Cestování na dlouhé trasy je pro moderní elektromobily už vcelku proveditelnou záležitostí, ale samozřejmě záleží, jakým konkrétním autem pojedete a kam. V některých evropských destinacích je totiž pořád problém s dobíjecími stanicemi. Společnost UTAC porovnala čtyři malé elektromobily na trase dlouhé tisíc kilometrů a zjistila zajímavé výsledky. Podle nich byste třeba s takových Citroënem ë-C4 X na trase z Prahy do chorvatského Splitu nabíjeli pětkrát a celkově byste stáli tři hodiny.
Elektrický Citroën C4 X přitom vyšel z tohoto testu jako ten nejlepší. Do testu bylo zařazeno také MG4, Volkswagen ID.3 a Renault Mégane e-Tech. Paradoxem je, že Citroën má z této čtveřice nejmenší baterii (54 kWh) a tím pádem také nejmenší udávaný dojezd (420 km). Jako jediný ale zároveň dostal karoserii sedan, ostatní jsou hatchbacky. A karoserie sedan je z pohledu aerodynamiky lepší a i v praxi vůz proto vykázal nejnižší spotřebu.
Test ušitý trochu na míru
Společnost UTAC, která se zabývá testováním aut, zvolila trochu nešťastnou metodiku. Automobily najížděly testovacích 1000 km na uzavřeném okruhu a střídavě nabíjely na 50kW a 100kW nabíjecí stanici. To co do výsledného času znehodnotilo výsledky MG4 a VW ID.3, protože tyto modely zvládnou i větší výkony a umí se nabíjet rychleji.
Test probíhal na okruhu Mortefontaine a auta zde jela ustálenou rychlostí 120 km/h. Začínalo se s nabitím na 100 % a pak se vůz dobíjel vždy po poklesu na 10 %. Nabíjelo se na 80 %.
Podle této metodiky nakonec vyšel jako nejlepší Citroën, který ujel 1000 km za 11 hodin a 57 minut, přičemž 3 hodiny a 5 minut z toho připadalo na dobíjení, které proběhlo pětkrát. Čtvrté, tedy nejhorší, skončilo MG4 s výsledkem 13 hodin a 4 minuty, kdy nabíjení zabralo skoro čtyři hodiny. Zbylí dva konkurenti zvládli tuto vzdálenost prakticky v identickém čase kolem 12 hodin a 15 minut a s nabíjením trvajícím zhruba tři a půl hodiny. Všechna auta končila s nabitím přesahujícím 50 %.
Poučení pro praktickou cestu do Splitu?
Tisíc kilometrů už je velmi solidní akční rádius. Pokud bychom to převedli do praxe, pak jde o vzdálenost třeba z Prahy do Splitu, kam brzy vyrazí desítky tisíc nejen českých turistů. Pokud se podíváme na výsledky naměřené v podstatě v laboratorních podmínkách, pak z nich vyplývá především jedna zásadní a velmi otravná věc: zastavuje se velice často.
První část trasy, kdy se auta vybila ze 100 % na 10 %, řidiči zvládli za dvě hodiny, ale pak už bylo nutné zastavovat dříve, protože se nabíjelo jen na 80 %. A dříve znamená každou hodinu a půl, respektive každých zhruba 170 km. Taková cesta se pak vleče a vůbec neutíká.
Na druhou stranu, realita bude lepší z několika důvodů. Nabíjet budete kolem dálnic pravděpodobně na rychlejších stanicích a současně poslední zastávku zvládnete rychleji, protože tam už není nutné do 80 % dobíjet kvůli tomu, abyste dojeli, ale spíše proto, aby vám v cíli ještě nějaké kilometry zbyly. Kromě toho je také téměř jisté, že konstantní rychlostí 120 km/h na celé trase někam k moři také nepojedete a v pomalu jedoucích kolnách bateriové vozy moc „nežerou“. Takže to nakonec možná zvládnete na čtyři zastávky a to už zhruba snad i odpovídá běžným vozům.
Z testu pak vyplynula ještě jedna zajímavá věc. V průběhu jízdy postupně narůstala průměrná spotřeba, a to až o 1,5 kWh/100 km. Důvodem bylo pouze to, že se postupně setmělo a o pár stupňů klesla venkovní teplota.
Zdroj: UTAC