Na internetu se nedávno objevilo on-board video, které zachycuje jízdu Bugatti Chiron v provozu na německé dálnici A2. Za volantem seděl český miliardář Radim Passer. Video vzbudilo značný ohlas. Kromě tuzemských médií si ho všimla také média zahraniční a pro agenturu AP se k němu vyjadřovalo i německé ministerstvo dopravy.
S vůbec největší kritikou se ale video setkává u „dopravních expertů“ z internetových diskuzí. Stačí si přečíst pár komentářů a člověka přepadne deprese z toho, jak v České republice, která je s automobily spojená až nezdravě silně, vlastně nemáme auta rádi. A jimi poskytované možnosti snad ani využívat, přirozeně v zájmu bezpečnosti, nechceme.
Co se vlastně stalo? Je to jednoduché. Nestalo se vůbec nic. Ona mnohými kritizovaná jízda v provozu na německé dálnici rychlostí přes 400 km/h se odehrála už před řadou měsíců. K jízdě došlo v červenci 2021. Kdyby tato akce byla jakkoliv problematická, okamžitě by se o tom vědělo. Rychle jedoucí Bugatti Chiron poutá značnou pozornost. Tím spíš, pokud by okolním řidičům působilo nějaké komplikace. Jenže až do teď nikomu, ani německému ministerstvu dopravy, nic nevadilo.
Nedávné on-board video si můžete prohlédnout níže:
První video dokumentující celý příběh zveřejnil Radim Passer v listopadu loňského roku, ale tu pravou pozornost vzbudil až nedávný nesestříhaný záznam zabírající tachometr a prostor před autem. Jestliže první video, jehož produkce rozhodně vyžadovala spoustu práce, má do dnešních dnů zhruba milion shlédnutí, to druhé bylo za deset dnů čtyřikrát úspěšnější. Kdyby Passer nic nezveřejnil, nebylo by o čem diskutovat. Mnozí mají za to, že takto vysoká rychlost musí ohrozit celé širé okolí. Určitě to musí být strašlivě nebezpečné. Už jen proto, že řidič přece má zúžené vidění, říkají experti. Přesto k ničemu nedošlo. Jak je tohle možné?
Jaké je řízení auta, které jede takhle rychle?
Podle agentury AP německé ministerstvo dopravy „odmítá jakékoliv chování, které by vedlo, nebo by mohlo vést, k ohrožení účastníků silničního provozu.“ Současně připomnělo, že „každý, kdo se účastní silničního provozu, se musí chovat tak, aby žádnou jinou osobu nepoškodil, neohrozil nebo neomezil více, než je za daných okolností nevyhnutelné.“ A konečně německé ministerstvo upozornilo na zákon, podle kterého řidiči mohou „jet pouze tak rychle, aby měli vůz stále pod kontrolou.“
Konstantní masáž tuzemských institucí, jako je například BESIP, týkající se rychlosti nese své ovoce. České obecenstvo většinově získalo dojem, že jakákoliv rychlost přes 130 km/h je nebezpečná. Když se opět objevil záměr zvýšit tuzemský dálniční limit na 150 km/h, všichni začali argumentovat bezpečností. Viděno touto optikou, jet 400 km/h v provozu musí být čistokrevný hazard. Jen těžko mohl mít Passer auto pod kontrolou. Jen těžko mohlo někoho neohrozit. Co kdyby mu tam vjelo jiné auto...
Běžný řidič si těžko dokáže představit, jaké to vlastně je pohybovat se takto vysokou rychlostí. Téměř jistě si to neumí představit ani německé ministerstvo dopravy, ani odborníci na dopravní bezpečnost. O těch internetových nemluvě. Ani my jsme sice rychlostí přes 400 km/h nikdy nejeli (to víte, Bugatti vám Chiron na týdenní test jen tak nepůjčí), ale už mnohokrát jsme si vyzkoušeli jízdu přes 300 km/h. Takže alespoň nějakou základní představu máme.
Věřte tomu, že to v autech dnešní produkce není žádné dobrodružství. Ani k tomu nepotřebujete supersport. Prostě si vezmete třeba takové „obyčejné“ BMW M5, počkáte nějakých 35 sekund a jedete přes 300 km/h. Hotovo. Auto je stabilní, nikde nic nemlátí, nedrnčí, jen to poněkud více kolem vás hučí. Chápeme, Passer jel ještě o 100 km/h více, ale Chiron není M5. Je to auto zcela jiné dimenze. A i z videa je dobře zřejmé, že s cestováním takovou rychlostí řidič mnoho práce nemá.
O stabilitě a schopnostech dnešních aut si můžete udělat dobrý obrázek při srovnání Porsche 911 GT3 a modelu RUF CTR Yellowbird z roku 1987 na Nürburgringu. Řidič soudobého Porsche jede takříkajíc neskutečnou kudu, ale reálně v autě prostě sedí a točí volantem. Řidič CTR pro stejný úkol koncem 80. let potřeboval násobně větší úsilí, aby vůz vůbec udržel na trati. Říká se tomu pokrok.
