Když se řekne „autonomní řízení“, někteří se začnou křižovat. Řízení vozu je přece zábava a automobilky (EU, politici, doplňte si, koho chcete) nám bere i to. Také já osobně velmi rád řídím a neskáču tři metry vysoko radostí z konceptů, kde už v lepším případě místo volantu zbývá cosi, co ho jen vzdáleně připomíná. Jenže ne každá značka vidí budoucnost v krabičkách automaticky se pohybujících po silnicích. A navíc si na tyto stroje v běžném provozu počkáme ještě docela dlouho. Mnohem reálnější je samočinné řízení použitelné při jízdě po dálnici v klasických automobilech. Na jeho masovější rozšíření se vážně těším. Nejen proto, že si budu moci při nudném cestování z Prahy do Brna odpočinout i za volantem...
Doporučujeme: Studie — Člověku v autonomním voze trvá velmi dlouho, než převezme řízení
Dobrou ukázkou toho byla sobotní cesta z pražského Opatova do Sedlčan, kdy jsem předpokládal, že půjde pouze o poklidnou projížďku bez většího zdržení. Byl víkend, devět ráno, slunce. Zřejmě díky velmi pěknému počasí ovšem nebyl provoz tak slabý, jak se dalo čekat. První kilometry za Prahou probíhaly v rychlosti kolem 120 km/h, protože byly všechny tři pruhy plné. Když tu náhle, zhruba na dvanáctém kilometru, se začíná prudce brzdit. Zastavuji ne příliš zhurta, aby ta Octavia, která už od Opatova jede skoro v kufru našeho testovacího Opelu, v něm definitivně neskončila, auta vpředu ale provádějí podivné manévry. Brzy se ukázalo, o co šlo. Jeden řidič začal brzdit a další tři to nedobrzdili. Nic vážného, ale minimálně ty čtyři posádky mají zkaženou sobotu.
Po asi 200 m od této nehody se ukázalo, proč všichni brzdili. Je zde totiž naprosto totožná nehoda tří nebo čtyř aut. Opět nic vážného, opět pouze proto, že první z nějakého důvodu začal zpomalovat a další za ním nedobrzdili. Kdyby se stala ještě nějaká další nehoda ve vznikající koloně, rozhodně by to nebylo žádné překvapení.
Doporučujeme: Zkušený řidič poráží autonomní řízení. Nesplete si igelitku s kočkou
Někdy, a já mám v poslední době pocit, že čím dál častěji, člověk vidí na silnicích lidi, kteří fakticky sedí za volantem, ale jejich styl řízení příliš nesvědčí o tom, že by opravdu řídili. Zpravidla jedou po dálnici rychlostí 120 km/h v prostředním pruhu, což je typický jev právě na D1 u Prahy, mají nezúčastněný výraz, nebo rovnou sledují telefon. Nespěchají, mnohdy ani nedosahují rychlostního limitu, co se děje kolem nich, o tom příliš přehled nemají. Prostě sedí za tou kulatou věcí a rozhodně se nezabývají tím, co by se mohlo stát, pokud by se zcela náhodou někde objevila překážka. Když pak přijde situace vyžadující pozornost nebo rychlejší reakci, končí to přesně tak, jak tomu bylo v sobotu na D1.
Právě proto se velmi těším na dobu, kdy začnou auta ve větší míře jezdit po dálnicích sama. Ideálně tak, aby uměla také měnit jízdní pruhy. Odpadnou pomalí řidiči uprostřed dálnice i banální nehody pramenící pouze ze zpomalené reakce (nebo v horším případě z toho, že dotyčný řidič si vlastně nikdy pořádně nevyzkoušel plné brzdy, ani neví, cože to je nouzové brzdění a jak se u toho jeho automobil chová). Ve finále budou moci podobní řidiči i za volantem vykonávat neodkladné činnosti typu lajkování všemožných zbytečností na Facebooku, ale pro bezpečnost provozu to nebude tak problematické jako dnes. Všichni budou spokojeni.
Jeden by si mohl myslet, že třeba není nutné čekat na automatické systémy, že by mohla tyto typické nešvary dnešní doby řešit policie, když tedy má ta neoznačená auta. Něco mi ovšem říká, že policie ani MDČR nás v tomto směru nezachrání, protože takovým tradičním řešením by byla spíše instalace úsekových radarů. Že právě ty přesně chování typu „jedu podle limitu a nic dalšího řešit nemusím“ podporují, to u nás nikoho nezajímá.