Pára opanovala železnici, ale na tehdejších většinou ještě nezpevněných cestách to měla mnohem složitější. Rozměrné soustrojí s parním kotlem, armaturami, potřebou topiče a dalších nezbytností stála v protikladu s představou malého vozíku, vhodného pro individuální dopravu. Třebaže známe mnoho vyzrálých parních konstrukcí, například White, Stanley Steamer, luxusní Delling s petrolejovým hořákem či velmi rychlý Doble (oba poslední z 20. let minulého století), budoucnost patřila spalovacím agregátům (doufejme, že i z dnešního pohledu).
Kdo byl Carl Benz?
Nemůžeme a nebudeme vyjmenovávat všechny pokusy o samohyb, které historie dokumentuje, ale zaměříme se na zdatného strojaře a vynálezce, který dal světu první prakticky použitelné vozidlo se zážehovým motorem. Jmenoval se Carl (později Karl) Friedrich Benz a přišel na svět 25. listopadu 1844 v Mühlburgu, tehdy nedaleko Karlsruhe. Mladý Benz zvládl studium na prestižní polytechnické škole v Karlsruhe, kde vystudoval strojírenství a základy vědecké matematiky. Věno své manželky Berthy použil k založení mechanické dílny v Mannheimu.
Odmítl se zabývat parními stroji a jejich využitím v dopravě, pokládal tento způsob za zastaralý a neekonomický. Už na konci sedmdesátých let 19. století sestrojil a začal prodávat dvoudobý zážehový motor, původně zamýšlený jako stabilní – k pohonu zemědělských strojů a menších průmyslových zařízení. Odtud byl už jen krůček k úvaze, zda by podobný agregát nemohlo používat silniční vozidlo. Zatímco ostatní vynálezci tápali, bystrý Benz byl na nejlepší cestě k suverénnímu vítězství!
Video: 140 let vozů Mercedes-Benz
Zákulisí stavby a některé technické detaily
Nad vozidlem přemýšlel už od první poloviny osmdesátých let: nejdříve si kreslil plány na čtyřkolový vůz, později projekt zjednodušil na tříkolový, který byl pro něj jednodušší na sestrojení, stačil mu motor menšího výkonu a méně složité řízení. Tříkolka měla dvě velká poháněná kola vzadu a jedno řídicí neodpružené vpředu.
Srdcem vozidla se stal jednoduchý zážehový jednoválec o objemu necelého litru. Podle tehdejších údajů a zpráv patentového úřadu měl jednoválec výkon necelé jedné koňské síly, původně byl totiž určený ke stacionárnímu pohonu malých mechanismů. Součástí agregátu byl rozměrný horizontální setrvačník, který sloužil k roztáčení motoru. Na běžný startér si totiž automobil musel počkat až do druhé dekády minulého století.
Chlazení agregátu zabezpečoval na svou dobu sofistikovaný odpařovací systém, který se například u stabilních motorů používal ještě dlouho poté. Palivem nebyl benzín v dnešním slova smyslu, ale jeho varianta, nazývaná ligroin. Ten byl používaný i jako ředidlo a velmi rychle se odpařoval. Ligroin se prodával v lékárnách, síť čerpadel k natankování během cesty byla ještě daleko za obzorem.
Carl Benz a jeho skutečně první tříkolka z roku 1885, na níž dostal císařský patent
Místo dnešního benzínu tehdejší ligroin
Tříkolka měla řetězový pohon na obě velká kola a hřebenové řízení s klikou. Ráfky pocházely z továrny Adler, samozřejmostí byly pneumatiky z plné pryže. Převodovka měla pouze jeden stupeň pro jízdu vpřed, ale postrádala zpátečku. Při nevelké hmotnosti lehkého vozíku to ani nebylo zapotřebí, Benz myslel na jednoduchost a jen nezbytný počet strojních součástí.
Palivová nádrž pojala necelých pět litrů ligroinu, což postačilo zhruba na padesátikilometrovou jízdu. Nádrž na vodu k chlazení byla umístěná nad motorem a řidič musel počítat s častými zastávkami a doplňováním. Zbývá otázka brzd – ty byly velmi jednoduché, ovládané pákou a působící na řemenici předlohového hřídele. Tříkolka dosáhla maximální rychlosti 16 km/h.
První jízda se uskutečnila na továrním dvoře
Vozík byl hotový na podzim 1885, poprvé se vlastní silou rozjel po továrních pozemcích, ale stále se zastavoval a Benz musel chod motoru, zapalování a další součásti upravovat. V té době už měl zažádáno o císařský patent. K tomu ale vozidlo muselo být stoprocentně funkční. Carl Benz obdržel císařský patent 29. ledna 1886 a tímto datem (přinejmenším podle německých autohistoriků) začíná rozvoj automobilu se spalovacím motorem v jeho dnešní podobě. Pozn: francouzští historikové mají jiný názor, ale historie uznala jako první vůz Benzův Patent-Motorwagen z roku 1886.
