Retro: Avia A11 Trend měla být off-road pro českou armádu

Devadesátá léta byla obdobím odvahy a optimismu. S nimi letňanská Avia stvořila terénní vozidlo, které mělo vozit české vojáky. Armádní zakázka však nedopadla­ dle plánu a na silnice se dostalo jen několik set kusů. Dnes zájem o off-road A11 ožívá, svezení se zachovalým kusem jsme si nenechali ujít.

Kov, odolný plast, jednoduché sedačky. Na luxus nebo komfort se zde nehraje, A11 je mužný stroj do těžkého terénu

Ochranný rám patřil do příplatkové výbavy, stejně jako například torzní stabilizátor, naviják nebo chladič oleje

Začátkem 90. let jste na českých silnicích mohli potkávat velmi omezené množství terénních aut. Měli jsme tu obligátní Ladu Niva, gazíky, rumunské vozy ARO. A to bylo všechno. Armáda se v té době poohlížela po náhradě za archaické UAZy 469, letňanská Avia proto vycítila příležitost a rozhodla se postavit vyhovující vozidlo. Šla na to chytře, zajistila si licenci francouzského výrobce Auverland, který v té době nabízel teréňáky A3 a A4, nebyl tak zapotřebí zdlouhavý vývoj ani shánění vhodných komponentů. Stejný postup koneckonců využila i v případě všudypřítomných nákladních vozů A15 a A30, které vznikaly na základě licence od francouzského výrobce Renault-Saviem.

Spodní část auta, kapota, prostor okolo předních sedaček a dveře jsou z plechu. Zbytek tvoří laminát, těžiště tedy leží velmi nízko

Avia A11 se poprvé představila na autosalonu v Brně v roce 1993. V nabídce byly tři různě dlouhé verze na dvou rozvorech a ve dvou výškách kabiny, 1700 milimetrů u standardního provedení a 2000 milimetrů ve zvýšené verzi. Rám vozu byl svařovaný z tenkostěnných obdélníkových trubek, karoserie je tvořena pozinkovanými plechy o tloušťce jednoho milimetru. Pod kapotou se nacházel prověřený atmosférický diesel XUD9 s výkonem 64 koní a 113 Nm točivého momentu, se kterým se A11 uměla rozjet na 115 km/h. Použitá převodovka Peu­geot BA 7/5 byla pětistupňová, pohon předních kol odpojitelný a nechyběla redukce, rozdělovací převodovka pocházela přímo od Auverlandu.

Přečtěte si také:

Škoda 1101 VO/P vs. Škoda Kodiaq: K obraně vlasti připraven!

Později se do výroby dostala verze s přeplňovaným dieselem XUD9TD, kterou jste mohli poznat podle humpolácky působícího nádechu v kapotě. S ní maximální rychlost stoupla na 140 km/h. Jízdní vlastnosti v terénu byly skutečně působivé, zcela sériová A11 měla přední nájezdový úhel 50 °, zadní 40 °. Maximální boční náklon byl 40 ° a největší stoupavost činila rovných 100 procent čili 45 °. Brodit se Avia zvládala v hloubce 580 milimetrů.

Zadní dveře jsou vyříznuté z jednoho kusu plechu. Dílenské zpracování je bídné

Sedadlo určené pro spolujezdce je kvůli přepravě delších předmětů sklápěcí

Tyto parametry pro jízdu mimo silnice jsou i dnes velmi dobré, nicméně armádní zakázku, na kterou letňanská Avia spoléhala, získala společnost Auto Závod z Českého Dubu. A11 podle různých pramenů vznikla v počtu přibližně 250 kusů, potkat ji na českých silnicích v provozuschopném stavu je tedy celkem rarita. Samotný motor XUD9 byl používán například v Peugeotech 306 a 405 nebo Citroënech ZX či Xsara, nicméně náhradních dílů je skutečně pomálu. Existuje v podstatě jen jedna firma, která komponenty prodává, Auto Ježek v Černilově u Hradce Králové. Proto tyto stroje najdete převážně v rukou nadšenců.

Znak albatrosa souvisí s původním zaměřením Avie, tedy výrobou letadel. Název pak odkazuje na klub aviatiků

Na eleganci se zde nehraje. Auto je postaveno pro maximální odolnost a opravitelnost v polních podmínkách

Majitel tohoto kusu v typické avií modři, pan Málek, ke svému vozu přišel v podstatě náhodou. „V roce 2009 jsme se ženou plánovali expedici do východního Turecka podél černomořského pobřeží a hledali jsme na ni vhodné auto. Pod hlavičkou Land Roveru jsem narazil na tuto věc, tak jsem ji koupil. Když jsme se s ní pořádně projeli, zjistili jsme, že se s ní do Turecka úplně jet nedá,“ vypráví. „Je to čistá plechařina, skáče to, jede to pomalu, v kabině je hluk… Ale auto jsem si ze sentimentálního důvodu nechal a hledal více informací. Je to verze vyrobená v roce 1994, původně ji koupily Jihočeské vodovody a kanalizace. Výrobní štítek má na konci čtyřku, takže jde o čtvrté vyrobené auto v této sérii,“ vysvětluje majitel.

