Retro: Alfa Romeo Giulia Super (1968) vs. Alfa Romeo Giulia QV (2018)

Když se před třemi lety na trhu objevila nová Giulia, všichni fanoušci milánské značky šíleli nadšením. Design nezklamal, vrátil se pohon zadních kol a solidní kvalita zpracování. Málokdo už dnes ví, že Giulia z původní řady 105 bývala etalonem nejen co do jízdních vlastností.

Možná největší komerční terno v dějinách milánské značky se zrodilo na úsvitu období přejícího lidské kreativitě a pokrokovému myšlení – začátkem šedesátých let. Ne náhodou vydržela první Giulia v pořadí ve výrobě dlouhých patnáct sezon. Ve své době jen těžko hledala konkurenci.

Současný model driftuje díky nadbytku koní na požádání

Původní Giulia zatáčí jedna báseň, klasická koncepce se nezapře

Na rozdíl od pozdějších Alf z osmdesátých a devadesátých let je nejen krásná a rychlá, ale také velice praktická a trvanlivá. Když si člověk představí, jaká auta vznikala v Evropě (a tím spíše v její východní části) v roce 1962, alespoň částečně docení šok, který musela Giulia způsobit. Automobilky zabývající se velkosériovou výrobou totiž produkovaly auta buď vyloženě lidová, nebo na­opak extrémně drahá. Alfa však přišla se zcela revolučním projektem rodinného sedanu s výbornými sportovními parametry.

Přečtěte si také:

Retro: Vyhynulé evropské sedany se zadním pohonem, které už skoro nepotkáme

Dobová konkurence neexistovala, až o mnoho let později přineslo jisté srovnatelné měřítko BMW 02, které však nikdy nevznikalo se čtveřicí dveří. Giulia přitom vzešla z prvního poválečného velkosériově vyráběného sedanu 1900 se samonosnou karoserií a moderním čtyřválcovým motorem se dvěma vačkovými hřídelemi v hliníkové hlavě válců. Od počátku byla standardem pětistupňová převodovka, brzy přibyly i kotoučové brzdy na všech kolech, nakonec i s posilovačem.

Možná vám to tak nepřijde, ale červená Giulia má výrazně větší kufr než modrá

Přes svoji hranatost měla Giulia nízký aerodynamický odpor, Alfa Romeo dokonce Giulii propagovala sloganem: „Vůz navržený větrem.“ Svébytná hranatá nádhera se celé roky vyráběla pouze se dvěma benzinovými motory o objemu 1290, resp. 1570 cm3, oba však vystřídaly množství různých označení.

510 koní je už obtížně představitelnou hodnotou

To je on! Nesmrtelný dvouvačkový čtyřválec

Ze staré Giulie přímo stříká charisma, ale teprve když ujedete pár kilometrů, pochopíte, jak neuvěřitelně dobrá a kvalitní auta dělala Alfa v šedesátých letech. Ovládání není ani dnes složité, všechno na tomto voze má ale hlavně obrovský styl. Pocit z jízdy je tak okouzlující a výlučný, že cítíte nekonečnou svobodu, žádnou přetvářku, jste prostě sami sebou. Dvouvačkový dvoukarburátorový motor má na dobu svého vzniku pořádné grády a i dnes ukáže spoustě aut rád záda. Provedení Super se stalo vůbec nejúspěšnější Giulií a ve výrobě vydrželo až do roku 1972. Ne náhodou si velkou oblibu získalo mezi karabiníky, což můžeme s gustem sledovat v celé řadě italských detektivek.

Rychloměr u současné Giulie končí trochu jiným číslem...

V tomto směru současná Giulia zdárně navazuje na předchůdce

Současná Giulia (řada 952) je navzdory klasickému střihu vedle své maminky pěkným pořízkem, zvláště ve vyobrazené verzi Quadrifoglio. Sluší se říci i B, že mezi současnými konkurenty působí Julča naopak docela subtilně.

Tyto sedačky jsou sice pohodlné, ale v zatáčkách nepodrží

Příplatková Recara, to je hodně jiná káva

O bezmála třílitrovém přeplňovaném šestiválci s výkonem 510 koní už byly popsány stohy papíru a je fakt, že brutálnější středně velký sedan abyste na trhu pohledali. Ano, jsou tu speciality jako BMW M3 nebo céčkový Mercedes od AMG, tak ryzího pojetí jako u Alfy se však u Němců nedočkáte. Třeba už jen proto, že M3/M4 s manuální převodovkou je dnes zcela raritním zjevem (Mercedes ji nenabízí vůbec), zatímco rychlá Giulia se v této klasické konfiguraci vyskytuje nejčastěji.

Také kruhové přístroje patřily v době vzniku k bontonu

Sportovní klasika: tříramenný volant a skloněná řadička

Přečtěte si také:

Retro: Alfa Romeo 156 je s námi už 20 let. Počet aut v provozu povážlivě klesá

Podstatnější však je celkový pocit z jízdy. Navzdory masivnímu bucharu v přídi totiž Quadrifoglio váží 1580 kg, což není na poměry ve třídě a vzhledem k výkonu motoru zase tak moc. Alfa je v nájezdech do zatáček překvapivě lehkonohá a dobře ovladatelná. Projet zatáčku táhlým kontrolovaným smykem vám za jejím volantem přijde jako ta nejpřirozenější věc na světě.

Čtyřoké provedení bylo zprvu výsadou silnější šestnáctistovky. Navzdory tvarům je aerodynamika vynikající

Obrovská bremba vyhovují i okruhovému použití. Giulia měla kotoučové brzdy na všech kolech už v roce 1964

Navzdory závodní nátuře je šestiválcová Julča velmi příjemným autem na každý den, především pokud jde o nad očekávání komfortní podvozek, který si vzdor 19" kolům poradí i s českými silnicemi. Pravda, v četných kolonách přijde vhod spíše verze s automatem než ta s klasickou tuhou spojkou. Giulia je ale především jenom jedna – stará nebo nová. A můžete vzít jed na to, že otáčení hlavy publikum jen tak neomrzí.

Foto: Martin Mičánek