Jeden z posledních. Ford Mustang Mach 1 ztělesňuje éru, která nenávratně končí

Jiří Červenka

19.10.2021

Všechny fotografie

Přestože v našich končinách považujeme Mustang automaticky za „sporťák“, jeho původní mise byla evropské (či japonské) definici sportovního auta přece jen poněkud vzdálená, a v jistém ohledu to platí dodnes. Na domácím trhu plní cválající poník široké rozpětí úkolů. Ano, na jedné straně je tu bestiální Shelby GT500 s výkonem přes 700 koní a cenovkou přes 70 tisíc dolarů. Druhý pól nabídky ale tvoří modely s motorem 2.3 EcoBoost jako stylovka pro nejširší vrstvy. Skutečně, pro nejširší. Základní cena 27 205 USD se našinci jeví neuvěřitelně příznivá už sama o sobě – v přepočtu je to necelých 590 tisíc korun! Přidejte si k tomu fakt, že mediánová roční mzda (nikoliv průměrná, ta je o 17 700 USD vyšší) ve Spojených státech činí 34 248 dolarů, a vyjde vám, že základní Mustang je pro americké zákazníky ještě dostupnější než pro nás nejlevnější nová Fabia za 329 tisíc korun!

Co to má co dělat s Mustangem Mach 1? Tenhle model vyplňuje na domácím trhu poměrně širokou mezeru, která po vyřazení Shelby GT350 vznikla mezi normálním osmiválcovým Mustangem GT a vrcholným GT500. A je to jeden z Mustangů, které za sporťák rozhodně považuje i informovaná veřejnost. Znalci vědí, že historie modelů Mach 1 je jen o pár let kratší než samotného Mustangu a že označení Mach 1 už tehdy znamenalo kombinaci výkonného motoru, vylepšeného podvozku a výrazné závodní estetiky. Nejinak je tomu u jeho nejnovějšího nositele, který tvoří nový vrchol oficiální nabídky Mustangů v Evropě.

Kdybyste si nebyli jisti, na jaký Mustang se díváte (a přehlédli nápisy Mach 1 ze všech stran), poznáte nejsportovnější model v evropské nabídce Mustangu podle černých detailů exteriéru, otvorů po stranách spodní mřížky a specifické grafiky barevných pruhů. Foto: Jiří Červenka

Začíná to už vzhledem. Velké mřížky po stranách předního nárazníku, zadní spoiler a difuzor zvyšují podle Fordu přítlačnou sílu o 22 procent, jejich estetická funkce je ale přinejmenším stejně důležitá. Loga cválajícího koníka, 19“ kola i zpětná zrcátka dostala tmavý povrch a za předními koly najdete místo emblému 5.0 ikonické logo Mach 1. Protože tento model má vždycky barevné pruhy s kontrastním lemováním, vypadá křiklavě i v decentním šedozeleném odstínu Fighter Jet. Už tak se za ním otáčí celá ulice, ale kdybyste chtěli mít jistotu, že vás nepřehlédne opravdu nikdo, objednejte si Mach 1 ve žluté Grabber nebo oranžové Twister.

Díky elektronicky ovládané klapce může ze čtyř 114mm koncovek vycházet decentní šepot i pořádná kanonáda. Tichý režim se zapíná v menu palubního počítače. Foto: Jiří Červenka

Za 19" koly v barvě Dark Tarnish svítí pevné hliníkové brzdiče Brembo se šesti 36mm pístky. Mach 1 jezdí na Michelinech Pilot Sport 4 S. Foto: Jiří Červenka

