Pravděpodobně nejdál je s vývojem „aut bez řidiče“ firma Waymo (dříve divize autonomních vozů v Google). V arizonském Phoenixu dokonce již provozuje ve zkušebním režimu autonomní taxíky „pro veřejnost“. Podoba a rozsah projektu ale opět připomínají, že budoucnost, v níž se po silnicích a ulicích budou prohánět vozidla zcela bez lidské obsluhy, je stále ještě hodně daleko.
Zajímavý vhled do fungování projektu přinesl technologický web The Verge, který vyzpovídal jednoho z uživatelů služby Waymo One. Třicetiletý HR manažer Shawn Metz byl už členem pilotního programu Waymo Early Rider. Službu využívá šestkrát až osmkrát týdně. Kolik takových je a jak velkou oblast projekt zasahuje, oficiálně nevíme. Waymo přiznává pouze to, že k účasti na Waymo One přizvalo „stovky“ účastníků pilotu Early Rider a že pokrytá oblast má rozlohu „přibližně sto čtverečních mil.“ Hodně ale prozradí screenshot z Metzovy aplikace:
Oblast pokrytí Waymo One ve Phoenixu. Zdroj: The VergeNepravidelný obdélník má úhlopříčku asi 20 km. To je jen o něco méně než vzdušná vzdálenost ze Zličína na Černý Most, tedy prakticky celá Praha. A přestože systém hlavních tříd je přísně pravoúhlý, v jednotlivých čtvercích najdeme i řadu ulic a uliček složitějších tvarů.
Metz pro The Verge popisuje některé situace, v nichž si autonomní vůz nevěděl rady a řízení musel převzít řidič, který za volantem stále sedí jako pojistka. Jednou z nich byly proudy lidí přecházející po rušném parkovišti před nákupním centrem. Problémy údajně dělá i odbočování doleva. A autonomní taxík Waymo také neumí jezdit v dešti. Což nevadí v Arizoně, kde prší málo. (Úhrn srážek je pouhých 204 mm ročně – asi o dvě třetiny méně než v Praze.) V Arizoně, respektive ve Phoenixu naopak vadí, když vás taxík vysadí na opačné straně ulice, jako se jednou stalo Metzovi. U nás by to nestálo za řeč, ale když se jedná o několikaproudovou komunikaci bez blízkého přechodu a se souvislým automobilovým provozem, je to výrazně větší komplikace.
Kromě bezpečnostního řidiče dohlíží na autonomní taxíky Waymo také vzdálená podpora, rozmístěná na třech pracovištích po Spojených státech. Její pracovníci si mohou zobrazit obraz ze šesti kamer, rozmístěných zevnitř i uvnitř každého auta.
Autonomní taxíky Waymo tedy nejsou zdaleka autonomní. Jakkoliv se jedná patrně o nejpokročilejší projekt svého druhu, probíhá jen na omezeném území v příznivém klimatu a vyžaduje stálý lidský dohled. I to je samozřejmě obrovský úspěch a důležitý milník na cestě k plně autonomní budoucnosti. Ta je však zjevně mnohem vzdálenější, než by někteří rádi věřili. Ať už to považujete za dobrou, nebo špatnou zprávu, jisté je, že o povinnosti či potěšení kroutit v autě volantem jen tak nepřijdete.