Tuningových kreací na bázi Porsche 911 vznikl bezpočet, ale málokterá se může pochlubit takovým ikonickým postavením jako legendární model CTR přezdívaný Yellowbird malé německé automobilky Ruf. V roce 1987, kdy tento Ruf poprvé vyjel na silnice, se jednalo o nejrychlejší produkční auto na světě. Byl to vlastně takový Veyron své doby.
Historie značky Ruf je poměrně „jednoduchá“. Jméno Ruf se poprvé objevilo v německém registru firem v roce 1939, kdy si Alois Ruf otevřel první autoservis a dílnu v bavorském Pfaffenhausenu. Byznys se ale začal hýbat až po válce, do které tři měsíce po otevření dílny musel Alois narukovat. Válku přežil a v roce 1949 k dílně přidal ještě čerpací stanici a malý obchod s náhradními díly.
Alois Ruf ale neprodával jen služby a zboží. Věnoval se i konstrukci. V roce 1955 sestavil vyhlídkový turistický autobus na podvozku od Mercedesu a zaznamenal s ním docela slušný úspěch. To ho přimnělo věnovat se více designu a navrhování vozidel, což mělo vliv i na jeho syna Aloise. V 60. letech se začala dílna Ruf zabývat především vozy značky Porsche. Alois Ruf starší zemřel v roce 1974 a tehdy čtyřiadvacetiletý syn Alois po něm převzal celý podnik.
Pokračoval v práci a už v roce 1975 z dílny Ruf vyjelo první upravené Porsche podle požadavků jednoho zákazníka. V 70. letech to totiž vypadalo, že Porsche přestane model 911 vyrábět a nahradí ho něčím jiným. Ruf měl jako nezávislý servis Porsche dobré jméno a zákazníci se doslova hrnuli s tím, aby jim Ruf stavěl z náhradních dílů nebo starých nabouraných aut nové kusy.
Doporučujeme: Ruf CTR Yellowbird se vrací s karbonovým monokokem
Obchodu se dařilo, i když Porsche svou 911 prodávalo dál. Lidé chtěli větší výkon nebo další úpravy. Nebo prostě jen chtěli 911 a neměli na novou. Z Rufu se také začala stávat tuningová dílna, protože sériová 911 měla tehdy relativně skromný výkon. Vrchol běžné modelové řady měl na počátku 70. let výkon jen 180 koní. Ruf ale úpravami nabízel zákazníkům víc, až kolem 240 koní. Dokonce experimentoval s přeplňováním ještě dřív než samo Porsche.
Do hry se ale vložilo Porsche a Ruf byl donucen registrovat se jako samostatná automobilka. Upravená auta tak dostala vlastní VIN kód. Přesto do Rufu dál přicházely díly z Porsche, ať už karosářské díly nebo podvozky, případně celá auta. Nejčastější formou úprav byla přestavba vozu dodaného zákazníkem. Oficiálně je první Ruf přestavěné Porsche 930 Turbo z roku 1977. Následoval Ruf SCR v roce 1978, což byla na 217 koní vyladěná atmosférická 911 s motorem 3,2 l.
Projekt legendárního CTR Yellowbird se začal rodit na přelomu 70. a 80. let jako ultimativní přestavba Porsche 911. Auto mělo být označeno jako 945 (9 s odkazem na 911 a 45 jako 450 koní výkonu). Ruf navrhl vlastní design s plochou přídí a vyklápěcími světlomety, sešikmeným čelním sklem a sníženou střechou. Měl to být jakýsi uzavřený speedster. Jenže pak Porsche oznámilo práce na modelu 959 a Ruf vycítil, že by se vlastně jednalo o velice podobný vůz. Proto se rozhodl vrátit k původní karoserii. Čili finální design byl tak trochu nechtěný a Ruf k němu dotlačily okolnosti.
Technika s upraveným motorem zůstane, ale použije se běžná karoserie Porsche 911. Prototypy vznikaly ještě na starším řešení, nakonec byl finální model postaven na modernější karoserii Porsche 911 Carrera 3.2 modelového roku 1987. Ta měla totiž nižší hmotnost, nižší koeficient odporu vzduchu a byla pevnější než u starší verze 930 Turbo.