Ať se nám to líbí, nebo ne, na některých úsecích Autobahnu je tempo přes 400 km/h povolené. Ačkoliv řidiči většinově nejezdí ani na neomezených úsecích více než 150 km/h, není problém potkat v Německu auta jedoucí hodně přes 200 km/h. Řidič jedoucí vyšším tempem musí brát ohled na ostatní. Musí předpokládat, že s rychlostí blížící se třeba 300 km/h nebudou počítat a přeřadí se do levého pruhu. Ale to je vše. Proto si Passer vybral tříproudovou dálnici a jedno nedělní ráno. Když už musel někoho míjet, měl kolem sebe více prostoru. Zda by začal brzdit, kdyby někdo z pravého pruhu přejel do prostředního, to si můžeme jen domýšlet. Každopádně podle videa k takové situaci nedošlo.
Ale co kdyby náhodou? Ubrzdil by to?
Neposuzujte Chiron svou optikou, není to normální auto
Jízda přes 300 km/h v moderních autech není žádné dobrodružství, ale zase to není taková samozřejmost, abyste si jaksi nevšimli, že jedete poněkud rychleji než ostatní. Pohled na netradiční čísla na tachometru vás donutí více se koncentrovat. Takže v případě nutnosti asi brzdění nepodceníte. Obzvlášť, když už za sebou pár jízd takovou rychlostí máte. Konkrétně Radim Passer už dříve v Německu protáhl Bugatti Veyron a i tehdy jel přes 400 km/h. A samozřejmě, ne náhodou byl zvolen úsek dálnice, kde je vidět na kilometry dopředu. Navíc tu je ještě technická stránka věci.
Spousta lidí a expertů posuzuje Bugatti vlastní optikou. Jenže Veyron není žádná Octavia „vtédéíčku“ a Chiron už vůbec ne. Aby automobilka mohla garantovat bezpečnou funkci svého hypersportu i v rychlostech kolem 400 km/h, používá běžně nevyužívané technologie a předepisuje neuvěřitelně drahý servis. Příklad? Za výměnu brzd údajně zaplatíte zhruba 1,3 milionu korun. Mimochodem, při brzdění pomáhá i aktivní aerodynamika založená na masivním zadním křídle. Právě na něm mělo Passerovo Bugatti nápis „Have a nice day“. Německý Focus se táže, zda si při té rychlosti nápisu ostatní řidiči vůbec všimli. Samozřejmě nevšimli, protože když má jet Chiron 400 km/h, opravdu nebude mít zadní křídlo postavené tak, aby vytvářelo co největší aerodynamický odpor.
Jednou za 14 až 16 měsíců musíte také vyměnit speciální kola, což stojí další milion. A třeba takové pneumatiky? Ty jsou samozřejmě opět speciální a sada vás bude stát opět necelý milion. Ani čelní sklo není normální. Kamínek = milion korun. Kromě toho, Chiron už zvládl i 490 km/h. Pro úplnost, Passer před svou jízdou poslal auto do servisu Bugatti, aby bylo vše v naprostém pořádku (kolik asi taková technická inspekce stála...). V jak krásném světě bychom žili, kdyby totéž udělal každý alespoň jednou za dva roky se svým běžným automobilem a z prohlídek STK měl nulový seznam závad.
Bugatti Chiron prostě není normální auto. Je to auto nevídaných schopností. Proto nese značku Bugatti. Automobilový svět zná takové vozy už celá desetiletí. Jsou to civilní speciály do běžného provozu určené jen hrstce zákazníků. Že taková auta přináší nevídané možnosti, je nabíledni. Je hezké vidět, že někdo nabízené vlastnosti alespoň jednou v praxi vyzkouší a nesuší si své auto jen v garáži, aby ho za deset let prodal se ziskem. Však už jsme si řekli, že záměr reálně používat podobný stroj stojí opravdu hodně peněz.
Fascinující vývoj
Pobouření nad jízdou Bugatti Chiron rychlostí 417 km/h je asi pochopitelné. Tohle tempo určitá rizika má. Ale riziko má i jízda 180 km/h ve staré popelnici s vykuchaným filtrem pevných částic, na ojetých zimákách, která prolezla přes STK jen díky malé pozornosti věnované podniku. Opravdu ale jde o takový problém, když 400 km/h vyzkoušíte za zcela minimálního provozu, po technické inspekci, na rovné tříproudé dálnici a zcela legálně? Tak tím si vážně nejsme jistí. Skutečným problémem je rychlost nepřiměřená. Zní to až šíleně, ale 417 km/h v Německu evidentně bylo nejen zcela legálních, ale zcela přiměřených. No řekněte, napadlo by vás před lety, že bude na trhu běžně dostupné auto, které tohle umožní?
Schválně, co je horší. Jízda s Bugatti v Německu v rámci předem naplánované akce, nebo vybržďování na dálnici, či kamion ploužící se 90 km/h s řidičem sledujícím televizi? A s čím se setkáte častěji? Skutečná rizika přináší především to, jak s někdy téměř těžko uvěřitelnými schopnostmi dnešních aut naloží jejich řidič. Jenže to už je docela jiný příběh, který nesouvisí ani s tím, o jaké konkrétní auto jde, ani s rychlostí, jakou se kdy a kde zrovna pohybovalo.