„Závodnický“ vzhled by možná spoustě zájemců ke štěstí stačil. Už proto, že v Evropě prodávané Mustangy mají oproti standardním verzím těch amerických lepší brzdy, podvozek i chlazení. Konstruktéři to ale vzali od podlahy – doslova. Nápravnice pocházejí rovnou z modelů Shelby, stejně jako některé díly zavěšení, a zakrytování spodních partií auta je tvarované tak, aby vedlo chladící vzduch k brzdám. Motor je stejný jako v limitce Bullitt. Díky otevřenému sání dosahuje výkonu 460 koní a svoji sílu přenáší na asfalt přes šestistupňový manuál Tremec, chlazený samosvor a pneumatiky Michelin Pilot Sport 4, které jsou vzadu o 13 mm širší než vpředu.

https://autobible.euro.cz/videodojmy-ford-mustang-bullitt/

Dělá to všechno dohromady z Mustangu Mach 1 ostré okruhové náčiní? Ne, alespoň pokud od auta na okruh čekáte jedovatou preciznost. Na to má tenhle okřídlený poník příliš pohodový převod řízení, příliš velké fyzické rozměry a nastavení podvozku příliš přizpůsobené tomu, že ty široké vrstvy, o nichž jsme mluvili na začátku (Mach 1 vyjde Američana zhruba na jednu roční průměrnou mzdu), za volantem ne vždycky vědí, co dělají.

Interiér se odlišuje jen v detailech, jako jsou prahové lišty či úvítací animace na digitální přístrojovce. Má ale velmi bohatou výbavu včetně odvětrávání sedadel nebo audia B&O s 12 reproduktory. Asistovanou jízdu Mustang neumí, ale kdo by to měl zrovna jemu za zlé? Foto: Jiří Červenka

Geometrie je nastavená na progresivní nedotáčivost, kterou ještě podporuje přítomnost samosvorného diferenciálu. (Ano, „špéra“ skutečně z fyzikální nevyhnutelnosti nedotáčivost posiluje, ale to by bylo na delší povídání.) Dá se s tím pracovat, přenos váhy se správně načasovaným přidáním plynu pošle do smyku každou zadokolku s vypnutou stabilizací, ale milimetrové krájení apexů na způsob Caymanu GTS ani rozevláté drifty ve stylu BMW M3 Mustangu Mach 1 vlastní nejsou. Což vůbec nevadí. Mach 1 je totiž senzační silniční auto, s dnes už tolik vzácnou bohatostí charakteru, díky níž vůbec nemusíte jezdit rychle, abyste si ho užili. („Rychle“ ve smyslu dravosti či blízkosti limitů, čísla na rychloměru s tím nemají co dělat.)

Páka s hlavicí ve tvaru kulečníkové koule (jako v Bullittu) ovládá šestikvalt Tremec s příjemně mechanickým chodem páky v krátkých drahách. Nahoru můžete řadit bez ubrání, při podřazování dává převodovka sama meziplyny. Funguje to dobře a zvyknete si rychle. Foto: Jiří Červenka

Lokalizace palubního systému do češtiny je místy poněkud záhadná, ale Mustang nabízí elektronické funkce zejména na drag strip: ohřátí zadních pneumatik gumováním na místě, launch control a měření akcelerace. Vzhled panelu se mění podle jízdního režimu. Foto: Jiří Červenka

Oproti splašeným evropským sporťákům je tenhle Mustang kouzelně ležérní. Má hodně dlouhé kvalty (na trojku jede sto sedmdesát), ale díky velkému zdvihovému objemu zároveň dost síly na to, abyste mohli motor nechat líně bručet okolo tří čtyř tisíc otáček – kde má mimochodem nejkrásnější zvuk. Se stoupajícími otáčkami sytý baryton čtyř 4,5palcových koncovek postupně splývá s mechanickým staccatem sání a rozvodů. I to má svoje kouzlo, protože atmosférický pětilitr se vytáčí s podmanivou volností, ale poklidné bublání osmi válců při nižších pístových rychlostech je učiněný balzám na nervy.

