Trabant. Zná ho každý a stal se symbolem své doby. Vysmívaný, mnohými nenáviděný, ale i milovaný dvoutaktní duroplastový hrdina socialistického centrálně řízeného hospodářství, který v normalizačních dobách představoval nejdostupnější možnost jakési „svobodné“ mobility, pokud nepočítáme motocykly.
Tenhle ve své době poměrně novátorský projekt vyjel poprvé 7. listopadu 1957, takže nyní slaví kulatých 60 let. Ano, jako datum zahájení výroby byl záměrně zvolen den, na který připadlo 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Z montážního závodu ve východoněmeckém Zwickau sjelo ten den prvních 50 ověřovacích prototypů modelu Trabant P50.
TIP: Podívejte se na video z výroby s dobovým komentářem:
Vývoj nového lidového vozidla začal v 50. letech. Trabant měl motorizovat východoněmecké obyvatelstvo. V továrně ve Zwickau působila před válkou automobilka DKW, která tu vyráběla vozy F8. Po roce 1945 se přejmenovala na IFA, model IFA F8 přímo vycházel z předválečného DKW. V roce 1953 se přešlo na výrobu karoserie z duroplastu, kterou jako první dostal moderní vůz AWZ P70.
Doporučujeme: V Mostě si daly sraz Trabanty. Originální i výjimečné. Prohlédněte si ty nejzajímavější
První prototypy moderního levného a lehkého vozu vznikly už v roce 1955. Konstrukčně se vycházelo z DKW F8. Bez velkých změn byl převzat i dvoutaktní dvouválec, nejprve o objemu 0,5 l, později 0,6 l. Karoserie nového vozu byla moderní a samonosná s kovovou kostrou a duroplastovými panely. Ocel totiž byla vyhrazena pro těžký průmysl, automobilky jí měly nedostatek. Navíc duroplast byl jako kompozit pevný, lehký a odolný korozi.
Jak vzniklo jméno Trabant, není zcela jasné. Původ slova lze vystopovat až ke staročeskému „dráb“, které označovalo pomocníka, nejčastěji nejnižší vojenskou šarži. Do němčiny se slovíčko dostalo s husitskými vojsky jako „drabant“, které mělo stejný význam. Vzniklo z něj německé trabant, které znamená právě pomocníka či souputníka. Ani to není náhoda. Měsíc před zahájením výroby Trabantů vypustili Sověti první družici Sputnik, jejíž název v překladu znamená totéž. Jméno Trabant bylo zvoleno na počest Sputniku.
Trabant konstrukčně vycházel z vozu AWZ P70, jehož se v letech 1955 až 1959 vyrobilo něco málo přes 36 000 kusů. Ověřovací série Trabantů sice vznikla už v roce 1957, ale naplno se výroba rozjela až v roce 1959, po ukončení produkce modelu P70. Nejprve byl vyráběn Trabant P50 s půllitrovým motorem o výkonu 18 koní, který byl později posílen na 20 koní. V roce 1962 se začal vyrábět větší motor 0,6 l a Trabant se přejmenoval na model P60 či 600.
Velká modernizace přišla v roce 1963. Trabant se přejmenoval na model 601 a od té doby se prakticky nezměnil až do ukončení výroby v roce 1991. Jakkoli byl na konci svého životního cyklu Trabant vysmívaný, ve své době to bylo nezvykle zajímavé a chytře řešené auto. Například konstrukce s motorem vpředu napříč, pohonem předních kol a plně synchronizovanou převodovkou předběhla svou dobu o dobrých dvacet let. Teprve v polovině 70. let se tato koncepce začala rozšiřovat jako ideální cesta pro budoucí auta.
Doporučujeme: Byli jsme světová špička, tvrdí bývalý šéf Trabantu
Výkon dvoutaktního dvouválce postupně vzrostl na 26 koní. Trabant disponoval čtyřstupňovou převodovkou s tzv. volnoběžkou, která měla především tu funkci, že po odstavení plynu běžel vůz na volnoběh a motor se tedy mazal. Dvoutaktní motory se totiž po odstavení dávky paliva logicky nepromazávají.
Celá konstrukce ale byla značně primitivní s ohledem na výrobní náklady a cenu. Chyběly záležitosti jako palivové čerpadlo, takže nádrž musela být umístěna nad karburátorem v motorovém prostoru, aby se palivo dodávalo samospádem. Vozy neměly palivoměr, k odhadu zbývajícího množství sloužila jak osobní zkušenost řidiče s dojezdem, tak především jakýkoli klacek, který se dal ponořit do nádrže. Samočinné přimíchávání oleje, které měly už některé dvoutaktní motocykly? Zapoměňte.
I přes značně omezený komfort, dynamiku a dosti kolísavou kvalitu zpracování se z Trabantu stal kult. U nás možná nemá tak ikonický status jako v bývalém Východním Německu, ale stal se zkrátka symbolem své doby. Bylo to nejdostupnější auto a v Německu se na něj svého času čekalo v pořadníku dlouhých jedenáct let. Podívejte se na dobovou reklamu na Trabant:
V roce 1977 stál v Mototechně základní Trabant 601 celých 36 500 korun, což byl téměř patnáctinásobek průměrného platu. V dnešních penězích je to ekvivalent asi 430 000 Kč. Nejlevnější auto dnes nestojí ani polovinu a má nesrovnatelně modernější techniku a výbavu. Inu, tak funguje kapitalismus. Trabant 601 Combi s poloautomatickou spojkou Hycomat stál 40 500 korun. Pořád byl ale Trabant nejlevnější. Polský Fiat 126p přezdívaný „maluch“ stál 42 000 korun a nejlevnější škodovka, model 105 S, vyšla na 56 000 Kčs, o dvacet tisíc dráž než základní Trabant.
Doporučujeme: Pohnuté osudy automobilek východního bloku: Přežilo jich jen pár
Trabant beznadějně technologicky zastaral už v 70. letech, ale protože v socialismu lidem nic moc jiného nezbývalo, prostě ho kupovali dál. Ne nadarmo se říká, že mezi socialismem a kapitalismem jsou dva zásadní rozdíly. Kapitalismus dělá z luxusního zboží produkty denní potřeby, zatímco socialismus dělá z produktů denní potřeby luxusní zboží. Anebo že zatímco v kapitalismu chléb čeká na lidi, v socialismu lidé čekají na chléb. Není tedy divu, že při změně společenských poměrů ve východním bloku na konci 80. let prudce poklesl o archaického Trabanta zájem. Už mu nepomohl ani čtyřtaktní motor 1,1 l od Volkswagenu. V roce 1991 Trabant definitivně skončil.
V 60. a 70. letech vzniklo i několik prototypů moderního Trabantu, které najdete v přiložené fotogalerii, ale žádný z nich se do sériové výroby nedostal. Dokonce se zvažovalo, že by modernější Trabant vznikal spolu s menším Wartburgem na společném základu s jiným kompaktním vozem značky Škoda, ale z projektu nakonec sešlo. O něm více píšeme v článku o Škodě 720.
Dnes je Trabant spíše sběratelská záležitost, nemůže chybět na žádném srazu veteránů a socialistických vozidel. Zejména nostalgie po „starých časech“ ve východním Německu (pro kterou se vžilo trefné označení „Ostalgia“) vyhnala ceny hezkých Trabantů v originálním stavu velice vysoko. Není výjimkou, že se zrenovovaný kus v naprosto originálním stavu prodává za astronomických 15 000 eur. Poměrně běžná cena solidních Trabantů je kolem 5000 eur.