Automobilové továrny se zpravidla rozkládají na rozlehlých pozemcích na okrajích měst nebo v nějaké vzdálenosti od nich. Má to zřejmé logistické i prostorové důvody. Mateřská továrna BMW je ale výjimkou. Leží v mnichovské čtvrti Milbertshofen a město ji obklopuje ze všech stran. Vlastně není přehnané tvrdit, že leží prakticky v centru Mnichova. To s sebou nese různé provozní komplikace.
Znalci automobilového průmyslu možná namítnou, že uprostřed města stojí i bývalá „skleněná továrna“ Volkswagenu v Drážďanech. To je však jiný případ. Závod na výrobu Phaetonů byl od začátku koncipovan jako „butiková fabrika“. Mnichovská továrna BMW vznikla prostě jako továrna. Od roku 1923 se zde vyráběly letecké motory, o rok později se přidal první motocykl. V roce 1951, kdy byla zahájena výroba aut, se v okolí rozkládaly jen průmyslové pozemky a pole. Dobře to je vidět na dobové letecké fotografii, kterou nám na projekční ploše ukazuje ředitel komunikace továrny Jochen Diernberger. Na výrobu jsme se zašli podívat po seznamovacích jízdách s novým BMW řady 3 Touring a plug-in hybridem 330e. Jízdní dojmy najdete na našem webu po vypršení embarg – v pondělí 29. července, respektive ve středu 14. srpna. Ale zpět do výrobního provozu.
Přímo pod dohledem ikonické „čtyřválcové“ budovy mezinárodního vedení BMW Group tísní na ploše pouhých čtyřiceti hektarů lisovna, karosárna, lakovna, montáž, motorárna a dokonce i výroba sedadel. Necelých osm tisíc zaměstnanců zde v roce 2018 vyprodukovalo celkem 157 797 aut a 404 264 motorů. Pro srovnání, továrna Hyundai v Nošovicích zaměstnává asi dva a půl tisíce lidí a rozkládá se na ploše 200 hektarů!
Areál měří přibližně kilometr na délku a pět set metrů na šířku. Nezvyklé zahuštění je patrné už na komunikacích uvnitř továrny. Místo velkorysých bulvárů, jaké známe ze Škody, bratislavského Volkswagenu a koneckonců i těch Nošovic jsou zde úzké ulice, obklopené vysokými budovami. Některé provozy narostly až do výše šesti pater!
Poměrně unikátní je také výroba sedadel ve vlastní režii. Tu obvykle zajišťují externí subdodavatelé, byť jejich provozy bývají někdy z logistických důvodů umístěné uvnitř továren automobilek. „Dobrý dotaz,“ podotýká s úsměvem Diernberger, když se ptáme na důvod, a vysvětluje, že BMW si drží v omezené míře výrobu sedadel proto, že nechce přijít o odbornost a zkušenosti v této oblasti.
To určitě nehrozí u výroby motorů. Rozlohou nevelká motorárna produkuje širokou paletu jednotek od tříválce 1,5 l pro Mini až po vrcholný dvanáctiválec. Ten se montuje nejen do vlajkové lodi BMW M760Li, ale i do vozů Rolls-Royce. Ve výrobě motorů pracuje 600 lidí, dalších 340 zajišťuje související logistiku.
Ačkoliv továrna zde byla dříve než město, samozřejmě se mu musí přizpůsobovat. Denně sem sice přijede na 300 kamionů, jejichž vykládka probíhá ve dvou směnách, ale většina vyrobených vozů opouští závod po železnici. Tři elektrické náklaďáky mají v tom množství spíš symbolický význam. Továrna ale systematicky snižuje hlukové emise i svoji ekologickou stopu. Celkové množství vyprodukovaného odpadu na jeden vyrobený vůz činí pouhých 200 gramů, 99 procent odpadu se recykluje.
V současné době se továrna připravuje na výrobu plně elektrických modelů. Na rozdíl třeba od Volkswagenu nechce jít BMW cestou samostatných továren a platforem pro elektromobily. Věří, že efektivnější je na jedné platformě a na jednom místě produkovat modely se spalovacím, plug-in hybridním i plně elektrickým pohonem. Vedení předpokládá, že by po roce 2021 mohly plug-in hybrid BMW 330e a připravovaný elektromobil BMW i4 dohromady tvořit až 30 procent roční produkce závodu.
Mnichovský závod BMW může navštívit i veřejnost. Často sem míří skupiny na exkurze v rámci návštěvy sousedního BMW Welt a muzea nebo zákazníci, kteří se chtějí podívat, jak vzniká jejich nové auto. „Skupina šesti Kanaďanů sem jezdí každoročně,“ říká Diernberger. „Každý rok si všichni koupí některý z modelů M a každý rok se sem přijedou podívat. Není to žádný klub nebo něco takového. Zkrátka skupina kamarádů, kteří jsou na tom asi dobře a mají rádi emková BMW.“