Jak funguje zimní výbava: vyhřívání pomůže, ale nejlepší je nezávislé topení

Jedna z rad pro bezpečný provoz auta v zimě zní: řídit by se mělo bez rukavic a těžkého oblečení. Jak to ale zajistit, když venku mrzne a uvnitř auta je po nastartování možná o pár stupňů víc? Naštěstí dnes existuje řešení, jak si usnadnit používání auta v zimě. Podívejte se s námi, jak zimní speciality ve výbavě aut fungují.

Vyhřívání sedadel

Rozšířenost tohoto doplňku je jasným důkazem, že jde o tu nejjednodušší cestu, jak zlepšit komfort v zimních měsících – vždyť vyhřívání sedadel se dodává i do většiny těch nejlevnějších aut na trhu. Základním prvkem jsou odporové dráty pod čalouněním sedadla, které přeměňují procházející elektrický proud na teplo. Nedílnou součástí je spouštěcí relé a termostat, který brání přehřívání.

Vyhřívání sedadel a případně i volantu se zejména v amerických autech ovládá ne tlačítky, ale jen přes dotykový displej – jako zde v Jeepu Grand Cherokee

Vyhřívání zadních sedadel bylo donedávna dostupné jen v luxusních autech. Dnes ho (za příplatek) běžně nabízejí i masové modely, třeba Škoda Kodiaq

Správná kalibrace termostatu dokáže zajistit maximální úroveň komfortu, kdy při nastavení nejmenší intenzity vlastně není potřeba vyhřívání po celou zimu vypnout. To samozřejmě vede i k energetické úspoře. Mimochodem, ohřát tělo vyhřívaným sedadlem je účinnější než vytápět celý interiér maximální intenzitou, proto se v elektrických autech při mrazech vyhřívání sedadel automaticky spouští společně s topením.

Přečtěte si také:

Jak pečovat o autobaterii v zimě: Aby ampéry neumrzly

Elektrické vyhřívání sedadel je také jediným doplňkem pro jízdu v zimě, které lze poměrně snadno domontovat do každého auta – předpokládá to výdaj několik tisícikorun za jedno sedadlo. To je ve velkém kontrastu k odvětrávaným sedadlům, která vyžadují složitou soustavu větráků, a tak se objevují jen v nejdražších specifikacích aut od nižší střední třídy výš.

Na podobném principu funguje i stále rozšířenější vyhřívání volantu nebo specialita v podobě vyhřívaných loketních opěrek v Mercedesu třídy S.

Vyhřívání čelního skla

Kouzlo čelního skla, které není potřeba v zimě škrábat, protože se samo rozmrazí, je mnohem starší inovací, než by se mohlo zdát. Poprvé si ho mohli motoristé užít v roce 1985, kdy jej nabídl Ford v Evropě v modelu Scorpio pod názvem Quickclear a v USA v modelu Taurus jako Instaclear.

Ford nabízí vyhřívání čelního okna už léta. Dnes je k dispozici pro většinu modelů včetně užitkových

Koncern VW si dal načas, zato ale teď nabízí vyhřívání čelního skla bez rušivých drátků

Princip fungování připomíná vyhřívání zadního skla, avšak se třemi podstatnými rozdíly: dráty jsou svisle orientované, musí být tenké asi jako lidský vlas, aby byly téměř neviditelné a nerušily výhled, a protože jsou tak tenké, je jejich hustota mnohem větší. V této podobě se vyhřívané čelní sklo nabízí nejen do prakticky všech dnešních Fordů (včetně těch užitkových), ale i do mnoha modelů dalších značek.

Jednodušší variantou je vyhřívání jen pod stěrači. To je určitě lepší řešení než vyhřívání vůbec žádné, ve skutečnosti ale řeší jen přimrznutí gumiček ke sklu. Že by se ale začala námraza na celém skle během pár okamžiků rozpouštět, a tím se ušetřila námaha a prodloužila životnost stěračů, s tím nepočítejte. Proto se při výběru auta zajímejte o to, jakým způsobem má vyřešené vyhřívání čelního skla.

Přečtěte si také:

Sedm užitečných prvků výbavy moderních aut, které nikdo nepoužívá

Dnešním technickým vrcholem je tzv. bezdrátové vyhřívání čelního skla, které propaguje koncern Volkswagen (některé jeho modely jsou ale přesto vybaveny sklem s tenkými drátky). Tenká vodivá vrstva stříbra vložená do vnitřní struktury skla zajistí rychlé a dokonalé rozpuštění námrazy v celé ploše. Toto řešení ocení všichni, kterým tenké drátky v běžném vyhřívaném skle vadí. Vedlejší výhodou je také to, že průhledná vrstva kovu v letních měsících odráží část slunečního záření a snižuje ohřívání interiéru. Celé to má samozřejmě ale i své nevýhody: příplatek za takové sklo je vyšší a to se promítá i na dražší výměně v případě poškození. Na to myslete při sjednávání připojištění skel.

Nezávislé topení

Nad vším tím ohřevem odporovými dráty stojí ještě jedna možnost: nezávislé topení. K ohřevu používá palivo, navzdory obecnému přesvědčení nejen naftu, ale i benzin. Palivo z nádrže se v topném tělese spaluje tempem několika decilitrů za hodinu, a tím vytváří potřebné teplo. V horkovzdušné variantě topení (typická pro nákladní vozy) ohřívá pomocí větráku vzduch v kabině, v horkovodním provedení je napojen na chladicí okruh motoru a běžný topný systém.

Přečtěte si také:

Devět věcí, které děláte v zimě za volantem špatně

Hlavní výhodou nezávislého topení je, že dokáže ohřát vše – zatopí v interiéru, díky tomu se rozpustí led na oknech a s ohřátou chladicí kapalinou odpadá nutnost startovat promrzlý motor. Start topení lze nastavit předem na očekávaný čas odjezdu, případně aktivovat dálkovým ovladačem nebo přes mobilní aplikaci.

Ovládat nezávislé topení lze stále častěji také prostřednictvím aplikací dálkového přístupu k autu

Samozřejmě takto komplexní systém je nejdražším řešením. Z výroby se dodává do aut některých značek (Škoda, Ford, VW, Opel) za ceny okolo 30 tisíc korun. U dodatečné montáže počítejte zhruba s deseti tisíci navíc a příplatky za pokročilé způsoby ovládání. Řešením na půli cesty je elektrické přídavné topení, které mimochodem některé značky do svých naftových modelů v tichosti dodávají standardně, aby umožnily rozumnou rychlost zahřátí motoru v zimním provozu.