Loni Největším nebezpečím pro cyklisty nejsou řidiči. Většina jich zahyne vlastní vinou">na českých silnicích zahynulo 36 cyklistů, 27 z nich přitom podle vyšetřování policie bylo zároveň viníky nehody. To jsou tři čtvrtiny! Takový výsledek je v rozporu s obrazem, který o cyklistech malují některé organizace, jež se snaží navodit dojem, že cyklista je naopak obětí či „lovnou zvěří“ silničního provozu. Jednou z nich je i sdružení AutoMat, které dlouhodobě propaguje nahrazení automobilové dopravy cyklistickou. I proto nyní policejní statistiky rozporuje. A poměrně bizarním způsobem.
V článku „Jak je to s nehodovostí Cyklistů? BESIP zkresluje skutečnost“, který sdružení uveřejnilo minulý týden na svých stránkách, namítá, že čísla jsou sice formálně správná, ale zavádějící. „U závažných nehod (s následky těžkého zranění nebo smrti) s účastí cyklisty existuje nezanedbatelný počet nehod, které se obešly bez jiného účastníka nehody: pádů, havárií, nárazů do překážek, srážek se zvířetem apod,“ upozorňuje AutoMat s tím, že tyto karamboly stojí za třetinou případů a tudíž čísla navyšují. „Když data o samonehody očistíme, podíl zavinění cyklistů u nehod s následkem smrti výrazně klesne. Konkrétně za loňský rok 2019 ze 75 % na 64 %,“ dodává článek.
Zjednodušeně řečeno se AutoMat rozhodl, že se mu určitý druh úmrtí cyklisty zdá být nesouvisející se silničním provozem a tudíž ho není třeba započítat. Jenže takzvané samonehody se nedějí jen u cyklistů. Logicky je najdeme ve všech kategoriích vozidel, stačí když motorkář vyletí ze silnice, nebo řidič osobního auta dostane hodiny a nabourá do zdi. Pokud jsou takové nehody ve statistikách evidováni a řidiči považování za viníky, není žádný logický důvod, aby tomu u cyklistů bylo jinak.
Když se nehodí výsledek, nahraďme ho průměrem
AutoMatu to ale ještě nestačí a jde dál. Podle něj je počet smrtelných nehod u cyklistů tak malý, že z něj není možné vytvářet statistiku. „Po odečtení samonehod se dostaneme na číslo 25 (tím je míněn počet smrtelných nehod cyklistů v roce 2019, pozn red.). To je číslo nesmírně malé, a – jak se ukazuje – z dlouhodobého hlediska anomální. Dlouhodobý průměr (od roku 2007) zavinění cyklisty je u takových nehod 38,4 % (z celkových 549 nehod).“ Tady článek jednoduše dává zapomenout na loňské hodnoty a raději nabízí průměr za 12 let, který je pro něj příznivější.
Povedlo se, sláva! Chytrá hlava se zamyslela, zahodila ,co překáželo a výsledkem je přesně taková zpráva, jakou potřebovala. Cyklisté za nic nemohou. Je to něco jako kdybyste měli dietu a dostali chuť na řízek. Přitom se rozhodli, že smažení započítávat nebudete a tak vlastně jíte jen libové maso. Je to zdravé!
Paradoxní ovšem je, že samotný článek hned v prvním odstavci odkazuje na dlouhodobé statistiky nehodovosti v Praze, které mají podpořit jeho tvrzení, že cyklisté si nejsou v provozu nebezpeční. Už z titulku „Nehody cyklistů v roce 2019 – stoupá míra zavinění“ se ale zdá, že nebude tolik v souznění s tím, co chce propagovat AutoMat.
„Bohužel stále nepříjemně stoupá množství nehod zaviněných cyklisty. V absolutních číslech se může zdát nárůst nepatrný (134/2018 na 144/2019), ale v poměru k celkovému množství nehod je nárůst na 60 % markantní,“ píše se na webu Prahou na kole. Protože jde o projekt blízký cyklistice, i ten odečítá samonehody. Poté mu zbývá 52 procent, což je výš než dlouhodobý průměr.
Cykloaktivisté rádi ukazují na motoristy jako na hlavní rozdmýchávače nenávisti mezi oběma skupinami účastníků provozu. Potřeba nepřijmout skutečnost a snažit se ohnout statistiky jen proto, aby bylo možné zase ukázat na nepřítele prstem, se ale nyní objevuje naopak u fanatických zastánců cyklistiky. Zdá se, že jejich ego jim nedovoluje zaměřit se do vlastních řad a pokusit se o zlepšení nelichotivých statistik osvětou. Pro začátek by mohli zapracovat třeba na tom, aby třetina všech nehod, které cyklisté způsobí, nebyla pod vlivem alkoholu.