Mercedes-AMG A 35
Vstupenka do světa AMG je jakýmsi mostem mezi nejvýše postaveným „normálním“ áčkem a vrcholným AMG A45, který přijde na trh později. Model A 35 je celkově přeci jen civilnější, a to i přesto, že na klikaté okresce není o mnoho pomalejší než minulé provedení A 45 AMG. Na stovce jste za 4,7 s. Turbodmychadlo se zdvojeným kanálem turbíny dovede hezky „fouknout“ a dvoulitrový čtyřválec začne lačnit po otáčkách. A pokud aktivujete režim Sport+, tak dovede i velmi pěkně práskat do výfuku. Reakce na povely plynového pedálu jsou velmi rychlé, precizností řízení se však A 35 řadí jen k průměru. Spotřeba? Vzhledem k očekávatelnému využívání možností tohoto modelu nejsou překvapením čísla přesahující 10 l/100 km. Zajímají vás další dojmy z řízení stuttgartského hot hatche? Najdete je v testu v Auto motor a sportu č. 7/2019.
Ranger Rover Evoque P250 AWD
Evoque si zachoval vše, pro co ho kupovaly zástupy zákazníků, navíc přidal moderní prvky a díky o 21 mm delšímu rozvoru je nyní konečně více místa i vzadu, pohodlně se tam usadí i dospělí cestující. Vpředu je posaz typicky „rangeroverovský“, sedíte vysoko, pohodlně a užijete si spousty místa ve všech směrech. Sedadla jsou sice komfortní, ale v zatáčkách příliš nepodrží.
Oblíbený britský model dostal zcela novou platformu, kromě základního dieselu D150 s předním pohonem jsou nyní všechny verze mikrohybridní se 48V palubní sítí. To má srazit spotřebu, v praxi ale budete jezdit za 11,7 l – relativně lehkou nohou, ve městě i za 14. Teprve ekonomická jízda srazila průměr na 8,5 l, toho však v reálném provozu asi nedosáhnete.
Test v Auto motor a sportu č. 7/2019 ukázal, že je motor navíc spolu s 9stupňovým automatem trochu nervózní, na dvoulitr jsou dvě tuny prostě příliš. Také proto nepůsobí tak dynamicky, pravda však je, že Evoque dobře maskuje skutečnou rychlost. Rozhodně berte diesel D240, který se do těžkého SUV hodí mnohem lépe
Volkswagen T-Cross 1.0 TSI DSG
Ač německý nováček patří z hlediska délky k nejkratším zástupcům své kategorie a má i krátký rozvor, z hlediska prostornosti kabiny se ale řadí k premiantům, navíc s nadstandardní variabilitou. Zadní lavice je u všech verzí v rozmezí 15 cm vcelku posuvná a i v poloze zcela vpředu se v pohodě odvezou dospělí cestující. Když je zcela vzadu, pak je místa skutečně královsky, a to nejen na nohy, ale zásluhou vysoko umístěné střechy i pro hlavu. Standardně je navíc sklopné i opěradlo sedadla spolujezdce, a to jedním pohybem.
Podvozek je na poměry VW spíše měkčí, výborným útlumem a bezpečnými jízdními vlastnostmi. Jak se jevila silnější verze litrového tříválce? To se dozvíte na stránkách Auto motor a sportu č. 7/2019.
Honda CR-V Hybrid vs. Toyota RAV 4 Hybrid
S „černou“ pistolí se již Honda CR-V ani Toyota RAV4 „nekamarádí“. Japonské značky u nich vsadily na hybridní benzinoelektrický pohon, kterému výborně hraje do karet normované měření spotřeby a emisí. Oba konkurenty spojuje atmosférický zážehový čtyřválec (v případě Hondy o objemu dvou litrů, u Toyoty o půl litru větší), elektromotor i možnost mít kromě verze s pohonem pouze předních kol alternativně také čtyřkolku. Ve srovnání s diesely oba benzinové hybridy poskytují mnohem tišší svezení. Mnohdy jsou dokonce tak tiché, že je chodci zaregistrují až na poslední chvíli. A to nejen kvůli čistě elektrickému režimu, který ale vystačí tak na jeden až dva kilometry jízdy.
Výhodou RAV4 je vyšší výkon i točivý moment pohonné soustavy, který se projevuje ve vyšších rychlostech. Přeci jen o půl litru větší zdvihový objem zážehového čtyřválce a větší síla v nižších otáčkách jsou znát. Část této výhody Toyoty ale eliminuje její převodovka, v níž se část těch kW a Nm ztrácí. Ač má tedy Toyota papírově lepší zrychlení, vzhledem k lepší plynulosti jízdy ale subjektivně působí CR-V dynamičtěji.
Který z obou soupeřů se stal vítězem tohoto srovnávacího testu? To se dočtete na stránkách Auto motor a sportu č. 7/2019.