Od 1. ledna budou muset všechny nové motocykly splňovat přísnější emisní normu Euro 4, která pro nově homologované stroje platí už od začátku letošního roku. Spolu s tím přicházejí další změny homologačních pravidel. Motorky musí napříště mít boční odrazky nebo systém ABS, který předchází zablokování kol při brzdění.
Výrobci se novým pravidlům samozřejmě přizpůsobují. Modernizují svoje stávající modely a chystají úplně nové – letos na podzim očekáváme v souvislosti s Euro 4 záplavu jednostopých novinek. Odvrácenou stranou této skutečnosti je nevyhnutelný odchod některých klasiků, jejichž modifikace na Euro 4 by byla buď technicky nemožná, nebo ekonomicky neúnosná.
Co všechno se změní?
Ve srovnání s dosavadní normou Euro 3 zavádí Euro 4 nejen přísnější limity škodlivin, ale i další opatření na snižování ekologické zátěže. Výrobci budou muset dokazovat, že motocykly úspěšně projdou emisní zkouškou i po ujetí 20 000 km. To bude znamenat sbohem pro „symbolické“ katalyzátory, které se zcela vypálí během prvních několika tisíc kilometrů.
Vývoj emisních limitů EU pro motocykly ukazuje následující tabulka:
| Euro 1 | Euro 2 | Euro 3 | Euro 4 | Euro 5 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1999 | 2005 | 2007 | 2016 | 2020 |
| CO (g/km) | 13,0 | 5,5 | 2,0 | 1,14 | 1,00 |
| Uhlovodíky (g/km) | 3,0 | 1,0 | 0,3 | 0,17 | 0,1 |
| NOx (g/km) | 0,3 | 0,3 | 0,15 | 0,09 | 0,06 |
Motocykly budou nově procházet testem emisí z palivových výparů, což si vyžádá instalaci speciálního uhlíkového filtru k vyústění odvětrávání nádrže. Povinností se stává rovněž diagnostická zásuvka OBD1. Když se k tomu přidají přísnější limity hlučnosti a nové požadavky na bezpečnostní výbavu typu ABS, je na pořádný konstruktérský oříšek zaděláno. Novinky modelového roku 2017 budou určitě těžší a méně elegantní, protože objemnou soustavu na čistění spalin a další nový hardware není hlavně u subtilnějších strojů kam schovat.
U modelů uvedených na trh v posledním roce či dvou samozřejmě konstruktéři už s novými předpisy počítali. Třeba Ducati se u modelové řady Hypermotard dalo cestou vyššího zdvihového objemu (937 namísto 821 cm3), takže Hypermotardy modelového roku 2017 nabízejí alespoň symbolické zvýšení výkonu i točivého momentu, přestože jsou emisně „utaženější“. Stejný motor zamíří i do malého Monsteru a chystaného sport-toureru Super Sport.
A BMW ukazuje, že když se chce (a není potřeba honit kilowatty), lze plnit Euro 4 i bez vodního chlazení. Retro řada R nine T, poháněná starší generací boxeru, pokračuje i do roku 2017 a bude se rozšiřovat o nové varianty. Také nový „big-twin“ Harley Davidson, pojmenovaný Milwaukee-Eight, je ve většině variant chlazený jen vzduchem a olejem.
Doporučujeme: Na reálné spotřebě už nezáleží. Ta „papírová“ ušetří lidem víc
Dnes jsme vybrali pět strojů, které si příští rok koupíte už leda jako zapomenutou skladovku. Je docela pravděpodobné, že některé dostanou přímého nástupce, možná i se stejným jménem, ale v této podobě se zaručeně stávají minulostí.
Honda CBR 600 RR
Zlé jazyky říkají, že Hondu CBR nezabily emisní normy, ale samotný výrobce. Něco na tom bude. Současná generace je na trhu už od roku 2007 a za tu dobu prodělala jen dvě menší modernizace, naposled v roce 2013. Euro 4 tak pro dlouholetý etalon supersportovního motocyklu střední kategorie přichází spíš jako rána z milosti. Prodeje okruhových šestistovek rok za rokem padají, jak zákazníci dávají přednost univerzálnějším motocyklům. A náklady na vývoj nového supersportu ve třídě 600 cm3 jsou prakticky stejně vysoké jako u lukrativnějšího „litru“.
Kawasaki W800
Nostalgický naháč v anglickém stylu notně předběhl dobu, předchozí model W650 se prodával už od roku 1999 – dávno před vzedmutím retro vlny, na které se motocyklový byznys veze dnes. W800 je na trhu od roku 2011 a její vzduchem chlazený řadový dvouválec si s přísnějšími emisními normami neporadí. K rozhodnutí o ukončení výroby jistě přispěla i skutečnost, že Kawasaki dnes v retro segmentu čelí mnohem ostřejší konkurenci než dřív. Třeba od Triumphu, jehož starými modely se Japonci při návrhu řady W inspirovali.
Moto Guzzi Griso
Osvalený naháč s podélně uloženým „véčkem“ mnozí považují za jeden z nejkrásnějších motocyklů moderní éry. Že s ním ale v Mandellu del Lario do budoucna nepočítají, naznačuje už to, že Griso se nikdy nedočkalo zavedení systému ABS. V současné nabídce Moto Guzzi je to jediný model bez protiblokovací soustavy. Hlavním důvodem předpokládaného ukončení výroby je ale vzduchem chlazený buchar. V přímého nástupce bychom moc nedoufali. Strategie skupiny Piaggio přisuzuje značce Moto Guzzi nostalgickou orientaci, aby příliš nelezla do zelí sportovně zaměřené Aprilii.
Suzuki Hayabusa
Vážně je to už sedmnáct let, co ’Busa vyrazila motocyklovému světu dech maximální rychlostí více než 300 km/h? Totéž slibovala ještě dřív Honda Blackbird, v jejím případě však zůstal příslib „třístovky“ reálně nenaplněn – na rozdíl od Hayabusy. Zaoblený sport-tourer trochu ztratil dech po roce 2000, kdy se japonské firmy shodly na dobrovolném omezení maximální rychlosti na 299 km/h, ale suverénní zátah velkého čtyřválce ohromuje i dnes. Není náhodou, že zrovna motor z Hayabusy pohání mnohé okruhové „placky“ včetně těch od Radicalu. Pro Suzuki by asi nebyl neřešitelný problém modernizovat motor tak, aby se do Euro 4 vešel, ale kategorie sportovně-cestovních motocyklů je rovněž na ústupu. Všichni dnes chtějí cestovat na velkých endurech.
Yamaha XJR 1300
Stálice. Ostatní velké japonské čtyřválce přicházely, odcházely nebo aspoň přecházely na vodní chlazení, jen krásná Yamaha pořád vystrkovala na odiv svoje kontrastní žebrování. Už od roku 1998. A dokonce ještě o pět let déle, započítáme-li předchozí (a velmi podobný) model XJR 1200. Loni „iksjéerko“ prodělalo lehký restyling a začalo se prezentovat jako základ pro přestavby. ABS ale nedostalo, což můžeme brát jako potvrzení, že Yamaha s modelem XJR ve stávající podobě do budoucna nepočítá.