Byl jsem osloven, abych pro AUTO7 otestoval nějaký automobil. Dokonce se mě ptali, co by to mělo být za vůz, že bych si jako mohl vybrat. Ale řekl jsem, že je mi to jedno, že se rád nechám překvapit, jaká kára si zaslouží můj testovací um. Nakonec jsem byl překvapen nejen já, ale i auto. Přiznám se, že jsem očekával, že mi bude přistaven nějaký trapný nový model BMW, Volvo či Porsche. A že na mě čeká plynulá, nezáživná a ničím nerušená jízda bez špetky dobrodružství.

TAKHLE TO MÁ VYPADAT, víc plnou výbavu už Dáša mít nemůže. Já bych ale ještě přidal podkovu pro štěstí

Jaké tedy bylo mé překvapení, když před domem přistál tenhle malý rumunský zázrak, výsledek nerozborného přátelství Valéryho Giscarda d’Estainga a Nicolae Ceaușesca. A navíc pocházející ze slavného roku, kdy jsem se narodil, tedy 1978! Auto staré jako já bude stejně jako já trpět neduhy blížícího se středního věku, napadlo mě hned. To vypadá na pořádnou jízdu plnou překvapení, pojďme tedy na věc.

VÍKO KUFRU dostalo slušivé černé madlo, proč si taky špinit ruce

VÝFUK, plnící emisní normu Rumunsko 1, dostal jako odměnu za čistou práci hezkou koncovku

Nejprve jsem znalecky obhlédl karoserii: stejně jako se mé téměř čtyřicetileté tělo může pochlubit nějakou tou pěknou vadou a nerovností, tak ani design rumunského vozidla už není bez chybky. Sem tam nějaký hrbolek, šmouha, rýha, a dokonce i menší díra s trochou rzi. Jako každá žena před čtyřicítkou se i naše Dacia trochu vytunila. Přidala si dvě antény, gumičky na blinkry, madlo na víko kufru a ozdobné spoilery. Vypadá trochu jako zmalovaná flundra. Ale co, alespoň si budeme rozumět.
Vnitřek auta skrývá také několik překvapení, dokonce jsem pohledem pod kapotu zjistil, že mu něco chybí. Podobně jako já nemám žlučník, tohle auto postrádá nádržku na vodu do ostřikovačů. Někdo mu ji zkrátka vyoperoval. Interiér vozu je ale velice příjemný. Mezi rumunskou mládeží je toto vozidlo známé tím, že se na jeho širokých zadních sedačkách souložilo v lesích za Bukureští. To jsem si ale netroufl vyzkoušet, protože po celou dobu testu jsme byli v autě jen já a fotograf. Takže na tuto problematiku jsem si žádný názor neudělal.

Doporučujeme: Dacia Duster není nic nového. Rumunský offroad stejného jména jezdil už v 80. letech

Raději jsem proto nastartoval a vyrazil na cestu. Tedy, startování nebylo zrovna bez problémů, motor chytil až napotřetí. Ale je to stejné jako se mnou, když se ráno probudím, taky hned nevylezu z postele. Samozřejmě oceňuji klasickou spínací skříňku, žádné to bezdotykové tlačítko.

Doporučujeme: výběr nejlepších ojetých vozů

PODVOZEK sedí na silnici jako přibitý, až jsem měl chvílemi pocit, že přibitý skutečně je. Maximálka? Asi sto padesát, tak nějak

Pak jsem se rozjel. Řízení šlo poněkud ztuha, řazení bylo zarezlé stejně jako moje záda a klouby, ale když do páky drcnete pořádnou silou, všechno nakonec funguje. V zatáčkách Dacia drží velice slušně, až jsem měl pocit, že je úplně přirostlá k silnici. A když se chtěla rozletět o malinko víc, sama si uvědomila své možnosti a zůstala v rámci cesty.

Celé to chytlo zvláštní poezii. Tak se mi jízda zalíbila, že jsem si začal prozpěvovat píseň, kterou jsem pod tíhou dojmů pro Dacii složil:

Tvoje kola neznaj míru, znaj rumunské stezky.

