O možnosti měření rychlosti na dálnicích mluví ministerstvo delší dobu. Aktuálně již jeden úsek nedaleko Brna vybaven úsekovým měření rychlosti je a brzy přibudou další. Měření na D1 má údajně zvýšit plynulost dopravy, potrestá neukázněné řidiče a celkově vše přinese více bezpečnosti. Pokuty nikdo samozřejmě rozdávat nechce.
Ponechme teď stranou polemiku nad tím, jak konkrétně se zvýší bezpečnost, když v poměrně úzkých místech budeme nutit řidiče, aby důkladně sledovali tachometr. Zajímavější je tato záležitost ze širšího pohledu. Ministerstvo sice důsledně dbá na to, aby nové radary byly dávány do souvislosti výhradně s opravovanými úseky, což má být také omluva pro jejich nasazení, jenže ono to spíš vypadá, že jde pouze o první krok vedoucí k měření rychlosti i v běžném provozu. Důvody najdeme v technické zprávě týkající se veřejné zakázky Měření úsekové rychlosti D1.
V omezeních až 250 km/h?
Zakázka za 30 milionů korun počítá s tím, že systém využije stávající mýtné brány a provizorní sloupy, které jsou k vidění třeba na zmiňovaném úseku u Brna. Mýtné brány samotné ale nebudou měřit rychlost, pouze jejich konstrukce poslouží coby nosič dalších zařízení. Ministerstvo na ně zkrátka nechá rychlostní kamery dodatečně nasadit. Systém vás vyfotí na vjezdu a na výjezdu a vypočítá průměrnou rychlost.
Délky těchto úseků mají být 100 m až deset kilometrů, ale hlavně v požadavcích na systém se dočtete, že kamery musí být schopné změřit rychlost až 250 km/h. Policie navíc musí mít možnost volně nastavovat rychlostní limit, přičemž rozsah je 30 až 200 km/h. Právě tohle je celkem pádný argument k tomu, abychom si mysleli, že nepůjde o věc určenou výhradně pro zúžení, protože rychlosti přes 200 km/h jsou v omezeních zcela nemyslitelné, i kdybyste byli největšími piráty silnic na světě. Stejně tak se počítá s tím, že bude možné systém jednoduše upravit tak, aby kamery měřily kromě úsekové rychlosti rovněž tu okamžitou.
Druhým důvodem potvrzujícím záměr nasadit úsekové měření i do běžného provozu je prosté vyjádření ministerstva dopravy. Na otázku, zda ministerstvo může potvrdit, že jde pouze o dočasnou záležitost týkající se pouze opravovaných úseků, jsme dostali poněkud vyhýbavou odpověď s tím, že teď je předčasné uvažovat o tom, co bude s kamerami po konci rekonstrukce D1.
Příští rok na pěti úsecích
To je také svým způsobem trochu zvláštní. Příští rok se objeví kamery na úsecích č. 6, 15, 18, 20 a 22, jenže třeba úseky 6 a 18 budou podle harmonogramu prací hotovy do konce příštího roku, úsek 22 by měl být hotový dokonce v polovině roku 2017. To přece není zas tak dlouhá doba na to, aby se nevědělo, co se bude s částí systému za 30 milionů dít dále.
Zdá se, že měření rychlosti na D1 je blíže, než bychom si mohli myslet a hlavně než ministerstvo tvrdí. Pomůže to bezpečnosti? Odpověď naznačuje třeba nedávno zveřejněná mapa rizikových míst EuroRap. Na ní je dobře vidět, že navzdory probíhající rekonstrukci ani zdaleka nepatří D1 mezi to nejhorší, co vás může v ČR potkat. Rizikové jsou silnice nižších tříd. Dává smysl zlepšovat bezpečnost opatřeními na nejbezpečnějších komunikacích?
Na mapě rizikových míst je jasně vidět, že i rekonstruovaná dálnice D1 ani zdaleka nepatří k místům, kde by se mělo primárně řešit zvyšování bezpečnosti. Ke zvýšení plynulosti provozu v uzavírkách by zajisté stačila jiná opatření než měření rychlosti...Ach ano, zapomněl jsem, že měření má rovněž zrychlit průjezd omezeními. Kdyby policie podle hesla „pomáhat a chránit“ raději důsledně operovala před zúženími a dohlížela třeba na dodržování pravidla zipu, možná by vše zafungovalo mnohem lépe, levněji a ještě by se řidiči do budoucna naučili, jak toto pravidlo vlastně funguje. Jenže to by bylo náročnější a zdaleka by se tím nevydělalo tolik peněz. I když moment, neříkal tu někdo, že primárním cílem není rozdávání pokut?