Aktuálně probírané téma změn bodového systému, které jistě jen naprostou náhodou přichází zrovna ve chvíli, kdy na ministra dopravy Ťoka padá kritika kvůli D1, má další pokračování. Podle nových informací by se v rámci těchto změn měly zvýšit sankce za nedodržování bezpečné vzdálenosti. Vyplývá to z nedávných reportáží České televize nebo Českého rozhlasu. Jen letmý pohled na to, co v těchto reportážích pronáší vedoucí Besipu Tomáš Neřold, šéf policie Tomáš Lerch a nakonec i ministr Dan Ťok, ukazuje, že jde o zcela nesmyslnou snahu „zvýšit bezpečnost“. Proč?
Nic jako pevně daná bezpečná vzdálenost neexistuje
Obecné pravidlo říká, že si máte držet odstup dvě sekundy. Někde vám s tím pomůže vodorovné dopravní značení, v některých autech bude bezpečnou vzdálenost indikovat nějaká kontrolka. Ve všech případech jde ale jen o doporučení.
Řízení motorového vozidla je totiž vysoce komplexní činnost s mnoha proměnnými. Řídit se podle pravidel, které napevno stanoví ministerstvo dopravy nebo policie, je koledováním si o to, abyste dříve nebo později skončili s nabouraným autem. Chcete důkaz? Jak dlouho už policie řeší měření rychlosti? Kolik se nakoupilo neoznačených aut a kolik je na silnici radarů? A výsledek? Nejčastější příčinou tragických nehod je pořád nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky. To není nedodržení maximální povolené rychlosti. To jsou situace, kdy na mokré silnici přijedete do zatáčky v rychlosti 83 km/h, a ejhle, auto nechce zatočit. Policie a MDČR se snaží léčit tento problém postupem, který nemá vůbec žádný účinek. Podstata problému je jiná, i když se v obou případech hovoří o rychlosti. S bezpečnou vzdáleností je to úplně stejné.
Bezpečná vzdálenost jako taková vychází hlavně z délky brzdné dráhy. Ta se ale neskládá pouze z brzdění samotného, zahrnuje i reakční dobu řidiče. A už zde je zásadní problém. Reakce pozorného a odpočinutého řidiče může být klidně půl sekundy, jenže někdo unavený, kdo navíc nedává pozor, může potřebovat i tři sekundy. Pak samozřejmě záleží na tom, jakou intenzitou začnete brzdit, v jakém stavu máte brzdy, na jakých jedete pneumatikách (tím nemyslíme pouze jejich opotřebování, ale také to, zda jsou letní, nebo zimní, a jaká je jejich značka). Přirozeně hraje velmi významnou roli rovněž konkrétní typ auta, rozměry brzd atd.
Jinak řečeno, doporučené dvě sekundy mohou někdy být zbytečně mnoho, ale jindy stačit nemusí.
Čtyři body a až deset tisíc
Podle informací České televize, která se odkazuje na polici a MDČR, počítá návrh s tím, že by minimální vzdálenost měla být u osobních aut 30 metrů při rychlosti 80 km/h a víc. Velmi rádi bychom věděli, na základě čeho bylo takové číslo stanoveno.
V rámci našich testů občas měříme i brzdnou dráhu. Například Škoda Superb 2.0 TDI potřebovala k zastavení z rychlosti 80 km/h zhruba 23 m. Při rychlosti 80 km/h zároveň vůz ujede za jednu sekundu 22,2 m. Když tedy uvážíme sekundovou reakční dobu, požadovaných 30 metrů vás nezachrání. Tím spíš, když pojedete třeba v Kii Niro, která potřebovala k zastavení ze stejné rychlosti ještě o pět metrů víc. Samozřejmě se bavíme o čistě teoretické situaci, kdy by se auto před vámi najednou změnilo ve stojící překážku. Což je téměř vyloučené (výjimkou je situace, kdy člověk před vámi přehlédne třeba na dálnici stojící kolonu a prostě do ní narazí).
Když Tomáš Lerch hovoří v reportáži Českého rozhlasu o dvou sekundách v kontextu městského provozu, také to moc velký smysl nedává. Za jednu sekundu totiž auto při rychlosti 50 km/h ujede necelých 14 metrů, takže byste měli držet vzdálenost zhruba 28 metrů. Náš zmiňovaný Superb ale během testu potřeboval pro zastavení z 50 km/h jen přibližně 9 metrů. Nehledě na to, že požadavek na dvě sekundy v městském provozu sníží kapacitu komunikací a navíc v dnešní době už má spousta nových aut přednárazové bezpečnostní asistenty schopné právě při 50 km/h zcela zabránit srážce, aniž by řidič cokoliv udělal. Mimochodem, sekvence nouzového brzdění má několik kroků. Auto nezačne brzdit hned, protože ví, že k úplnému zastavení mu postačí v takto nízkých rychlostech poměrně málo prostoru.
Přes to všechno má policie ambice stanovit jasnou vzdálenost a vybírat za to pokuty. Konkrétně byste dostali čtyři body a 2500 až 10 000 Kč. Malá vsuvka: v roce 2016 Česká televize vysílala podobnou reportáž jako minulý týden, která se nesla v podobném duchu. Jen policie tehdy tvrdila, že je potřeba zpřísnit trest za nedodržení bezpečné vzdálenosti na dva body a až 3000 korun. Za pár let už se asi tedy tento přestupek dostane do sedmibodové kategorie, ačkoliv se za něj v současnosti body vůbec neudělují.
