Současnost značky Lancia je smutnou ukázkou toho, jak pohřbít věhlasnou značku s úžasnou historií a její renomé výrobce mnoha řidičsky brilantních automobilů zadupat hluboko do země. Vraťme se ale do dob, kdy i ten nejobyčejnější sedan turínské firmy dokázal svého řidiče odměnit jízdou hodnou alfy romeo, to vše při zachování důstojnosti a luxusu hodného vyšších vrstev.
Den focení Fulvie je pro mne přesně tím dnem, kdy ze dvou možných variant řešení různých věcí se železnou pravidelností vítězí ta špatná a kdy se i věci, které považujete za předem vyřešené, nečekaně dramaticky zkomplikují. Na místo srazu s Radkem Pokorným z pražského Enginu, majitelem malé rudé Italky, proto neomylně přijíždíme se značným zpožděním, nikoho nemusí zajímat, že ne vlastní vinou. Je mi mizerně, kašlu, jsem negativní. Vlastně už chci být doma a je mi v tu chvíli jedno, jak to celé dopadne, protože mám vztek. Vztek na sebe, na všechno a na všechny.
Doporučujeme: Ferrari F40 vzniklo z nouze. Nyní slaví 30 let
Klapky na uši a s fotografem Martinem si ji na těsno oblékáme – podivuhodnou hranatou škatulku, jejíž nadčasovost si v době jejího vzniku uměl málokdo představit. Lancia Fulvia vznikla v roce 1963 nejprve jako tříprostorový sedan označovaný jako Berlina a o dva roky později spatřila světlo světa také zkoušená varianta Coupé.
Zvláštní kapitolou je omezené množství podvozkově shodných kupátek, jejichž design měla na starost karosárna Zagato. Konstrukce sedanu je prací profesora Antonia Fessia, který se odvědčil už při návrhu staršího modelu Flavia. Nepřekvapí proto, že se Fulvii rozhodl navrhnout podobně jako starší sestru, tedy jako předokolku, což je v přímém rozporu s modelem Appia, přímým předchůdcem Fulvie. Flavia a Fulvia mají nejen podobná jména, ale také techniku (rozvor 2480 mm je totožný u obou vozů).
Jediná věc, kde se Flavia a Fulvia mechanicky zcela liší, je motor. Zatímco starší model disponoval čtyřválcovým boxerem, Fulvia měla pod přední kapotou ukryté čtyřválcové véčko konstruktéra Zacconiho Miny s koncepcí VR, což znamená, že šlo o „vidlicově řadový“ motor. Úhel rozevření válců činil pouhých 13 stupňů a v motorovém prostoru byl agregát nakoněn v úhlu 45 stupňů. Šlo o poslední motor této koncepce, která se poprvé objevila na voze Lancia Artena z roku 1930. První verze tohoto motoru odevzdávaly při objemu 1,1 litru výkon 60 koní, stádečko se však postupně rozmnožovalo.
Tvary kupátka navrhl přímo v Lancii Piero Castagnero, podvozkově šlo o 170 mm kratší platformu sedanu. Na konci roku 1965 vznikla odlehčená varianta HF (High Fidelity nebo také po soutěžácku Horizont Full), a to v obou karosářských variantách. Fulvia HF dostala kapotu, dveře a víko kufru z hliníku, zadní okno bylo vyrobeno z plastu. Před přelomem desetiletí vznikla druhá generace sedanu Fulvia označovaná jako Berlina S2. Jiný byl vzhled, interiér byl o něco luxusnější. Změnil se také rozvor, jenž se zvětšil o 20 mm. O rok později přibyla ještě vylepšená manuální převodovka, tentokrát už s pěti stupni. Novinkou byly také větší kotoučové brzdy Girling, které nahradily Dunlopy používané na sérii jedna.
Úspěchy značky Lancia v rallyovém sportu jsou široce známé, četná vítězství modelu Fulvia už ale přece jen zapadají prachem. Nejvýkonnější verze Fulvia Coupé Rallye 1.6 HF (známá také jako Fanalone) dávala s motorem o zdvihovém objemu 1584 cm3 maximální výkon 115 k, po úpravách až 132 k. Tento typ používal tovární soutěžní tým Lancie až do roku 1974, kdy byl nahrazen Stratosem HF. Lancia Fulvia Coupé 1.6 HF se zapsala do historie automobilového sportu vítězstvím v Mezinárodním mistrovství výrobců v roce 1972. O toto týmové vítězství se zasloužili jezdci Simo Lampinen (35 bodů), Har- ry Källström (22), Sandro Munari (20) a Amilca- re Ballestrieri (20). Na druhém místě skončil Fiat 124 Sport Spider a třetí příčku obsadilo Porsche. Ve stejném roce vyhrál Munari se spo- lujezdcem Mariem Manuccim s vozem Fulvia Coupé 1.6 HF Rallye Monte Carlo a na Rallye Vltava 1973 se mu povedlo několik přemetů.
S příchodem nového motoru 1.3 vznikla řada Rallye, která vycházela z odlehčené verze HF. K mání byla ve třech variantách Rallye 1.3 (88 k), Rallye 1.3S (93 k) a Rallye 1.3 HF (102 k). Dalším vývojovým stupněm pro kupé se stala Rallye 1.6 HF s jinou geometrií předního zavěšení, jinak poskládaným pětikvaltem a vytaženými blatníky. Tento typ vycházel z 1.3 HF a šestnáctistovka odevzdávala 117 k a tím už se dostáváme, k tomu, že jsem onen černý den nekončil zase s tak špatnou náladou. Naopak – klasik by řekl, že na tváři idiota se rozzářil blažený úsměv. Čím to?
Ostrá Fulvia není prvoplánové auto, které se vám zažere pod kůži rovnou. Naopak. Jako správný sporťák je zprvu nepodajná a různě se s vámi dohaduje. Hned zkraje vám vysvětlí, že v italském autě se prostě sedí v poloze „dlouhé ruce – krátké nohy“ a ve sporťáku se přece řadí jednička k sobě dolů. Motor je nevrlý, za studena pokuckává, simuluje dávení... Ale jak chytne ten správný švuňk, je ta dvouvačková bestie k neudržení a žene se do otáček s gustem vlka v kurníku. Krátké převody vaší pravici nedopřejí odpočinek, takže nepřekvapí, že ve stotřiceti točíte přes 4000.
Ještě víc potěšující je ale ochota, s jakou se HF stáčí do zatáčky. Ve stopě výjimečně stabilní a precizní, když na to však přijde lze brnknutím o brzdy záď s tuhou nápravou a listovými pery snadno rozhodit do smyku. Mimochodem, když jsme u těch brzd - snad nikdy jsem nejel padesát let starým veteránem, který by brzdil tak výborně jako Fulvia.
Doporučujeme: Kolik stála auta v Československu před čtyřiceti lety?
Po pár desítkách kilometrů strávených za volantem se Radkovi vůbec nedivím, že se mu z tohoto pekelného stroje nechce ani vystupovat. Kéž by takhle ostře a přitom čitelně dnes jezdil nějaký hot–hatch!
Foto Martin Mičánek. Převzato z časopisu auto motor a sport Classic