A balzám, tentokrát na české silnice, je trochu překvapivě i podvozek. Využívá exotické tlumiče pérování naplněné magnetoreologickou kapalinou, která mění viskozitu v závislosti na působení magnetického pole. Funguje to tak, že jsem musel zastavit a podívat se, jestli Mach 1 náhodou nejezdí na tlustých balonových pneumatikách. Ani v nejostřejším z jízdních režimů, Race, auto neposkakuje po zaplátované okresce jako trakař s dřevěným kolečkem a vnímaný komfort odpružení celkově překonává mnoho „normálních“ aut. Což neznamená, že je Mach 1 rozbředle měkký. Houpání, kolébání a naklánění potlačuje podvozek MagneRide se stejnou nenápadnou účinností, s níž pohlcuje nerovnosti našich cest.

Stejně jako u jiných Mustangů je tohe jediné výraznější logo výrobce na celém exteriéru. Foto: Jiří Červenka

Nálepka na bočním okně připomíná, že Mustang se montuje v michiganském závodu Flat Rock. Foto: Jiří Červenka

V kombinaci s převodem řízení a velikostí, o nichž už byla řeč, a mechanickou zpětnou vazbou řadicí páky to všechno dohromady dává auto, které přináší nejhlubší uspokojení při uvolněném až středním řidičském nasazení. (Raději ještě jednou, nemluvím o číslech na rychloměru. Ta mohou být i při takovém stylu jízdy dostatečně vysoká na několikanásobné odebrání řidičáku a zmínku v hlavním televizním zpravodajství.) Pomalu do zatáčky, ne tak pomalu ven, užívat si výhled na silnici přes náhorní plošinu kapoty a „good vibrations“, jejichž prostřednictvím na vás skrz řadicí páku promlouvá to nádherně anachronické, po vzduchu a benzinu lačnící, klimaticky nekorektní soustrojí pod kapotou. Je to vlastně taková americká variace na „jinba ittai“, souhru mezi člověkem a jeho koněm, o níž ráda mluví Mazda. Jen k ní dospějete z jiné strany. Pracujete – ne, spolupracujete se strojem, který má duši.

https://autobible.euro.cz/dalsi-klasika-prestavena-na-elektromobil-na-trh-miri-elektricka-eleanor-s-cenovkou-86-milionu-korun/

V dnešní době je takový druh řidičského zážitku velmi vzácný. A bude už jenom vzácnější. Určitě vám nemusím připomínat, že doba nepřeje autům obecně a těm velkým a žíznivým o to víc. Vlastně je skoro zázrak, že Ford v Evropě tohohle amerického exota nabízí ještě v situaci, kdy se i Focus musel vzdát benzinové patnáctistovky a naftového dvoulitru. Každopádně to nevydrží dlouho, americká značka před časem jako jedna z prvních oznámila, že do budoucna počítá v Evropě už jen s elektrickými auty.

Plaketa udává pořadové číslo vozu v rámci série. Foto: Jiří Červenka

V závislosti na odstínu karoserie používá Ford tři různé barevné kombinace pruhů. Foto: Jiří Červenka

Za mírným navýšením výkonu stojí kompozitové sání s otevřeným filtrem. Foto: Jiří Červenka

Sériová sedadla to s bočním vedením nepřehánějí, k mání jsou ale i Recara. Foto: Jiří Červenka

Nepatřím k těm, kdo mají z elektromobilů panickou hrůzu, a už vůbec neříkám, že okřídlené monstrum s dvacetilitrovou spotřebou je ideálním řešením dopravních potřeb běžného Evropana. Pokud ale máte to štěstí, že si můžete dovolit nové auto „pro radost“ a hledáte něco, co nemusíte drtit na krev, abyste z jízdy dostali nějaké emoce, je Mach 1 lákavá volba a moc dlouho bych se na vašem místě nerozmýšlel. Naše děti se budou s takovými auty setkávat už jen na srazech veteránů. Pokud tedy bude za nějakých patnáct dvacet let pokleslá zábava spočívající v organizovaném narušování nedělní pohody hromadnou produkcí zplodin vůbec ještě legální.