V dnešní době to je všude samá ekologie, tříválcové motor s vypínáním jednoho válce, hybridy, elektromobily a tak podobně. O modelech vybavených velkými motory se automobilky už snad pomalu začínají bát mluvit, aby na ně zbytečně neupozorňovaly. Jenže taková auta tady naštěstí stále ještě jsou, takže se také občas zastaví i v naší redakci. V podobných testech se pak většinou řeší zejména to, jak takový vůz jezdí, ale nejde si nevšimnout, že také u těchto automobilů už neplatí, že „žerou“ trávu kolem silnice. Jak přesně na tom jsou? Vyzkoušeli jsme to v kontextu nejnovějšího BMW M5.
O nové generaci mnichovského sportovního sedanu jste určitě už četli. A zajisté jste četli o jeho nekonečné chuti zrychlovat způsobené osmiválcem naladěným na pěkných 441 kW (600 k) a 750 Nm. Oficiálně tento stroj zdolá zrychlení z nuly na 100 km/h za 3,4 sekundy a maximálně může jet až 305 km/h, což je hodnota daná posunutým omezovačem. Pro připomenutí, stále se bavíme o sedanu dlouhém téměř pět metrů a vážícím bezmála dvě tuny. Zcela přirozeně by se nabízela úvaha na téma neúnosně vysoké spotřeby, jenže tomu tak vůbec není.
Moderní sportovní auta dávají řidiči velmi široké možnosti nastavení. Konkrétně u M5 si můžete vybrat ze tří možností u motoru, řízení, podvozku i převodovky (plus jsou k dispozici sportovní režimy M1 a M2 a lze rovněž nastavovat pohon všech kol). Díky tomu je možné změnit přemotorovanou bestii, jakou M5 opravdu umí být, na celkem civilizovaný sedan s trochu hrubším zvukem a tužším podvozkem, kdy vás nic moc nevybízí ke sportovní jízdě. Kromě toho BMW provedlo v rámci generační obměny M5 řadu opatření právě s ohledem na spotřebu také třeba u diferenciálů, disků, pneumatik, pohonu všech kol M xDrive a snižovala se rovněž hmotnost. Střecha je karbonová, některé díly karoserie (kapota, blatníky) jsou vyrobené z hliníkových slitin. Oficiálně by se vůz měl v kombinovaném provozu spokojit s přídělem necelých jedenácti litrů paliva na 100 km.
Pod deset s přehledem
Naše testovací nastavení zahrnovalo režim Efficient pro motor a Comfort pro podvozek i řízení. Převodovka zůstala v běžném režimu D. Toto nastavení znamená vlažnější odezvu na plyn (což je u takto výkonného auta relativní pojem), ale automat překvapivě nevyřazoval na volnoběh při ustálené jízdě. Startovním místem pro nás byla čerpací stanice Benzina na pražské Kunratické spojce. Naplánovaný okruh vedl na D1, Benešov, Sedlčany, dálnici D4 a po pražském okruhu zpět k té stejné benzince, abychom opět dotankovali plnou. Většinu trasy tvoří velké okresky, zhruba třetina připadá na dálnice. Mapku si můžete prohlédnout zde:
Pohodlně usazen s rukama na volantu jsem vyrazil směr D1 a od sjezdu na Benešov zapnul tempomat nastavený na 95 km/h. Také M5 umí v podstatě řídit sama, takže jízda byla o to více bezstarostná. Pozorovat ručičku otáčkoměru je opravdu zábavné. Pohybuje se mezi tisícem a 1500 ot./min.
Jedeme předpisově, ale občas je nutné na okreskách někoho předjet, protože se najdou řidiči, jímž činí i 90 km/h na široké dvouproudé silnici přílišné potíže. Záznam naší jízdy si můžete prohlédnout na grafu níže:
Už podle palubního počítače bylo jasné, že M5 v tomto režimu jízdy nebude mít problém spadnout pod deset litrů. Co víc, v závěru trasy se udávaná průměrná hodnota dokonce dostala pod devět. Po ujetí 146 km (podle GPS) jsme se na Benzinu vrátili s tím, že palubní počítač ukazoval průměr 8,8 l/100 km. Zbývá dotankovat a přidat přesnější dopočítaný průměr.
Podařilo se dokonce tankovat u totožného stojanu, přičemž do M5 nateklo 12,7 litrů Naturalu 98. Z toho vychází při délce trasy 146 km průměr dokonce 8,7 l/100 km. Znovu, pořád se bavíme o dvoutunovém sedanu dlouhém pět metrů disponující výkonem 600 koní. To je vážně výborný výsledek.
M5 ovšem není jediný takto silný vůz s podobně relativně nízkou spotřebou, ale spíš dalším důkazem toho, že dnes tato auta umí jezdit docela úsporně. Třeba Jaguar XJR575 jezdil bez problémů za 9,5 l/100 km, a to zdaleka nejde o podobně moderní sedan, jakým je nové expresní BMW.
Za kolik dali stejnou trasu ostatní?
Trasu z Prahy do Sedlčan a zpět po D4 jsme nevolili náhodou. Jezdíme zde občas i s jinými automobily, takže můžeme přidat pro lepší představu nějaký civilní vůz. Absolutním opakem osmiválcového supersedanu je třeba nedávno testovaný Ford Focus Kombi osazený tříválcem o objemu 1,5 litru. Záznam jeho jízdy si můžete prohlédnout na dalším grafu. Tohle auto absolvovalo stejný okruh s vypočítaným průměrem 6,4 l/100 km. A to jeho tříválec občas ještě jeden válec vypíná.
Pro úplnost, zmíněný Focus nemá ani pohon všech kol, ani automatickou převodovku a je samozřejmě podstatně lehčí. Zajímavým výsledkem v kontextu M5 byl třeba také Citroën C3 Aircross 1.2 PureTech osazený automatem, který vykázal na stejné trase podle tankování průměr 7,1 l/100 km. Za pozornost stojí i plug-in hybridní Volvo XC60 T8. U něj byl sice vypočítán průměr 5,3 l/100 km, ale to protože úvodních zhruba 40 km jelo výhradně na elektřinu. Jakmile mu došla, na okreskách kolem Sedlčan už těžké a vysoké SUV vykázalo spotřebu 7,8 l/100 km (dle aplikace Volvo propojené s automobilem).