Ne, nezačali jsme se orientovat na politická témata, ale středeční hlasování Evropského parlamentu je záležitost, která si žádá výjimku. Schválený návrh totiž dramaticky zasáhne (pokud se nakonec dočká realizace) celý automobilový průmysl. Evropští poslanci většinově chtějí protlačit přechod na elektromobilitu, což bude mít obrovské následky.
Zejména pro Českou republiku, která je zaprvé na automobilovém průmyslu závislá, a zadruhé není na masový nával elektromobilů vůbec připravena. Proto nás pochopitelně zajímalo, jak hlasovali europoslanci zvolení za Českou republiku.
V Evropském parlamentu má Česká republika 21 zástupců z celkového počtu 751 poslanců. Podle výsledků jmenovitého hlasování (najdete ho zde) je zřejmé, že většina z nich hlasovala proti pozměňovacímu návrhu. Výjimek je pouze pět. Konkrétně jde o poslance Polčáka, Pospíšila, Maštálku, Niedermayera a poslankyni Konečnou. Stanislav Polčák a Luďek Niedermayer se hlasování zdrželi, trojice Pospíšil, Maštálka a Konečná se pak středečního hlasování bez omluvy nezúčastnili (prezenční listina zde).
Pro připomenutí, tím hlavním, co se ve středu v Evropském parlamentu odhlasovalo, jsou následující body:
Od 1. ledna 2030 se použijí tyto cíle:
a) pro průměrné emise z vozového parku nových osobních automobilů se použije cíl pro vozový park EU, který se rovná 40 % snížení průměru cílů pro specifické emise v roce 2021 stanoveného v souladu s částí A bodem 6.2.1 přílohy I;
b) pro průměrné emise z vozového parku nových lehkých užitkových vozidel se použije cíl pro vozový park EU, který se rovná 40 % snížení průměru cílů pro specifické emise v roce 2021 stanoveného v souladu s částí B bodem 6.1.2 přílohy I.
Mění se tak původní znění, které počítalo se snížením průměrných emisí CO2 oproti roku 2021 o 30 %. Stejně tak bylo schváleno, že auta s nulovými a nízkými emisemi musí mít do roku 2030 „významný tržní podíl“.
Níže si pak můžete přečíst těch českých zástupců v Evropském parlamentu, kteří se během projednávání k tématu vyjádřili:
Dita Charanzová (ALDE): Pane předsedající, pane komisaři, je nesporné, že Evropská unie má zásadním způsobem přispívat ke snižování celkových emisí a k boji s klimatickými změnami. Nemůžeme ale v tomto boji postupovat neuváženě, s vaničkou vylít i dítě. Naše cíle pro automobilový průmysl, který zaměstnává 13 milionů Evropanů, musí být realistické a proveditelné. Nesmíme dopustit, aby toto tradiční odvětví ztratilo svoji konkurenceschopnost na globálních trzích. Podpořme inovace, dejme zelenou všem novým technologiím, které využívají bezfosilních paliv, nemějme ale přehnané požadavky a neupínejme své úsilí pouze jedním směrem. Směrem, který by z výrobců aut mohl udělat obětního beránka, byť v zájmu jistě ušlechtilých cílů.
Jaromí Kohlíček (GUE/NGL): Snížení emisí CO2 je dlouhodobým cílem řady opatření, která prosazuje, často bez ohledu na technickou realitu, významná skupina politikářů. Jestliže se soustředíme pouze na automobily, potom vozidla splňující nejpřísnější normy se zážehovými i vznětovými motory dosahují již dnes velmi zajímavých výsledků. Vybavení těchto vozidel katalyzátory a filtry zásadně snižuje veškeré emise. Moderní motory mají vysokou účinnost, a to již samo o sobě přináší výrazné snížení emisí CO2. Samozřejmě, další technický vývoj motorů, převodovek, pneumatik i aerodynamiky vozidel může přinést jeho další snížení. Jednoduchým způsobem, který je již dnes znám, může být také přechod na zemní plyn. Všechny tyto reálné možnosti snížení emisí ovšem nemohou zajistit vysoce ambiciózní cíle, které jednak v blízkém, ale i ve vzdálenějším horizontu prosazují autoři příslušných pozměňovacích návrhů vtělených do zprávy poslankyně Dalliové. Dosavadní pokrok ve vývoji hybridů, elektromobilů, vodíkových článků, akumulátorů a dalších prvků mobility neukazuje jednoznačnou možnost dosažení ambiciózních cílů snižování emisí CO2 a zároveň udržení či zvýšení zaměstnanosti v řadě oborů spojených se silniční dopravou. Stanovení nerealistických cílů a obrovská finanční náročnost potřebné infrastruktury jsou důvody, pro které musím doporučit odmítnutí přijetí navrhovaných krátkodobých i dlouhodobých cílů snížení emisí CO2 u dopravních prostředků. Prosazováním takových cílů naopak dojde ke zvýšení ekologické stopy EU.