Smrtelným nehodám to zabrání jen těžko
Reportáž (respektive reportáže, protože i v té z roku 2016 zaznívají podobná zavádějící tvrzení) České televize působí jako PR aktivita ministerstva dopravy. Hned na úvod divákům podsouvá, že kvůli nedodržení bezpečné vzdálenosti umírají desítky lidí, ale to není v žádném případě pravda. V policejních statistikách za období leden až listopad 2018 nedodržení bezpečné vzdálenosti vůbec není v první desítce nejtragičtějších příčin nehod. Je na čtvrtém místě v žebříčku příčin nehod obecně s počtem 7140 případů. Pro kontext, u nehod obecně suverénně vede nevěnování se řízení (16 004). Je celkem evidentní, že nedodržení bezpečné vzdálenosti nevede k tragickým událostem, jak se nám snaží podsunout policie za asistence ČT, ale zejména k menším ťukancům. A to jsou případy, které si fakt nezaslouží sankci čtyři body a až deset tisíc korun.
Ale to nebrání Tomáši Lerchovi v televizi prohlašovat, že policie bude ke zjišťování bezpečné vzdálenosti dokonce využívat úseková měření rychlosti. Takže kamery by mohly kromě průměrné a okamžité rychlosti zaznamenávat a samočinně posílat pokuty za to, že nechcete jet na suché silnici zbytečně daleko za kamionem, který se chystáte vzápětí předjet. Výborně, takhle bude na silnicích zase o něco lépe a bezpečněji.
Nejde o vzdálenost, ale o soustředěnost
MDČR a PČR rády zjednodušují, zakazují a omezují. Hlavně tehdy, pokud je výsledkem něco, co se dá dobře měřit a za co se pak mohou pokud možno automatizovaně vybírat pokuty. Jenže stejně jako u pojmu „přiměřená rychlost“ také u „bezpečné vzdálenosti“ obě instituce úmyslně nebo z neznalosti opomíjejí řadu aspektů.
Třeba to, že z auta jedoucího před vámi se nestane z ničeho nic zeď. Nebo to, že správně byste neměli jen sledovat koncová světla vozu jedoucího vpředu, nýbrž se snažit dívat i před něj a okolo něj. Silnice nejsou zpravidla rovné, jako když střelí, a úzké tak, že nutně musíte jet v zákrytu za jiným autem. Zkrátka alespoň přibližnou představu o tom, co je ve větší vzdálenosti před vámi, lze získat docela snadno.
A pak tu je ještě jeden malý detail. V českém provozu je naprosto absurdní myslet si, že pokud na dálnici dojedete řidiče, který se v prostředním dálničním pruhu pohybuje rychlostí 97 km/h, uvolní vám místo, když za ním vytrvale pojedete v odstupu dvou sekund. Takovíto jedinci obvykle vůbec netuší, co se kolem nich děje, ale protože jedou s bezpečnou rezervou do maximální rychlosti, mají pocit, že se jim nic stát nemůže a že dělají všechno správně. Přesně tohle je přímý důsledek konstantního důrazu na dodržování maximální dovolené rychlosti, který preferuje MDČR a policie. Děkujeme.
Problematika dodržování bezpečné vzdálenosti je hlavně o pozornosti řidiče. V ideálním případě si je řidič vědom aktuálního stavu vozovky a toho, co dělá. A pokud ne, sebedetailnější předpisy nehodám stejně nezabrání. Velmi se obáváme, že důraz na dodržování pevně stanovené bezpečné vzdálenosti, která nutně bude muset být pro většinu běžných situací zbytečně velká, povede přesně k tomu, co se dnes děje s rychlostí. Řidiči si zvyknout na tupé počítání dvou sekund (nebo kolik to vlastně bude) a bezmyšlenkovitou jízdu „v závěsu“ za koncovými světly auta vpředu. A ve chvíli, kdy se objeví nečekaný problém, stejně nedokážou včas a správně zareagovat.
„Chceme takové ty piráty více trestat“
O nápadu na „vylepšení“ bodového systému jsme už psali samostatný článek:
V kontextu několika nových reportáží by ale určitě nemělo zůstat bez povšimnutí následující. Návrh počítá s tím, že budou pouze dvě bodové skupiny. Ta nižší má mít čtyři body, ta vyšší šest. K tomu v několikrát zmíněné reportáži České televize Dan Ťok říká: „Předně chceme takové ty piráty silnic opravdu výrazněji trestat. Na druhé straně, když někdo udělá bagatelní přestupek, tak abychom ho příliš nehonili.“ Nemohu si pomoci, ale realita mi připadá přesně opačná než to, o čem ministr mluví. A kouzelný je i titulek odkazující na debatu s Tomášem Lerchem na iDnes.cz hlásající, že „bodový systém funguje, chceme ho zpřísnit“.
Proč se něco mění, když to funguje? A co se vlastně bude zpřísňovat, když zmizí současná skupina sedmibodových přestupků? Nebo se to zpřísnění týká těch méně závažných přestupků, které ale ministr nechce podle svých slov „příliš honit“? Jakože vás nikdo nebude honit, postačí, když zaplatíte? A že je co dohánět ve vztahu k západní Evropě, jak říká pro iDnes.cz pan Lerch v souvislosti s vyššími pokutami? Jistě že je co dohánět, udělejme ty pokuty stejně přísné, jako třeba v Německu. Hned jak budeme mít platy jako v Německu. Protože vzhledem k výši příjmů jsou u nás pokuty naopak přísnější.
Celá novela bodového systému je nesmysl, který má pouze odvést pozornost od toho, co se děje na D1, co se dělo na D8 a co se neděje při stavbě nových dálnic. Je opravdu znepokojivé vidět, jak lehkovážně a na základě jak chabých argumentů se vymýšlejí nové povinnosti a tresty, které mohou postihnout tisíce zcela neškodných řidičů.