatizace, digitální přístrojový štít či chlazená přihrádka před spolujezdcem. Elektromechanické řízení s posilovačem s proměnným účinkem bylo prakticky totožné s tím, které používalo tehdejší BMW řady 7 a například nápravu navrhl Opel tak, aby se při nárazu posunula a posloužila nejen jako deformační zóna, ale zabránila zborcení prostoru pro nohy.

Doporučujeme: Poslední Opel Kadett byl auto roku a u nás po revoluci bazarový trhák

Opel Senator používal pouze benzinové šestiválce. Ten vrcholný měl objem 3,0 l, výkon 204 koní a točivý moment 265 Nm. Nechyběl ani systém s proměnnou délkou sání. Když byla představena nová generace Omegy, usoudil Opel, že nebude nutné pokračovat s modelem Senator, protože Omega byla považována za dostatečného nástupce. Velikostí se navíc Senatoru přiblížila.

Opel Omega — poslední evropská „levná“ zadokolka

Omega přišla v roce 1986 jako moderní nástupce modelu Opel Rekord. Automobilka do vývoje nového modelu investovala dvě miliardy tehdejších marek, což bylo opravdu hodně. Výsledkem intenzivních zkoušek a testů byl například koeficient odporu vzduchu jen 0,28, což je i z dnešního pohledu mimořádně dobrý výsledek.

Nadšenci znají především Lotus Omega, přeplňovaný Opel vytuněný u slavného britského výrobce. Dnes je to sběratelský exponát

Automobilku ale živily běžné modely, především velice prostorné kombi konkurující BMW řady 5 či Mercedesu třídy E

Omega vsadila na moderní management motoru, protože přišla v době, kdy se začaly ve velké řešit emise a spotřeba. Zaujala natolik, že byla zvolena evropským autem roku 1987. Porazila třeba Audi 80 a BMW řady 7. První Omega se snažila hrát i na sportovní notu a nechyběly dvě sportovní verze: Omega 3000 s třílitrovým řadovým šestiválcem a pak šílený model Lotus Omega, který dostal dvěma turby přeplňovaný šestiválec 3,6 l o výkonu 382 koní. Pozdější plány na sportovní Omegu s osmiválecem 5,7 l z Corvette byly smeteny ze stolu. Motor se při testech přehříval a vůz byl těžký a nedotáčivý. Na další vývoj pak už nebyly prostředky.

Doporučujeme: GAZ 3102 Volha byl sovětský Mercedes třídy S. Vyráběl se do roku 2010

Druhá generace Opelu Omega přišla v roce 1994 a po větší modernizaci v roce 1999 se vyráběla až do roku 2003. To už ale Opel věděl, že model skončí bez nástupce. Omega si na konci 90. let získala přezdívku „BMW pro chudé“, protože to svého času bylo nejlevnější auto s touto koncepcí ve své velikostní třídě. Zajímavé je i to, že naftový šestiválec 2,5 l pod kapotou Omegy pocházel právě od BMW, byl to motor M51 a později M57.

Na konci svého životního cyklu už byla Omega značně zastaralá a přezdívalo se jí BMW pro chudé — díky klasické koncepci a nižší ceně

Pod kapotou Omegy byly dokonce naftové šestiválce od BMW. Její platforma pak v rámci koncernu GM přežila ještě několik let

V posledních letech výroby se Opel Omega Caravan prodával s naftovým motorem 2,5 l od BMW za 57 800 marek, kdežto BMW 525tds Touring generace E39 stálo 62 600 marek, a to mělo horší základní výbavu a o sedm koní slabší motor. A 4 800 německých marek bylo kolem roku 2000 docela dost peněz.

Volvo 200, 700 a 900 — Švédská cesta

Zapomenout nesmíme ani na legendární Volvo 200, které se vyrábělo v letech 1974 až 1993. Je to generačně výrazně starší auto, ale jeho oblíbenost ho udržela v produkci skoro dvacet let. Vyrábělo se dokonce souběžně se svým nástupcem, Volvem řady 700. A to byla také klasická zadokolka vyráběná v letech 1982 až 1992. Celkem vzniklo Volvo řady 700 ve více než 1 430 000 exemplářích.

Volvo série 200 bylo tak populární, že se vyrábělo souběžně se svým nástupcem, řadou 700. A o rok ho dokonce překonalo

Řada 700 a pozdější řada 900 byly luxusní sedany a kombi. Později je nahradilo Volvo S80 již s pohonem předních kol

Volvo řady 900 přišlo v roce 1990 a vyrábělo se do roku 1998 coby zástupce luxusního segmentu. Mělo konkurovat produktům značek BMW, Audi a Mercedes-Benz. Nástupce v podobě Volva S80 měl již moderní platformu P2 s pohonem předních kol, na které vznikly moderní modely včetně SUV XC90.

Doporučujeme: Ford Mustang přežil i zlé časy. A dnes je to úplný rebel

Volvo neudělalo nic špatně a o přechodu na moderní platformu rozhodly spíše ekonomické důvody. Vytěžovat více platforem není příliš efektivní. Volvo tak trochu doplatilo na sjednocování standardů v oblasti pasivní bezpečnosti během 90. let, kdy přišlo o svou výraznou konkurenční výhodu. Vždyť i obyčejný levný Renault brzy nabízel stejnou úroveň pasivní bezpečnosti jako drahé, ale bytelné Volvo. Ale to už je na jiné povídání.

Klasické zadokolky zažívaly těžké časy, ale návrat Alfy Romeo Giulia, příchod sportovních kupé Toyoty GT86 a Subaru BRZ či zcela nový model Kia Stinger ukazují, že existuje pořád dostatečně velká skupina zákazníků, která dává klasické koncepci přednost. Třeba se časem dočkáme zase nějakých návratů klasických sedanů s pohonem zadních kol, i když dost pochybujeme, že budou třeba od Fordu, Opelu nebo Volva. Zkrátka musíme počítat s jinými značkami.