Za volantem Opelu 1900 GT (1971): „Baby Corvette“ měla změnit image značky

• 
• 
• 

Dalších 59 fotografií

Zhruba v polovině 60. let se Opel důrazně přihlásil o slovo, když jako první velký výrobce představil v Evropě koncept. Z něj se nakonec vyklubal sportovní model GT, který dostal nelehký úkol. Měl změnit image značky.

Přes 120 let výroby automobilů znamená v kontextu značky Opel vskutku pestrou škálu nejrůznějších modelů. Od „Rosničky“ přes Diplomat až třeba po Lotus Omega. Jenže Opel nedal světu pouze zajímavé vozy. Zhruba v polovině šedesátých let způsobil v automobilovém průmyslu revoluci. Koncern GM totiž otevřel v Detroitu v roce 1956 první designové centrum. Něco takového bylo v rámci automobilek do té doby věcí nevídanou. Uplynulo osm let a společnost General Motors otevírala už druhé takové středisko. Bylo menší a stálo v Rüsselsheimu. Věci nabraly rychlý spád, když se hned v roce 1965 ukázal na frankfurtském autosalonu koncept Experimental GT. Pokud odhlédneme od prototypu Aston Martin Atom, pak to je první evropská studie tak, jak podobné koncepty chápeme dnes. Třeba takový Mercedes-Benz přišel se svou první studií až o čtyři roky později. Fanoušci BMW si museli počkat ještě déle.

Klasičtější uspořádání přístrojového štítu neexistuje. Cejchování do 240 km/h naznačuje potenciál auta

Když jsou světla schovaná, mohla by se v nich držet voda. Proto jsou na krytech díry

Samotná studie Experimental GT se ale nechystala pouze jeden rok. Práce odstartovaly už začátkem šedesátých let. Opel chtěl změnit svou image. Proto přišel nápad na stavbu cenově dostupného sportovního kupé. Design měl na starosti Charles M. Jordan, který dříve pracoval pro značky Cadillac nebo Chevrolet. V Rüsselsheimu nakonec postavili na základech modelu Kadett dvoumístné kupé s výklopnými předními světlomety. Od jeho premiéry letos uplyne přesně 55 let. Vůz vzbudil značný zájem. Dost možná proto, že něco takového Opel do té doby nikdy neudělal. V době premiéry konceptu sice automobilka výrobu popírala, ale o tři roky později byla prezentována sériová verze. Stalo se tak na pařížském autosalonu. Nové GT se vedle automobilů jako Renault 6, Volvo 164 nebo Dino 206 GT rozhodně neztratilo. Mimochodem, šlo o první sportovní dvoumístný vůz značky Opel od roku 1924.

Světla se otáčí pomocí páky na středovém tunelu. Chce to sílu.

Sportovní volant, výrazně tvarovaná sedadla, přesné řazení... Řídit tohle miniaturní kupé je vážně radost

Během tři roky dlouhého přecházení od studie do sériové výroby se toho událo poměrně dost. Malé kupé nakonec dostalo trochu jiné tvary a především jinak řešené světlomety. Ty původní údajně byly příliš nízko. Místo klasické „mrkačky“ se světla u GT otáčí v podélné ose a jsou umístěné výše než na Experimental GT. Do výsledné podoby auta výrazně promluvily rovněž testy v aerodynamickém tunelu. V šedesátých letech šlo o nejaerodynamičtější vůz značky (součinitel odporu vzduchu byl 0,39), přičemž se bral v úvahu provoz v rychlostech nad 180 km/h.

Přečtěte si také:

Retro: Fuego, Probe, Calibra a další porevoluční sporťáky, na které se zapomnělo

Kvůli aerodynamice má pak sériové provedení třeba nesmírně elegantní záď s takzvaným kachním ocasem. V roce 1968 zkrátka dorazil na trh Opel, jaký svět ještě neviděl. Mimochodem cena startovala na částce 10 780 marek. Na praktickou stránku nedbal, byl zaměřen na řidiče. To nakonec zdůrazňovala i reklama hlásající, že „jen létání je hezčí“. Ne, není to přehnané, jak ukázal jasně žlutý exemplář Miloše Prause.

Vypadá to, že i s malým kupé může být velká zábava. Přesně jak slibovaly dobové reklamy.

Stejně jako před zhruba půl stoletím pořád platí, že když dnes někde potkáte Opel GT, okamžitě zaujme. Důvodů je celá řada, nicméně tím hlavním jsou rozměry. To auto je doslova miniaturní. Na šířku má jen něco málo přes 1,5 metru a na výšku jen zhruba 1,2 m. Ale jak se říká, správný vůz vám má končit u pasu. To Opel GT rozhodně naplňuje. Milošův kousek je konkrétně modelový rok 1971. Exempláře vyrobené dříve například nemají boční výklopná okna a na předních blatnících nesou označení „Opel GT“, které naopak postupem času zmizelo. O krásné elegantní zádi už řeč byla. A patrně víte, že tento model nemá zavazadlový prostor. Zavazadla se odkládají za přední sedačky a za tímto prostorem je uložena rezerva. Něco jako zadní kapota tu zkrátka neexistuje. Díky tomu bylo možné umístit doprostřed pod zadní okno parádně zpracované víčko nádrže. Je to praktický detail. Nemusíte řešit, k jakému stojanu na čerpací stanici zajet.