V létě tohoto roku (3. července 1886, tedy před sto čtyřiceti lety) se vozidlo představilo veřejnosti při jízdě okolo domovského Mannheimu. Carl Benz vzápětí obdržel první řidičský průkaz!
Technicky nadaná Bertha Benz za řídicí klikou tříkolky!
Vozík používal Carl Benz osobně, ale jeho oddaná manželka Bertha řídit úředně nemohla. Prý marně Benze prosila, aby jí pustil za řídicí kliku, ale po strohém odmítání připravila famózní plán, který vešel do dějin jako první dálková (v tehdejším slova smyslu) cesta automobilem. Spolu se syny Eugenem a Richardem vytlačili tříkolku na ulici, Bertha rozměrným setrvačníkem natočila jednoválec a všichni se vydali na cestu do Pforzheimu k návštěvě jejích rodičů.
Stokilometrovou vzdálenost mezi oběma městy se podařilo překonat, třebaže s mnohými nesnázemi: pravidelně docházel ligroin, který musela osádka shánět v lékárnách, palivové potrubí se ucpávalo a zapalování vypovídalo poslušnost. Se vším si ale drobná a statečná dáma poradila, stejně jako s doplňováním vody do chlazení z potoků a rybníků. Cesta trvala více než třináct hodin, ale zůstala nezapomenutá. Připomíná si ji s úctou i koncern Daimler-Benz.
Odlišné první tři exempláře a jejich osudy
Jelikož první prototyp samotný Benz pokládal za víceméně zkušební, jeho osud se naplnil velmi brzy: byl rozebraný, jeho některé součásti byly použité pro vůz č.2, ale už v první dekádě 20. století byl jako technická památka rekonstruovaný. Druhý model byl prodaný, „trojku“ vlastní britské Science Museum a jedná se o nejstarší zcela původní Benzovu tříkolku. Každé vozidlo se ovšem mírně lišilo, a to i třeba vyšším výkonem.
Chcete repliku Benzovy tříkolky? Máte možnost!
Repliky „jedničky“ vznikaly průběžně, ale zřejmě nejznámější je počin koncernu Daimler-Benz, který ruční zakázkovou stavbou zhotovil sto padesát téměř přesných replik původního Benzova vozidla. Jen technika byla upravená pro dnešní podmínky: vůz spaluje běžný bezolovnatý benzín. Autor článku měl možnost blíže se seznámit s replikou během její prezentace v Praze na podzim 2010. Vozík působí velmi subtilním a až graciézním dojmem, znalé nepřekvapí tichý a jemný zvuk zážehového jednoválce, podobný zvuku šlapacího šicího stroje.
Je to tatáž zvuková kulisa, jakou se vyznačuje replika NW Präsident. Tento kopřivnický předek všech tatrovek také používal Benzův agregát. Při nástupu na poměrně vysokou podlahu tříkolky se celé vozidlo dost zakymácí, sedadlová lavice má sice místo pro dvě osoby, ovšem rozměrnější somatotypy se budou cítit stísněně. Ale třebaže replika, stále je to kus významné automobilové historie doslova na dotyk. Některé z těchto novostaveb se dají občas sehnat na mezinárodním trhu s historickými vozidly.
Benzova vozidla vítají návštěvníky v muzeu koncernu Mercedes-Benz
Století od udělení patentu oslavilo i tehdejší Československo
Století od slavného patentu se slavilo po celém světě, jen Francie si o něco dříve připomínala svůj vlastní prvopočátek. V roce 1986 se na počest Benzova patentu konala v pražském Paláci kultury zajímavě obsazená výstava historických i moderních vozidel světových dějin a značek…
Benzova tříkolka znamenala pro svět tolik, co o století dříve Cugnotův parovůz – vlastně parní dělostřelecký tahač. Carl Benz se ještě dožil rozmachu svého vynálezu († 1929). Jeho manželka Bertha jej přežila o patnáct let a těsně před jejím skonem ji v roce 1944 jí Technologický institut v Karlsruhe jmenoval čestnou členkou.
Repliky tříkolky najdeme v mnohých muzeích světa, na rekonstruovanou jedničku se můžeme zajet podívat do koncernového muzea Mercedes-Benz, kde otevírá cestu dějinami slavné značky…
Zdroj: archiv autora, In aller Welt, Mercedes-Benz
