Přeprava domácího zvířete v interiéru auta je nebezpečná nejen pro zvíře, ale i pro posádku a koneckonců i pro auto. Autu vznikne pouze hmotná škoda, ovšem třeba takoví majitelé teriérů, ponechaných v zavřeném autě a v záchvatu separační úzkosti schopných rozkousat půl interiéru, by mohli vyprávět o cenách oprav a hledání pojištění, které by krylo podobné události.
Riskantnější je to za jízdy. Pokud převážíte psa jinak, než byste měli, riskujete v lepším případě pokutu, v tom horším i nehodu, případně podstatné zhoršení jejích následků i tehdy, pokud vznikla z jiných příčin. Pokud je váš kokršpaněl zvyklý například jezdit na zadním okně, při čelním nárazu padesátkou jej setrvačnost vystřelí silou dvacetinásobku jeho hmotnosti. Co to udělá s ním samým, případně s hlavami cestujících, které mu stojí v cestě, netřeba rozvádět. O moc lepší to není ani tehdy, když pejsek sedí na sedadle nepřipoutaný. Pokud se auto převrátí, raději ani nechtějte vědět, co všechno dokáže vystresovaný dvacetikilový hafan, volně poletující po autě a snažící se za každou cenu něčeho zachytit.
Doporučujeme: Srážka se zvěří hrozí nejen na podzim. Co v takovém případě dělat?
Předejít podobným ošklivostem lze jednoduše: Vozit zvířata v místě odděleném od prostoru pro posádku, tedy například ve speciálním přívěsu, kufru liftbacku (neudusí se tam a rychle si zvyknou) nebo v zavazadelníku auta s vysokou zádí, ovšem odděleném speciální mříží. Kdo se bojí o čistotu, může kufr vyložit speciální celtou za pár stovek. Pokud psa v kufru vozit nechcete či nemůžete (třeba v pick-upu by za to moc vděčný nebyl), můžete pořídit ochrannou celtu na zadní sedadlo. Ta není nezbytná, pak je ale nutné zafixovat psa, aby v nenadálém hnutí mysli nevyděsil řidiče, případně aby při nehodě neublížil sobě ani druhým.
Velmi nebezpečné je vozit nezafixovaného psa ať už na zadním okně, nebo na předním sedadle. V druhém případě sice bude vděčný, že je blízko pána, jenže svou vděčnost může dávat najevo způsobem neslučitelným s elementární nutností řidičova soustředění. Zde je také pejsek bezprostředně ohrožen kterýmkoliv z airbagů a páníček následně také, když pejska vystřelený airbag vymrští proti jeho hlavě. Vůbec nejhorší je zlozvyk některých menších pejsků sledovat provoz a opírat se při tom předními tlapkami o palubku. Nejen že by byla jejich šance na přežití po zásahu čelním airbagem nulová, ale v pravé zatáčce mohou snadno sklouznout až páníčkovi do klína či na volant. Z podobných důvodů by také neměl cestovat na ničím klíně. Pokud už musíte psa mít u sebe, tak zásadně na podlaze a aspoň minimálně zafixovaného.
Existují na to specifické úchyty s pevnostní karabinou buď do spon bezpečnostních pásů, nebo za pásy. Nezapomeňte ale na speciální hrudní postroj, pokud byste psa zafixovali za obojek, patrně by po nárazu nedopadl dobře. Nehodí se ani běžný vycházkový postroj, není totiž dost pevný. Absolutním řešením jsou přepravka či klec uzpůsobené tak, aby se vešly do kufrů většiny aut. Výhody a nevýhody některých řešení jsme se rozhodli zmapovat.
5 způsobů, jak převážet psy v autě
Přepravka do kufru je nejlepším a dostupným řešením. Nylonovou skládací, která ve složeném stavu zabere minimum místa, pořídíte od pěti stovek, kvalitní za trojnásobek. Při výběru pozor na její výšku, právě ta bývá překážkou, proč ji do kufru nedostanete. Pokud máte temperamentnější plemeno, zvolte takovou, z níž se nejde snadno prokousat ven, jak se to již povedlo vyobrazeným jezevčíkům. Slabým místem je samozřejmě síťovaný větrací otvor. Pokud si nejste jistí, zvažte skládací mříž za cca 1500 korun. S ní se ale nemanipuluje tak snadno, je dost těžká, umí poškrábat interiér a při jízdě rachotí. Absolutním řešením je tvarovaná hliníková mřížová přepravka, kterou lze navíc zafixovat a psa ochrání nejlépe. Taková ale stojí kolem sedmi tisíc a zabere velkou část kufru, zafixovanou se vám ji totiž nebude chtít po každé jízdě vymontovávat. Pozor, chlupy nezadrží žádná z nich.