Přečtěte si také:

Retro: Vyhynulé evropské sedany se zadním pohonem, které už skoro nepotkáme

Interiér je přesně tak miniaturní, jak si myslíte. Sedí se v podstatě na podlaze s hodně nataženýma nohama. Opel připravil sportovně tvarovaná sedadla a naprosto klasickou palubku. Protože je motor uložen podélně a navazuje na něj převodovka, jsou pedály trochu vyosené směrem doleva. Jestliže kvůli vnějšímu designu je GT označované jako „baby Corvette“, uvnitř to je něco jako „baby E-Type“. I když je kabina vlastně velmi jednoduchá, originální specialita se tu najde. Na středovém tunelu je jedna páka navíc. Slouží k otáčení světel. Jde o čistokrevnou mechaniku, takže když mi Miloš řekne, ať světla otočím, chvíli se zdráhám za páku zatáhnout opravdu pořádně. Ale jinak to nejde. Tento systém prostě vyžaduje sílu. V dobách prodeje se údajně říkaly vtipy o tom, kterak mají majitelé Opelu GT výrazně silnější pravou ruku. Právě kvůli světlům. Něco na tom asi bude.

Motor je uložený podélně a kvůli rozložení hmotnosti sedí až za nápravou. Silnější 1.9 S má pěkných 90 k

Model GT nakonec zůstal v celé té dlouhé historii výroby automobilů Opel unikátem

Opel prodával své GT v kombinaci s dvojicí motorů. Slabší jedenáctistovka SR nabízela 44 kW (60 k), silnější 1.9 S měl výkon 66 kW (90 k). Jedenáctistovky jsou vzácnější, protože se vyráběly jen krátce. Automobilka jejich produkci ukončila v roce 1971. Levnější alternativou poté bylo provedení GT/J, tedy Junior. I to ale mělo větší devatenáctistovku. Pro úplnost, standardem byla čtyřstupňová manuální převodovka. U slabšího motoru pocházela z modelu Kadett, u výkonnější varianty ji darovala Ascona/Manta. V Americe byl populární rovněž třístupňový automat.

Auto na fotkách má pod kapotou častější silnější čtyřválec, přesto to je trochu vzácnější druh. Jde o evropskou specifikaci. Protože necelých 70 % vyrobených exemplářů zamířilo do Ameriky, najít čistě evropský kousek dá práci. Při startování bezmála dvoulitrový čtyřválec trochu protestuje, poněvadž ho v podstatě budíme ze zimního spánku. Ale po chvilce přemlouvání naskočí a dvojice koncovek výfuku začne produkovat na tak malé auto překvapivě hrubý zvuk. A není to jediné překvapení. GT je sice malé a je roztomilé, jenže v této silnější specifikaci to není žádné ořezávátko. Při vývoji bylo testováno na Nürburgringu, nejvyšší rychlost se blíží hranici 200 km/h, a když pobídnete motor posazený za přední nápravou do otáček, miniaturní Corvette radostně vyrazí vpřed. Vždyť také neváží ani tunu. Dalším překvapením může být velmi tuhá spojka a hodně přesná převodovka. Naopak řízení je kolem středové polohy lehké, ale také přesné.

Opel zvolil pro GT podvozek využívající vpředu dvojitá ramena a příčnou listovou pružinu. Ta měla u jedenáctistovky dva listy, u silnějšího provedení byla třílistá. Zadní náprava je tuhá a odpružená vinutými pružinami. Pro přesnější vedení kol je zde panhardská tyč. Obecně posloužil jako výchozí bod pro tohle sportovní kupé Kadett B. Popravdě, nezdá se, že by zrovna podvozek toto roztomilé kupátko limitoval. I když jsme se s ním během našeho zimního svezení blíže k limitu nepodívali, vypadá velmi jistě. Miloš mě ujišťuje o suverénní stabilitě auta i v rychlostech kolem 170 km/h. Nemám důvod mu nevěřit. Vypadá to, že s malým kupé může být v zatáčkách opravdu velká zábava. Přesně jak slibovaly dobové reklamy.

Přečtěte si také:

Retro: Opel Calibra v originálním stavu se pomalu stává sběratelskou raritou

Model GT nakonec zůstal v celé té dlouhé historii výroby automobilů Opel unikátem. I když šlo o prodejní úspěch, okolnosti mu nepřály. V produkci vydržel pouze pět let. Za tu dobu vzniklo 103 463 exemplářů. Přibližně 70 tisíc z nich skončilo v Americe. Právě kvůli velkému odbytu na americkém trhu GT paradoxně skončilo. Na tamním trhu vstoupily v platnost nové emisní a bezpečnostní předpisy. Adaptace by byla příliš drahá, a navíc Opel musel řešit rovněž problémy s výrobou. GT se sice montovalo v Bochumi spolu s Kadettem, karoserii ovšem vyráběla francouzská společnost Chausson a lakování plus montáž interiéru obstarával Brissonneau & Lotz. Do obou vstoupil začátkem 70. let Renault, který logicky nechtěl svému konkurentovi pomáhat. A bylo vymalováno. Definitivně, protože plnohodnotného nástupce jsme se nedočkali. Po nedávném zařazení Opelu do koncernu PSA je dost nepravděpodobné, že by se na této skutečnosti v dohledné době něco změnilo. Přestože před časem se na stánku Opelu objevil zase jeden koncept, který vypadal, že i jízda s ním by mohla svou krásou konkurovat létání…

Foto: David M. Bodlák

• 
• 
• 

Dalších 59 fotografií