Názor k článku Retro: Oltcit Club byl levnější než Favorit. Podle toho i jezdil od Pavel - Je to až neuvěřitelné, co je v našem...

Je to až neuvěřitelné, co je v našem národě bezpáteřních lidí. Dnes plivou na vše co bylo za socialismu, za socialismu jejich rodiče nejspíše plivali na vše co bylo kapitalistické. Ono je to totiž daleko jednodušší, než se držet pravdy a dát si práci zjistit objektivně jaké to bylo. Měl jsem dva Oltcity a mohu jenom potvrdit co se tu již napsalo. Z prvních roků výroby byly zcela bezproblémové. Ve své době jedno z nejrychlejších aut na našich silnicích. Motor se běžně vytáčel přes 6000 ot. s velmi pěknou zvukovou kulisou. Ostré brzdy. To naklánění vůbec nebylo špatné. Upozorňovalo totiž na zákony fyziky a většina lidí včas sundala nohu z plynu. Přitom podvozek měl díky plochému motoru a nízkému těžišti hodně navíc. Jezdil jsem a jezdím řadu aut. Je to neuvěřitelné, ale Oltcit je jediné auto, ve kterém jsem nikdy, ani na sněhu nedostal smyk. Na opravy to byl typický originální Citroen. Musel člověk vědět jak a hodně přemýšlet. Pak byla většina věcí snadná. Typický český mechanik Jarda samozřemě rozebral půlku auta a pak nadával. Seřídit karburátor umělo jen několik lidí v republice. Výsledkem byly samozřejmě ty vysoké spotřeby paliva. Bohužel, Rumuni tomu dávali čím dál více na frak - špatné provedení mazacích kanálků, pak se vydíraly vačky a další závady. Po konstrukční stránce tam byla řada perfektních věcí. Třeba zadní kotoučové brzdy byly jak z moderního motocyklu. Geniální konstrukce ruční brzdy se samostatnými destičkami na dutých kotoučích. Naprosto spolehlivé a jednoduché řešení na rozdíl od těch dnešních standardních nesmyslů, co se vymačkávají a pak musíte měnit celé brzdové třmeny. Ovládání většiny věcí na satelitech pod volentem bylo nezvyklé, ale velice fumkční. Pohodlí a přepravní kapacita již byly popsány. Za zmínku stojí i různé barevné provedení plastů. Prostě jedno z mála aut s charakterem, což se dnes už nevidí. Ať dnes vlezete do čehokoliv - VW, Škoda, Ford, Japonci, Korejci, všude černý plast jak v rakvi, vše se ovládá téměř stejně, bez nápadu. Sedala tvrdá, podvozek tvrdý, protože všichni jsme přeci závodníci. Halda asistentů na vše, protože závodníci již zřejmě neumějí řídit a bez navigace nedají ani ránu. Je zajímavé, že mi zůstávají vzpomínky na několik málo aut - Fiat 600, Wartgurg 353, Fiat 127, Citroen C5 a Oltcit. Zbytek splývá. Za mne asi takto.