Autonomní auta nikdy nebudou zcela autonomní. Připustil to už i člověk z nejpovolanějších

  • Ředitel firmy Waymo (dříve divize Google) zpochybnil představu samořiditelných aut, která zvládnou všechny myslitelné situace

  • Waymo je přitom s vývojem „aut bez řidiče“ nejdál

  • Úroveň automatizace a schopnosti autonomních vozů se budou stále zvyšovat, ale řidič bude alespoň občas potřeba

Kdybychom měli věřit hype šířenému zejména médii zaměřenými na technologie, bylo by prakticky jisté, že éra samořiditelných aut je doslova za dveřmi. Ale není a ještě dlouho nebude. Pokud si jako autonomní vůz představujeme takový, který zvládne všechny myslitelné situace na všech typech komunikací za každého počasí, možná se jich nedočkáme nikdy. Nejnověji to připustil i John Krafcik, ředitel společnosti Waymo (dříve divize autonomních vozů Google, později vyčleněná do samostatné sr.o. v rámci mateřské skupiny Alphabet).

Krafcik v rozhovoru pro Wall Street Journal uvedl, že samořiditelná auta „budou vždycky mít nějaká omezení“ a že plná automatizace úrovně 5 (viz box) se realitou možná nikdy nestane.

Škoda Superb už umí jezdit bez řidiče! U nás ji ale nepotkáte

Všeobecně se přitom má za to, že právě Waymo je s vývojem autonomních vozů nejdál. Projekt běží už od roku 2009. V létě loňského roku zveřejnil Krafcik na Twitteru graf, ze kterého vyplývá, že prototypy Waymo najezdily v autonomním režimu už asi 13 milionů kilometrů. Společnost testuje desítky prototypů na několika místech Spojených států a v arizonském Phoenixu už dokonce spouští pilotní projekt autonomních taxi.

Jaké jsou systémy autonomní jízdy?
Pro klasifikaci autonomních systémů se postupně vžilo označení, které zavedla organizace SAE (Society of Automotive Engineers). Jedná se o šest různých úrovní:

Úroveň 0: Systém nemá kontrolu nad vozem, ale může vyslat varování řidiči (typicky se jedná o varování před kolizí, varování před namrzající vozovkou nebo třeba i parkovací senzory)
Úroveň 1: Vozidlo zvládá provádět vybrané úkony samostatně, ale řidič musí mít vše pod kontrolou (typicky adaptivní tempomat, systém pro pomoc s udržením v jízdním pruhu či třeba automatické parkování)
Úroveň 2: Vůz může řídit sám po předem definované trase, ale řidič musí být připraven převzít kdykoli řízení. Pokud řidič převezme řízení, systém se odpojí. V tomto řežimu se nachází většina současných systémů.
Úroveň 3: Ve vybraném prostředí (jednosměrná víceproudá dálnice s vodorovným značením) vozidlo převezme řízení natolik, že řidič může přestat dávat pozor. V určitém prostředí ale systém sám neřídí a přenechává odpovědnost na řidiči, ačkoli některé funkce jsou dále aktivní.
Úroveň 4: Vylepšení a rozšíření předchozího „levelu“, kdy řidič ve více situacích nechá rozhodování a pozornost na autě a to zvládá všechny úkony samo. Auto má ale stále pedály a klasický volant a v určitých situacích nemusí systém fungovat (například při nepříznivém počasí).
Úroveň 5: Cestující pouze zadá cíl cesty. O všechny úkony se vůz postará zcela sám.

Není náhodou, že právě tam. Phoenix se svými širokými ulicemi a suchým podnebím je pro snímací a vyhodnocovací systémy autonomních aut relativně snadno „čitelný“. I tak se ale autonomní taxíky Waymo budou pohybovat jen po několika vytyčených trasách.

Radary, laser nebo kamery: Čím vším sleduje svět (nejen) Uber a jeho Volvo?

Krafcikovo prohlášení můžeme vnímat jako další projev velkého střízlivění technologických firem. A také technologických médií, která se k autonomním projektům od začátku stavěla velmi nekriticky. Jestliže ještě před několika lety mohli jejich čtenáři snadno podléhat dojmu, že giganti ze Silicon Valley konečně dají dinosaurům z tradičního autoprůmyslu za vyučenou, s medializovanými nehodami Tesly  a smrtelnou nehodou Uberu si začali i největší optimisté uvědomovat, že technologie není zdaleka tak vyspělá, jak chtěli do té doby věřit.

Test asistovaného řízení: Žádné dnešní auto nenabízí autonomní řízení. Ani Tesla ne

Realistické prognózy rozmachu autonomních aut nejčastěji počítají s tím, že jako první začnou takové vozy jezdit na uzpůsobených úsecích dálnic nebo městských komunikací. Pak možná přijdou na řadu celé oblasti velkých měst. A posléze nastane situace, kdy bude takové auto schopné zvládnout většinu jízd (úroveň 4). I to bude nejspíš velmi přínosné, usnadní to život milionům lidí a podstatně zvýší bezpečnost, komfort i efektivitu cestování autem. Většina jízd ale pořád není totéž co všechny jízdy. K vesnické chalupě po zasněžených horských okreskách vás auto samo jen tak nedoveze. Vlastně možná nikdy, když to říká i Krafcik.

Skepsi k vizi zcela autonomních aut úrovně pět tu a tam vyjadřují i zástupci automobilového průmyslu. To jen Elon Musk už v roce 2016 slíbil, že Tesla Model S zvládne plně autonomní jízdu od západního k východnímu pobřeží Spojených států do konce roku 2018. Což se samozřejmě dosud nestalo.

Autonomní auta nikdy nebudou zcela autonomní. Připustil to už i člověk z nejpovolanějších
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů

1 komentář

PŘIDAT KOMENTÁŘ: