Nejdéle sloužící ministr dopravy končí. Řekl to v pondělí samotný Dan Ťok serveru Novinky.cz s tím, že z vlády odchází na vlastní žádost, protože se cítí být unaven neustálými útoky. Ať už dobrovolný, či nikoliv, Ťokův odchod z vlády je na místě. Jen bychom jako řidiči raději neměli propadat naději, že s novým ministrem přijde změna k lepšímu.
Ťok byl kritizován za nepodařený tendr na mýtné, rekordně pomalou výstavbu nových dálnic, neschopnost odstranit od silnic billboardy nebo tragikomickou argumentaci k dopravním kolapsům v opravovaných úsecích chronicky přetížené dálnice D1. Jeho podpis, přinejmenším obrazný, ponese také novela bodového systému, připravená zcela zjevně tak, aby šla na ruku policii a obecním úřadům.
Výstavba a údržba komunikací za Ťokova působení připomíná frašku. Oč méně se staví a otevírají opravdu nové úseky, o to víc se „čerpá“, takže stejné úseky stejných komunikací bývají zavřené i několik let po sobě. Jednou kvůli povrchu, příště kvůli svodidlům, další rok se pokládají nové kabely nebo upravuje krajnice. Kvůli neexistenci koordinačního plánu mezi ŘSD, kraji a obcemi přicházeli řidiči po celé zemi o nervy v kolonách způsobených akumulací velkých oprav či uzavírek v jediné oblasti. Ojedinělé drobné změny k lepšímu, jako zjednodušení povinné výbavy nebo snazší výměna řidičáku, jsou na toto utrpení jen chabou náplastí.
Mějme ale na paměti, že Dan Ťok byl ministr… řekněme nikoliv extrémně výkonný. Ať už za tím stála neschopnost, nebo lenost, současný stav ministerstva dopravy a jeho agendy je vysvědčením nejen pro samotného ministra, ale i pro jeho úřednický aparát. Vlastně především pro ten. A nikde se bohorovnost Ťokových podřízených navenek neprojevila tak okatě jako při novele silničního zákona, charakterizované ad hoc změnami, absurdními nápady (jako fixní bezpečná vzdálenost), absencí pořádné vstupní analýzy a neochotou vysvětlovat nepodložená tvrzení veřejnosti. A úředníci se bohužel spolu s ministrem nevymění.
Samozřejmě by bylo krásné mít jednou ministra (nejenom dopravy), který svůj úřad chápe jako obranu zájmů voličů před přirozenou rozpínavostí (finanční, legislativní, personální) svého úřadu, nikoliv jako obranu zájmů svého úřadu před veřejností. Víme však, že to je představa naivně utopistická. V reálu pravděpodobně usedne na ministerskou židli další slabý ministr, kterého si jeho podřízení namažou na chleba. Už proto, že žádný dopravní Herkules, který by měl odvahu a schopnosti ten Augiášův chlév vymést, na obzoru není. Rádi bychom se mýlili, ale máme pocit, že i pod novým ministrem bude úřad na nábřeží Ludvíka Svobody fungovat pěkně postaru.