Typově je toto provedení určeno pro 2 + 6 osob. Dozadu se prý kutilsky dávaly lavice z Fiatu Topolino

Na autě je to znát, je postavené z francouzských komponentů, dovezených do Avie, například světla mají nápisy Made in France. Jde o verzi s luxusnějším interiérem, tedy plastovým, pracovní varianty mají jen kus plechu, z něhož ční budíky. Velmi zajímavá je přední náprava na kulovém čepu, což prospívá kyvnosti. „Ale ze stejného důvodu je to auto smrtelně nebezpečné v rychlostech přes 70 km/h, protože má tendenci se na příčných nerovnostech rozklepat a pak je problém ho udržet na silnici. V takovém případě nezbývá než svírat volant a zatnout zuby,“ popisuje s úsměvem pan Málek.

Výpravy do terénu se mohou protáhnout. Proto má A11 nádrž na 80 litrů

Aktivaci pohonu všech kol indikuje rozměrná kontrolka na přístrojové desce nalevo od volantu

Auto za poslední roky najelo jen několik set kilometrů, majitel ho používá k projížďkám po okolí chaty nebo s ním vozí dřevo, nicméně jiný kus A11 v krátkém provedení závodí v off-roadovém trialu. Avia se v roce 1995 stala součástí společnosti Daewoo, v roce 2006 patřila pod indický Ashok Leyland. V roce 2013 byla ukončena výroba v Letňanech, ale nyní opět vyrábí náklaďáky. Terénní Avia A11 Trend tedy zůstává zajímavou a vzácnou raritou.

Zadní dveře jsou uchyceny na masivních profilech, namontovaných do kovové části zadních partií

Za volantem: nic pro slečinky

Doménou A11 je těžký terén. Tomu odpovídá i styl řízení, který osobu zvyklou na moderní vozidla, dělající vše za svého pilota, zaskočí a možná i vyděsí. Plynulá jízda chce cvik i cit. A také odvahu.

Přístrojový panel ani po téměř čtvrtstoletí nevykazuje známky degradace materiálů. Připojení pohonu předních kol značí rozsvícení kontrolky vlevo od kormidla

Zhýčkaný řidič by s A11 ujel pár metrů a pak se sinalou tváří odevzdal klíčky. Za volantem je to skutečný zážitek, který dělá i z takového Defenderu high-tech stroj budoucnosti. Ulovit jeden z kvaltů připomíná loterii, spojka jde pekelně ztuha, a když se Avie s jemným poskočením dá do pohybu, kabinu, jejíž vyšší boky a střechu tvoří laminát, naplní hlasitý hukot.

Přečtěte si také:

Galerie: Tatra 815 ze Šíleného Maxe a jiná filmová monstra na kolech

I bez zařazené redukce je jízda na první převodový stupeň velmi pomalá, při pokusu zařadit za dvě a výše otáčky za zběsilého tance palubních ukazatelů extrémně rychle padají. Na rozdíl od řady jiných off-roadů má A11 na obou nápravách vinuté pružiny a ne listová pera, v terénu ale poskakuje jako opička na gumě. Na silnici nepřekračujeme rychlost 60 km/h, pásy nebudí příliš důvěry a ochranu v případě převrácení tvoří pouze jediný trubkový profil, umístěný za sedačkami.

Vedle řadičky se nachází páky pro připojení pohonu všech kol a zařazení redukce s převodem 2,028

Motor sice disponuje téměř dvěma stovkami newtonmetrů, ale akcelerace je velmi vlažná

Své silné stránky Avia ukazuje, když sjíždíme pod krásný historický Podolský most. Na oblázkové pláži Avia předvádí hrozivě vypadající boční náklony i brodění – kvůli jízdě ve vodě má také odtokové otvory v podlaze.
Pravověrných off-roadů na trhu nikdy nebylo moc, ale Defendery, Mercedesy třídy G, Jeepy Wrangler nebo vozy Santana či Iveco Massif si své zákazníky (alespoň v optimistických 90. letech) našly. Avia A11 se k nim mohla připojit, alespoň na omezený čas. Nyní představuje zajímavé svědectví své doby.