Chvíli válka, chvíli v míru, žije se tam hezky.

Všude hory, tvoje vzory. Až se bača opije.

V cestě díra, kolo zírá. Tiše supíš, Dacie.

Převezla jsi celou partu, dělníky i rodiny.

Od Černého moře k Baltu, nepočítáš hodiny.

Časy různý, v zemi ďuzny, orel zpívá árie.

Konec světa. Jedna věta.

Tiše supíš, Dacie.

Takhle nádherně jsme si s mojí novou družkou, které jsem mezitím začal říkat Dáša, jezdili. Urazili jsme asi sto kilometrů, nejvyšší rychlostí odhadem sto padesát. Chvílemi jsme si trochu zaskákali, vzájemně zanadávali, ale vše v korektní rovině. Taky jsem zjistil, že moje nová známost trochu žere. Ale co by ne, co byste chtěli od dámy před čtyřicítkou. Já toho také nesním málo, tak jsem jí rád dopřál.

Doporučujeme: Oltcit Club byl levnější než Favorit. Podle toho i jezdil

Musím ocenit přidělaný otáčkoměr, který v modelu se základní výbavou nenajdete. Ale v této luxusní verzi Hand made je ozdobou celé přístrojové desky – jeho ručka pilně těká ze strany na stranu a svými rozpustilými skeči udržuje řidiče v bdělém stavu. Což je jedině dobře, protože měkký interiér v podání chemlonových potahů, chlupatého volantu a řadicí páky okamžitě navodí atmosféru panelákového obýváku s barevnou televizí Rubín, ve které běží seriál Jak se kalila ocel. A v téhle společnosti usnete dřív, než řeknete švec.

JAKO V POKOJÍČKU při sledování telky. V Dáše se usíná velice snadno

Dalším překvapením byla nepřítomnost navigace, bez které jsem se ale hravě obešel. Sáhl jsem do prostorné přihrádky, vyndal autoatlas z roku 1986 a izolepou ho přilepil na přední sklo vedle volantu. Trochu tím sice utrpěl výhled z vozu, ale zato jsem měl perfektní přehled o tom, jak se co nejrychleji dostat z Karl-Marx-Stad­tu do Gottwaldova.

Leckdo by se možná pozastavil nad nepřítomností držáku na pití, ale i takový nedostatek je možné v rumunském voze snadno vyřešit. Opět jsem sáhl do přihrádky, vytáhl drátek s kleštěmi a vyrobil si držáček na kávu, který krásně pásnul pod volant.

OTÁČKOMĚR najdeme pouze ve vyšší výbavě Hand made, zde zřejmě jde o limitovanou verzi Česká čára

DÍKY chytře přidaným gumičkám už vám prsty z blinkru nesklouznou. Nikdy!

Ta přihrádka je opravdu čarovná: můžete do ní dát všechno, a všechno v ní ráno znovu najdete. Dášu se totiž nikdo neodváží vykrást.

Poslední, co jsem na voze odzkoušel, byl zavazadlový prostor. Jednoduchým testem, kdy jsem si do kufru lehl a nechal se v něm zavřít, jsem zjistil, že se do něj vejde jedna mrtvola průměrné velikosti, což je klasická míra rumunské mafie. Jinak se tam složí i klasická kempinková výbava, bomba na propan-butan, stan a basa piv, takže vůz je vhodný i pro rodiny s dětmi.

Ale samozřejmě nejen pro ně. Dáša stejně ochotně poslouží starší manželské dvojici s psíkem, studentovi při cestě z nočního tahu, korpulentní dámě středního věku na lovu zajíčků i bezdomovcům k odložení nepotřebných věcí. Je super, že si na Dáše každý najde to svoje.

Lukáš Pavlásek

Cena testovaného vozu: 66 000 Kčs (v roce 1978)

Převzato z časopisu AUTO7. Děkujeme Retroautomuzeu Strnadice za zapůjčení automobilu k relizaci testu. 

[su_hello-bank-calculator]