Doporučujeme: Srovnání nového Porsche 911 GT3 a Ruf CTR na Ringu vám vezme dech
Ruf ale karoserii značně upravil. Asi nejcharakterističtější jsou nové aerodynamické nárazníky zakomponované do designu karoserie, které připomínají pozdější Porsche 964. Zatímco tehdejší 911 používala ještě starší typ nárazníků, Ruf navrhl vlastní řešení. Charakteristickým detailem Rufu CTR jsou také NACA vstupy vzduchu vzadu, i když později je Ruf odstranil, protože neměly požadovaný chladící a aerodynamický efekt. Mezi důležité úpravy patřilo i nahrazení dveří a dalších ocelových částí karoserie hliníkovými díly. To snížilo hmotnost o 200 kg. Ruf také zacelil některé mezery a spáry v karoserii, což dále snížilo aerodynamický odpor.
Motor pocházel z jednotky 3,2 l, ale byl převrtaný na 3,4 l (vrtání x zdvih: 98,0 x 74,4 mm). Vnitřnosti byly samozřejmě úplně nové, stejně jako obě turbodmychadla, mezichladiče stlačeného vzduchu, mazání a především vstřikování paliva Bosch. O zapalování se staral prakticky totožný systém, který byl použit na závodním Porsche 962.
Ohledně údajů výkonu byl Ruf velice konzervativní. Jednotka s kompresním poměrem 7,5:1 měla oficiálně výkon 350 kW (475 k) v 5950 min-1 a točivý moment 553 Nm v 5100 min-1. Velká turba nastupovala reálně až u 3000 otáček, což lehkému vozu s motorem vzadu propůjčovalo velice svéráznou jízdní charakteristiku. Problém byl s převodovkou, protože Porsche mělo tehdy jen čtyřstupňový manuál, který by výkon přenesl. Ruf si proto postavil vlastní pětistupňovou skříň se specifickým odstupňováním převodů.
První testy ukázaly, že reálný výkon výrazně přesahuje ten udávaný. Autům se podařilo na brzdě běžně změřit přes 500 koní, na což Alois Ruf novinářům odpovídal, že „mají v Pfaffenhausenu trochu větší koně“. Nejvyšší rychlost tehdy Ruf neudával.
Doporučujeme: Lamborghini LM002 měl být původně stíhací off-road pro armádu
Nezávislé testy ale odhalily opravdu šílené hodnoty. 1150 kg lehký Ruf CTR se dostal v testu britského Autocaru na 97 km/h za 3,65 s, na 161 km/h za 6,71 s. Rychlostí 241 km/h jel za 14,91 s. Americký Road & Track se dostal na 340 km/h, německý Auto Motor und Sport zvládl na okruhu Nardó v roce 1988 rychlost 346 km/h. Až do příchodu McLarenu F1 byl Ruf CTR nejrychlejší produkční silniční auto na světě.
V roce 1987 stál Ruf CTR „Yellowbird“ 223 000 dolarů. V dnešních penězích je to zhruba 480 000 dolarů, tedy asi 10,5 milionu. To je vlastně naprosto směšná cena, pokud se podíváme na schopnosti auta ve své době. Ruf CTR je také nesmírně vzácný. Automobilka sestrojila jen 29 kusů, následně se liší čísla dodatečných přestaveb vozů dovezených zákazníky. Nejnižší mluví o dalších dvaceti autech, nejvyšší odhad o třiceti. Maximálně tedy vzniklo jen 59 Rufů CTR první generace.
Možná ani sám Ruf nepočítal s tím, jaká se z vozu stane legenda. Svůj podíl na tom má jistě i slavné video testovacího jezdce Stefana Rosera, který v roce 1989 objel pro reklamní účely tehdy ne tak profláknutý Nürburgring. Automobilka natáčela promo video z vrtulníku a někoho tehdy napadlo dát do auta kameru a natočit celé kolo. Roser na to měl dva pokusy. Alois Ruf mladší tehdy říkal, že na tak dlouhé jednotvárné video se přeci nikdo nebude dívat. Inu, vy se na něj také nyní můžete „nepodívat“:
Ještě že máme „ty internety“, takže si ono legendární nesestříhané video Faszination Nürburgring můžeme kdykoli připomenout. Ruf ho dával zákazníkům a obchodním partnerům na VHS. Originál takové videokazety dnes musí být stejně vzácný jako samo auto.
Za slávou malé značky Ruf paradoxně stojí zabedněnost automobilky Porsche. Mladá generace odkojená na počítačových hrách si populární závodní simulátory se slavnou značkou zahrát nemohla kvůli podivné licenci mezi Porsche a EA, takže jako substitut vozů Porsche ochotně posloužila značka Ruf. Ruf CTR Yellowbird se poprvé v sérii Gran Turismo objevil už ve druhém díle. V posledním Gran Turismo Sport už je naopak poprvé oficiálně značka Porsche, takže pro Ruf nezbylo místo. Ale to asi malou a velice slavnou značku z Pfaffenhausenu nyní trápit nemusí.