[su_label type="info"]TIP[/su_label] Galerii otevřete klepnutím na první obrázek
-
Lidová auta mají za cíl jediné: oslovit cenově citlivé motoristy
-
Za socialismu bývala jedinou možnou volbou
-
Dnes hrají levná malá auta často roli druhých a třetích aut v rodinách
Jedna z největších světových automobilek má „lidové auto“ v názvu, přestože mnoho skutečně lidových modelů dnes už nevyrábí. Jméno Volkswagen v překladu znamená doslova „lidový vůz“. Do východního bloku se ale volkswagenů dostalo jen naprosté minimum a našinec se setkával se zcela jinými typy vozů. Lidovkou byl tak například dvoutanktní duroplastový Trabant nebo polský Maluch.
Doporučujeme: Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Nicméně už z povahy centrálního socialistického plánování, technologické „vyspělosti“, neexistující tržní konkurence a tedy i absence jakékoli touhy po inovacích (a samozřejmě také nízké kupní síly tehdejšího obyvatelstva, které si prostě inovace koupit nemohlo) je zřejmé, že lidové auto bylo prakticky každé, které se dalo po letech šetření koupit.
Dnes se máme lépe a lidová auta jsou dostupnější. Navíc v tvrdé konkurenci si nemohou automobilky dovolit poslat na trh drahé a zároveň špatné auto (jinak jim to trh spočítá, jak se mnohokrát ukázalo). I nejlevnější auta splňují aspoň základní standardy výbavy, kvality, dynamiky a bezpečnosti (mnohé vynucené normami, které auta dále zdražují). Když se tedy podíváme na dnešní nejlevnější auto a jeho ekvivalent před 40 lety, je rozdíl vskutku propastný. Obrazovou rekapitulaci vývoje, jímž lidová auta v Evropě za několik posledních desetiletí prošla, najdete v galerii nahoře.