Celta do kufru za tisícovku může zůstat připevněná trvale, chrání totiž i před znečištěním z jiných zdrojů. Ani ona nezadrží chlupy dokonale, avšak následnou očistu výrazně ulehčí. Montáž je napoprvé trochu zdlouhavější, pak už to jde lépe. Měla by být zkombinována s dalším přípravkem, ideálně mříží nebo přepravkou. Zkontrolujte si, zda ji lze vyprat v pračce, jiný způsob čištění je totiž poměrně pracný a náročný na prostor. Má nepromokavý povrch, po kterém kloužou drápky, příliš rychlou jízdu do zatáček tak psi neocení a dají to hlasitě najevo. Před nákupem si zkontrolujte způsob uchycení a rozmístění fixačních pásků, důležité jsou také rozměry.
Mříž spolehlivě udrží psa v kufru i při nehodě. Síťové jsou drahé a nevhodné, ideální je kovová. Ta začíná na pěti stovkách, doporučitelná stojí dvojnásobek. Některé se uchytávají za hlavové opěrky, daleko lepší je typ z fotografií, který se opírá o strop a podlahu. S ním se cca hodinu vyvztekáte při prvním sestavování, další montáž a demontáž už jsou otázkou chvilky. Vhodné je doplnit ji ochrannou dekou, není to však podmínkou. Částečně poslouží i pryžová či plastová vana v kufru.
Ochranných celt na zadní sedadla je mnoho typů, vhodné jsou jen některé. Ideálním kompromisem je „vana“ (na snímku), která psa udrží na místě i při nárazu (nikoliv při převrácení), a zároveň s ním můžete udržovat kontakt. Vyobrazenou pořídíte kolem osmi stovek, avšak ochrání interiér před chlupy jen částečně. Lepší ochranu skýtá typ uzavřený ze čtyř stran (nebo rovnou jakýsi přepravní box na sedadle), do něj se ale psovi nastupuje hůř a také se složitěji instaluje. Existují i typy chránící jen sedadlo, k nim budete potřebovat ještě fixační prostředek (viz bod 5). I celta na zadním sedadle může být trvale, i zde počítejte se složitějším čištěním některých typů. A znovu si ohlídejte celkové rozměry a umístění plus provedení fixačních otvorů. Pozor, některé se upevňují pod přední hlavové opěrky, ty ale u některých aut nelze vytáhnout.
Ať už v kombinaci s celtou, či samostatně můžete používat fixační postroje. Kvalitní – použitelné do auta (pozor, běžné postroje se k tomu nehodí) – začínají kolem pěti stovek, avšak vydrží hodně a lze je používat i pro venčení. Existují dva základní typy: na karabinu a na zapínání kolem pásu. První potřebuje ještě fixační pás, který se zapíná do zámku bezpečnostního pásu. A zde je riziko, že nebude pasovat, tyto zámky totiž nejsou typizované a někteří výrobci používají i tvary, které připnutí podobného zařízení vylučují. Univerzální je typ, který se zapne kolem pásu (foto dole), ten se ale kvůli trčícímu popruhu zase méně hodí na venčení. Nemusíte s ním ale řešit problém, když vám ochranná celta na sedadlo zakryje zámky pásů.
Přeprava koček v autě
Cestování je pro kočku stres, který není nutné zbytečně prodlužovat. přípravy na cestu proto provádějte raději tak, aby je kočka neviděla. Do přepravky jí dejte měkkou deku a mějte připravené prostředky, abyste mohli případně uklidit, když si kočka uleví.
Kočka je pohyblivější než pes a ve stresu je schopná utéct z auta i pootevřeným oknem. A už se někdy v cizím prostředí nedokáže vrátit. myslete na to a před otevřením ji dobře zajistěte. Pokud kočka při jízdě vytrvale mňouká, dává tím zřejmě najevo nelibost. Zkuste na ni mluvit konejšivým hlasem, někdy pomůže tiše puštěná hudba, která přehluší hučivé zvuky okolí.
Kočka stejně jako pes potřebuje tu a tam přestávku, při níž by se měla projít. Přichystejte jí misku s vodou a případně i vodítko. Se žrádlem naopak buďte opatrní, mohla by jej vzápětí vyzvrátit. Mějte připravený její kočičí záchod, ráda si na něj během přestávky zajde.
Přepravka by neměla být v dusnám ani temném uzavřeném prostoru. Zároveň by měla být dost pevná, aby odolala při případném nárazu, a měla by zároveň těsnit, kdyby si kočka ulevila neplánovaně.