Jako děti jsme se bavili tím, že jsme nahlíželi do aut a sledovali, jakou má ten který vůz na tachometru maximální hodnotu. Brali jsme to jako doklad maximální možné rychlosti. To samozřejmě není v naprosté většině případů pravda. Třeba s takovou Dacií Duster byste snad ani 210 km/h jet nechtěli (navzdory jiným kvalitám tohoto auta), stejně jako by zajisté byl silný zážitek cestovat s Ladou Niva rychlostí 200 km/h nebo jet s tříválcovou Fabií 240 km/h. Proč ale vlastně mají tachometry číslování o tolik vyšší, než skutečně jednotlivá auta zvládnou? Důvodů je několik.
Doporučujeme Vždy vás to zajímalo, ale báli jste se zeptat: Jak zrychluje Lada Niva na asfaltu a hlíně?
Ten základní vás asi už napadl. Vyrábět speciální stupnici rychloměru pro každou motorizaci by bylo zbytečně drahé. A tak slabší motory mají poněkud optimističtější tachometry, než je reálně potřeba. Například nová Fabia 1.0 TSI končí na hodnotě 240 km/h. A nezáleží na tom, zda si pořídíte kombi s nejvýkonnější variantou tohoto tříválce (81 kW/110 k), nebo hatchback naladěný na 70 kW (95 k).
Hlavní důvod tachometrů cejchovaných do mnohem vyšší rychlosti, než je ta reálně dosažitelná, je snaha vyrábět jeden přístroj pro více aut
Proto třeba taková Fabia 1.0 TSI ve verzi 70 kW (vlevo) končí hodnotou 240 km/h, stejně jako Fabia Combi 1.0 TSI ve verzi 81 kWNabízí se také otázka, proč nevyrábět jeden rychloměr cejchovaný do 130 km/h, když se stejně více jezdit nemá. Přestože se například v Americe už objevily názory, že by měla být rychlost aut omezena, naštěstí ještě pořád žijeme ve společnosti dost svobodné na to, aby se třeba v Německu mohlo místy jezdit i vyšší rychlostí. A zakázané stále není ani vyrazit s normálním autem třeba na okruh nebo jinam mimo veřejné komunikace, kde zákonem stanovené limity neplatí.
Jenže automobilky nasazují tachometry s vyššími čísly i tehdy, pokud to není potřeba. Například u digitálních přístrojových štítů by nebyl problém nastavit tachometr přesně na míru daného modelu. Zde vstupuje do hry další důvod, a sice marketing. Když vidí zákazníci na tachometru 240 km/h, jako to má třeba už zmíněná dlouhodobě testovaná tříválcová Fabia, dělá to dojem silného motoru pod kapotou, přestože realita může být zcela odlišná.
Doporučujeme: Zvládne Škoda Fabia s litrovým tříválcem víc než 200 km/h? Ano, a nemá s tím problém
Vyšší čísla na tachometrech nakonec mají údajně také psychologický účinek, jak uvádí Business Insider. Pokud by stupnice končila například hodnotou 140 km/h, pak by při běžné dálniční jízdě ručička ležela až na samém kraji, což by mohlo některé řidiče znervózňovat, protože to vytváří dojem, že se auto pohybuje na pokraji svých schopností. Stejnou optikou se ale dá pohlížet na věc také opačně. Protože řidič vidí na tachometru vysoké hodnoty, může ho velká rezerva teoreticky motivovat ke zvýšení rychlosti. Mnozí výrobci nastavují přístroje tak, aby při jízdě rychlostí, která je pro daný model technicky optimální, ukazovaly ručičky rychloměru i otáčkoměru svisle nahoru.
Doporučujeme: Proč auta používají dvě hlavní světla? A proč se nechytlo ani řešení z Tatry 603?
A konečně je tu ještě jeden drobný důvod. Jak určitě víte, každý tachometr mírně přeměřuje. Rozdíl se pohybuje už při 130 km/h kolem 5 km/h. (U starších aut to bývalo ještě mnohem víc, třeba až 10 procent indikované rychlosti). Chyba se většinou s rostoucí rychlostí zvyšuje, proto se hodí mít na tachometru ještě nějakou rezervu, aby řidiči ručička nemizela kdesi v prázdnotě pod volantem. Přesto jsou některé tachometry naopak velmi přesné. Třeba Porsche 911 4 GTS při tachometrové rychlosti 200 km/h jelo reálně 196 km/h.
Pro představu najdete v následující galerii deset příkladů toho, co všechno lze a u jakých aut na tachometru vidět. Za pozornost stojí především tachometr Renaultu Twingo, který je vzácnou ukázkou toho, že existují také výjimky, kde tachometr končí téměř přesně na maximální dovolené rychlosti: