Vzhledem ke geografické poloze České republiky to k Jadranu – nejbližšímu moři dostatečně teplému natolik, že se v něm běžný člověk vydrží koupat klidně i celé dva týdny – mají našinci zhruba 700 kilometrů. To už je celkem pořádná „štreka“. A v takovém případě pochopitelně platí, že čím delší cesta, tím větší šance, že se v jejím průběhu na vašem autě něco pokazí. Jak toto riziko pokud možno co nejvíce omezit? Zkuste se řídit následujícími zásadami.
Chcete-li mít opravdu čisté svědomí, že je váš vůz v té nejlepší možné kondici, pak se přirozeně nabízí možnost nechat jej důkladně prohlédnout ve specializovaném servisu, nejlépe pak v takovém, který se chlubí přívlastkem „autorizovaný“.
V tu chvíli však musíte počítat s tím, že si připlatíte. A protože letní dovolená, případně jakýkoliv delší výlet autem mohou být již samy o sobě velice drahou záležitostí, řada lidí raději na servis zanevře. Naštěstí ale existuje hned celá řada jednoduchých věcí a úkonů, které si můžete doma zkontrolovat svépomocí, i když vám toho auta jako taková příliš neříkají.
Začněte u pneumatik
Tím zřejmě zcela nejzákladnějším je kontrola stavu vašich pneumatik. Při ní se zaměřte jak na hloubku dezénu, respektive kondici jejího pláště, tak na správné natlakování. Pakliže totiž takovouto cestu absolvujete na podhuštěných pneumatikách, zhorší se ovladatelnost auta, zvýší se jeho spotřeba a samotné obutí se bude o poznání více opotřebovávat.
Nevíte-li z hlavy, na kolik by měly být pneumatiky nahuštěny, mrkněte do uživatelské příručky nebo na nálepku umístěnou na sloupku u dveří řidiče, případně na internet.
Vzhledem k tomu, že vaše auto bude nejspíš naplněno až po okraj, doporučuje se nafouknout je na maximální hodnoty huštění dle doporučení výrobce.
I auto musí mít dostatek tekutin, totiž kapalin
Na co byste určitě před delší cestou neměli zapomenout je kontrola všech provozních kapalin. Konkrétně se pak jedná o olej, brzdící a chladící kapalinu a vodu do ostřikovačů. Pakliže jste navíc již delší dobu nevyměnili olej, neváhejte tak učinit právě nyní.
Ujistěte se, že všechna světla a blinkry svítí a blikají přesně tak, jak by měly. Přestože již nyní nejsou součástí povinné výbavy, určitě se čistě z praktických důvodů vyplatí mít s sebou pár náhradních žárovek navíc. Ušetříte si tak starosti s tím shánět je případně v zahraničí.
Rovněž věnujte dostatek pozornosti stěračům. Pokud totiž gumy správně nepřiléhají, může být jízda se špinavým, zamlženým či kapkami posetým předním sklem nejen nepohodlná, nýbrž vzhledem k neznalosti tamních silnic a krajiny dokonce i velmi nebezpečná.
Požadavky na povinnou výbavu jsou v každé zemi jiné
Co v žádném případě opomenout nesmíte, je povinná výbava. Ta doznala během uplynulého roku řadu změn, a to k nemalé radosti řidičů, neboť v ní spousta věcí ubyla. Jmenovitě pak náhradní pojistky a žárovky a stejně tak i náhradní kolo, klíč na matice a příruční zvedák. Absence posledních třech zmíněných položek je však podmíněna tím, že je vaše vozidlo vybaveno pneumatikami, jež umožňují nouzové dojetí a které současně řidiče na tento defekt upozorní.
Technicky vzato tak povinná výbava vozila nově čítá pouze následující položky:
- reflexní vestu,
- výstražný trojúhelník,
- autolékárničku.
A změn doznala i samotná autolékárnička. Odpadla totiž povinnost mít v ní trojcípý šátek, náplast s polštářkem a plastovou roušku. Nadále však musí obsahovat:
- obvaz hotový s jedním polštářkem (3x),
- obvaz hotový se dvěma polštářky (3x),
- náplast hladkou, cívku,
- škrtící obinadlo pryžové,
- rukavice (pryž, latex),
- isometrickou fólii (min. 200 x 140 cm),
- zahnuté nůžky v antikorozní úpravě s oblými hroty.
Zároveň mějte na paměti, že v každém státu se mohou požadavky na povinnou výbavu vozidla lišit. Někdy dokonce i celkem zásadně. Například v Polsku či na Slovensku totiž vyžadují, aby reflexní vestu měl k dispozici každý, kdo se v autě nachází. Ve Španělsku zase pro změnu musí mít řidič, který používá dioptrické brýle nebo kontaktní čočky, s sebou vždy jedny náhradní, ve Francii po vás budou vyžadovat alkotester.
Nejtěžší kufry naspod
Co se týče umístění nákladu, respektive zavazadel, obecně platí, že ty nejtěžší kufry a předměty by měly přijít dozadu do kufru co nejníže a co nejblíže zadním sedačkám. Tím zajistíte nízké těžiště, díky čemuž bude ovladatelnost vozu o poznání lepší, než kdybyste tyto věci umístili například do rakve na střechu. Zároveň tak zabráníte jejich pochybu a nepříjemnému nárazu do sedaček v případě, že byste museli prudce zabrzdit. Určitě nebude na škodu, když navíc mezi kufr a zadní sedačky umístíte síťku.
V neposlední řadě je třeba se ujistit, že máte s sebou veškeré nezbytné doklady. Kromě řidičáku u sebe mějte technický průkaz vozidla a zelenou kartu, jež potvrzuje platnost vašeho povinného ručení. Pokud jste si navíc auto vypůjčili například od kamarádů, je dobré vzít s sebou i doklad o zápůjčce, protože třeba v takovém Rakousku jej při případné silniční kontrole policisté dokonce přímo vyžadují.
Obyčejná mapa není nikdy na škodu
Před tím, než vyrazíte, si vyhraďte nějaký čas pečlivému naplánovaní své cesty. Díky GPSkám a mobilním aplikacím je dnes cestování po Evropě o poznání snazší než například před deseti patnácti lety, přesto je dobré dopředu vědět, kudy vaše trasa povede, jestli jsou na ní nějaké uzavírky, kde se nacházejí odpočívadla, kde je potřeba počítat s časovým zdržením, které úseky jsou zpoplatněny atd.
Nikdy není od věci mít po ruce i starou dobrou mapu. Mobil a ostatní přístroje mohou mít čas od času poruchu nebo se nečekaně vybít, a tak je dobré mít nějaký záložní zdroj informací o tom, kde se s největší pravděpodobností zrovna nacházíte.
Jedete-li na dovolenou s dětmi, mějte v autě něco, čím je dokážete na dlouhé cestě zabavit. Když se malé děcko začne nudit, případně brečet, bude mít řidič tendenci věnovat mu o to větší pozornost, přestane se soustředit na jízdu samotnou, což může mít posléze velmi neblahé následky. Nějaká hra či film proto jistě přijde vhod.
