70 let Volkswagenu Transporter: Příběh užitkové legendy

  • Vývoj užitkového Volkswagenu byl oficiálně zahájen na podzim roku 1948

  • V březnu roku 1949 vznikly první modely v měřítku 1:10

  • Zástupci tisku si mohli prototypy prohlédnout už v listopadu 1949

Příběh prvního užitkového automobilu značky VW začíná v poválečném Německu. Tamní továrna produkující KdF, později známá jako Wolfsburg, se po osvobození americkými vojáky ocitla na území kontrolovaném Brity. Na starost ji dostal mladý major REME (Royal Electric and Mechanical Engineers) Ivan Hirst. Chvíli se zdálo, že by továrna měla zcela zaniknout, jenže v Německu zoufale potřebovali nějaký vůz pro přepravu nejen vojenského personálu. To Wolfsburg pravděpodobně zachránilo, protože šlo o jeden z důvodů, proč se tu znovu začal vyrábět model Brouk.

Legendární skica

Na scénu v tuto chvíli přichází Ben Pon. Muž původem z Nizozemska dříve prodával Opely, následně spolupracoval se společností American Federal Trucks a těsně před druhou světovou válkou se stal dealerem KdF v Nizozemsku. Jenže válka ukončila výrobu civilních modelů značky „Kraft durch Freude“. Pon se vrátil k dovozu Brouků opět po válce, jakmile byla obnovena jejich výroba. Občas se tudíž dostal do Wolfsburgu, kde ho při jedné z návštěv zaujal stroj označovaný jako Plattenwagen. Tento nápad Ivana Hirsta v podstatě nebyl nic složitého. Pouze se vzal technický základ Brouka, na něj se nasadila plochá korba a dozadu nad motor přišla sedačka řidiče. Plattenwagen přepravoval různé věci v rámci areálu továrny. Údajně tam podobné stroje fungovaly ještě v 70. letech.

Řešení s řidičem nad přední nápravou a motorem vzadu mělo přinést ideální rozložení hmotnosti
Takto vypadala výroba v roce 1950, tedy ještě ve Wolfsburgu

Ben Pon v Plattenwagenu ale viděl velkou příležitost, protože tou dobou se v Nizozemsku využívala pro rozvoz zboží kola (bakfiets). Pokusil se proto dostat německý stroj do provozu, jenže narazil na legislativní omezení. Podle nich nebylo možné, aby řidič automobilu seděl vzadu. Následovalo další setkání Bena Pona s Ivanem Hirstem. Konkrétně v Mindenu 23. dubna roku 1947. Pon tehdy načrtnul svou představu užitkového vozu. Měl motor vzadu, ale na základě zjištěných skutečností měla posádka sedět vpředu. Základní tvar do jisté míry připomínal Transporter. I proto tato skica vstoupila do dějin. Oba pánové sice byli myšlenkou takového auta nadšeni, jenže projekt musel schválit plukovník Charles Radclyffe. Ten měl v rámci „Control Comission for Germany“ na starosti průmyslovou divizi a projekt užitkového Volkswagenu zamítl.

Věci nabraly spád…

… ve chvíli, kdy byl do vedení německé automobilky jmenován Heinz Nordhoff. Stalo se tak v listopadu 1947, do úřadu nový ředitel nastoupil prvního ledna roku následujícího. Za sebou měl tou dobou řadu zajímavých angažmá. Ve dvacátých letech působil u BMW, na přelomu 20. a 30. let přešel k Opelu. Podíval se do Ameriky a nakonec se stal generálním ředitelem Opel-Werke v Brandenburgu. Jeho úkol byl prostý, nikoliv však jednoduchý. Měl Volkswagen postavit na nohy, což se mu povedlo. Díky neuvěřitelné pracovitosti a až chronickému zápalu pro věc slavil jeden úspěch za druhým. To byl také důvod, spolu s osobním PR, o které se mu staral jistý Frank Novotný, že se z Nordhoffa stal hotový fenomén.

Plattenwagen chtěl Ben Pon nejdřív dostat k zákazníkům v této podobě, což úřady nepovolily
Jeden z nejstarších dochovaných exemplářů Type 2 nese přezdívku „Sofie“. Od 70. let byl v muzeu

Heinz Nordhoff chtěl do výrobního programu přidat druhý pilíř podobného významu, jako byl Brouk. Jenže v roce 1948 byla na stole spousta problémů s výrobou prvního modelu i s továrnou jako takovou. Situace si žádala posilu, která by si vzala vývoj novinky na starost. Tím mužem se stal Alfred Haesner, dříve působící u společnosti Phänomen (Robur) a také u Opelu. U Volkswagenu ale nevydržel příliš dlouho. Odešel už v roce 1952. Jedním z možných důvodů byla složitá spolupráce s Nordhoffem, který měl údajně během už tak časově napjatého vývoje nekončící množství různých detailních připomínek. Haesner odešel k Fordu, kde se podepsal pod model FK 1000, což byl předchůdce Transitu.

Kolaps prototypu a nakonec úspěch

Vývoj byl oficiálně zahájen na podzim roku 1948. Alfred Haesner si u Volkswagenu stěžoval na nedostatek lidí a na nereálné datum premiéry. Ačkoliv Nordhoff termín přesouvat nechtěl, nakonec tak kromě jiného kvůli problémům s dodávkou střechy musel učinit. Ve finále byla premiéra odložena několikrát.