Stanislav Polčák (PPE): Pane předsedající, já jsem tento návrh nakonec nemohl podpořit, ten původní návrh Evropské komise snížit emise u nových automobilů a dodávek o 30 % do roku 2030 ve srovnání tedy s rokem 2021 jsem považoval za realistický, i ten zostřený návrh – 35 % –, společný návrh ECR a naší skupiny jsem pokládal za rozumný a akceptovatelný. Nicméně já bych si už nechtěl dávat ambiciózní cíle, od kterých se stejně bude ustupovat, a toto je myslím, že jeden z těch cílů, který byl schválen. 40% snížení je jeden z těch cílů, který je velmi ambiciózní, ale není realistický. Stanovení těchto limitů musí reflektovat podle mého názoru jak potřebu těch změn, které vyvolává tedy klima a jsou dány v Pařížské úmluvě, tak i možnosti automobilového sektoru, který nejen v České republice, ale i v celé EU zajišťuje tisíce pracovních míst. Musíme automobilky motivovat k investicím do vývoje nízkoemisních a elektrických automobilů, zároveň se nesmíme uchylovat k opatřením, která by se měla ve výsledku dramaticky projevovat v ceně automobilu a dopadat tak výrazně na koncového spotřebitele.
Michaela Šojdrová (PPE): Pane předsedající, já bych chtěla vysvětlit, proč jsem v konečném hlasování nehlasovala pro změnu emisních norem pro nová osobní auta. Snižování emisí CO2 je důležité v boji proti změnám klimatu a Evropská unie je v tomto lídrem. Komise navrhla změnu emisní normy na snížení emisí CO2 do roku 2030 o 30 %.
Já se domnívám, že to bylo rozumné rozhodnutí. Byla jsem ochotna hlasovat i pro kompromis 35 % a i to je již velmi ambiciózní plán. Ovšem přesto, že jsme řada z nás z PPE hlasovali proti pozměňovacímu návrhu, tak nakonec Parlament schválil závazek na 40% snížení emisí, a to je již pro mě nepřijatelná ambice, kontraproduktivní, protože evropský automobilový průmysl bude méně konkurenceschopný, vyklidíme prostor čínské konkurenci. Já doufám, že toto rozhodnutí bude napraveno v jednání s členskými státy.
Evžen Tošenovský (ECR): Pane předsedající, automobilový sektor je bezpochyby hnacím motorem evropského průmyslu. Právě proto se dívám s velkou obavou na předložené cíle, které svými ambicemi velmi brutálně vstupují do automobilového trhu. Zákazníkovo rozhodnutí nechávají stranou a výrobcům diktují, kolik čeho musí pod sankcí prodat a jak má výrobek vypadat. Stanoví se krásné cíle, ale nepřemýšlí se, jak zajistit, aby pro jejich splnění bylo k dispozici dost elektřiny, kterou tato auta budou potřebovat.
Zároveň v této době chybí zásadní technologická změna v akumulaci dostatečného množství elektrické energie včetně skutečně rychlého dobíjení. Řešením nejsou silová politická gesta, se kterými máme své negativní historické zkušenosti. Rozumnější by byla mohutná razantní podpora výzkumu a vývoje v této oblasti. Zásadní obrat mohou přinést pouze nové technologie a inovace v dopravě. Všechny převratné technické vynálezy, které dnes používáme, se postupně prosazovaly na svobodném trhu. Úspěšnými na trhu se staly až tehdy, kdy na ně byli připraveni nejen zákazníci, ale i celá společnost. Chce-li Evropská unie tohle všechno přeskočit, znamená to, že se vydáváme špatnou cestou politicky řízeného trhu, a to proti svobodné soutěži v otevřeném konkurenčním prostředí.