Už ve druhé generaci vznikl elektrický prototyp
Takto vypadal jeden z raných návrhů T3

V březnu roku 1949 vznikly první modely v měřítku 1:10, které zamířily do větrného tunelu na univerzitě Brunswick. Výsledky nebyly zrovna pozitivní. Jedna verze přední části měla odpor vzduchu 0,75 a druhá 0,77. Předek musel být více zakulacen, což přineslo snížení odporu na přijatelnějších 0,43. Teprve zhruba půl roku před prezentací vyjel první funkční prototyp. Postaven byl na podvozku Brouka. Při úvodních testech ale tento základ váhu karoserie a nákladu nevydržel a praskl. Pro Alfreda Haesnera a jeho tým to byla katastrofa.
Další prototyp byl hotový šest týdnů poté. Mezi nápravy dostal dva poctivé podélníky a pět příčníků. Nordhoff toto řešení později novinářům odůvodňoval tak, že byl Transporter vyvinut kolem ložné plochy. Kdyby byl jako základ použit běžný sedan, zadní náprava by prý musela nést celou váhu a takový vůz by brzy narazil na své limity. Proto tedy usadil posádku dopředu a motor dozadu. Vše navíc na novou platformu. Hmotnost byla rozložena ideálně. Toto řešení ale vyplynulo právě z neúspěchu prvního prototypu. Ten druhý už zvládl 12 tisíc testovacích kilometrů a v srpnu 1949 bylo rozhodnuto o stavbě dalších kusů s dalšími variantami karoserie. Auta se sice dodělávala za pochodu, třeba zhruba týden před prezentací si Nordhoff vymínil celkové snížení hmotnosti, ale vše nakonec dospělo do zdárného konce.

První Transporter vyjel z nové továrny v Hannoveru 8. března 1956
Oslava 100 000 vyrobených exemplářů. U mikrofonu stojí sám Heinz Heinrich Nordhoff

Zástupci tisku si mohli prototypy prohlédnout v listopadu 1949, finální produkt byl veřejnosti představen v Ženevě roku 1950, kdy také naplno odstartovala výroba. Prvním prodaným exemplářem bylo číslo karoserie 000014. Koupila ho společnost 4711, která vyráběla parfémy. Během roku 1950 vzniklo celkem 8059 exemplářů. Karoserii Van dostalo 5662 z nich, dalších 1142 byly osmimístné mikrobusy a 1254 mělo karoserii kombi. Chybějící kus připadl na chystaný pick-up.

Retro: Škoda 1203 oslavila 50. výročí. Svezli jsme se několika zajímavými variantami

Ačkoliv Ben Pon nakreslil auto podobné Transporteru už v roce 1947, za otce tohoto modelu je považován Heinz Nordhoff. Zatímco Pon údajně přemýšlel pouze o Plattenwagenu v podobě, kterou by šlo dostat na nizozemské silnice, Nordhoff uvažoval komplexněji. Právě jeho vize od počátku nezahrnovala jeden model, nýbrž řadu variant vycházejících ze stejného základu. Přesně tato všestrannost byla jedním z důvodů, proč se Transporter stal ikonou užitkových vozů.

Mnoho podob VW Transporter

Transporter se dočkal celé řady variant, přičemž už první generace existovala v nejrůznějších provedeních. Zde jsou jen některá z nich.

Krankenwagen
Se sanitkou počítal Heinz Nordhoff už od samotného počátku, takže ještě v roce 1949 vznikl první prototyp. Výroba byla zahájena koncem roku 1951. O rok dříve upravovala Transportery do podoby sanitek společnost Miesen. Zpočátku byla sanitka jedinou verzí, která umožňovala přístup do vozu přes zadní stěnu a také která měla palivoměr. V nejlepších letech vznikalo v tomto provedení něco málo přes 800 kusů ročně.

Přeprava karoserií

Už v generaci T1 platilo, že se fantazii meze nekladou. U jednoho britského dealera tak vznikl speciál pro přepravu karoserie VW Brouk.

 

 

Odvoz závodních aut
Další zajímavé provedení, které dnes můžete často sehnat jako model, je úprava sloužící pro přepravu závodních vozů Porsche. Kromě verze s návěsem existovala ještě další „přepravní“ provedení.

 

 

Hasiči
Varianta pro hasiče obsahovala kromě jiného vodní pumpu poháněnou motorem. Jiné varianty zase nabízely karoserii pick-up kombinovanou s hydraulickou plošinou nebo s žebříkem.

Mobilní pošta
Zajímavým bylo rovněž provedení sloužící jako mobilní pošta. Za zadním víkem mělo dva automaty na známky.

 

Policejní vůz
Jiná verze zase dostala interiér obytného provedení od Westfalie, ale zároveň také pochozí střechu a majáky. Tento vůz sloužil coby mobilní policejní kancelář pro vyšetřování nehod. Policisté si mohli stoupnout na střechu a snadno prozkoumat i vyfotit okolí nehody.

 

Speciál na prodej koupelen
Variabilita modelu Transporter dala vzniknout třeba pekařskému speciálu nebo mobilní prodejně koupelen. Transporter s karoserií Kombi dostal do interiéru vanu, záchod i umyvadlo. Existovaly rovněž verze sloužící jako mobilní kadeřnictví.

… a mnoho dalšího
Různých přestaveb lze dohledat nepřeberné množství. Oficiální archiv automobilky obsahuje třeba i T2 se střechou z Brouka.

 


Foto: VW, archiv autora a Pavla Kopáčka

70 let Volkswagenu Transporter: Příběh užitkové legendy
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 3 hlas/ů

PŘIDAT KOMENTÁŘ: